Stromometr

Postupné zaznamenávání výšky je pro naše děti ohromná zábava.
Sledují svoje pokroky a předhánějí se, kdo je větší. Honzík je samozřejmě bez šance. Zatím.
No a úplně nejlepší na tom všem je, že maminka kreslí na zeď!
Malování na zdi se nám celkem úspěšně vyhnulo, po celém baráku máme asi 5 čar a některé ještě vznikly omylem (když se honí dvě děti s otevřenými fixami, zanechá to stopu).
A při měření se beztrestně čárá na stěnu!!!
Pro děti to má lákavý nádech zakázaného ovoce :-)
Teď jsme konečně poprvé měřili u stromu v pokojíčku...



Dřevo v předsíni potřetí

Poslední věc, která mě zaujala v souvislosti s předsíní po stolcích a věšácích, je úložný prostor na boty.
Boty se nám do botníku nevejdou a předpokládám, že až děti porostou, bude to jen horší :-)
Nejdřív jsem na Pinterestu narazila na tyto fotky, ale nemám dost bot na podpatku...

 Ale nápad s žebříkem se mi líbil. Takže jsem hledala dál...

Tady už je úložná plocha zvětšená o police...

Potom jsem konečně našla ten správný žebřík (nebo spíš asi štafle).
Jednoduché, přehledné.
Zbývá to zrealizovat :-)

Zdroj: Pinterest

Muzeum Čtyřlístku

Další krásná (až na malou přeháňku) neděle a tentokrát jsme zamířili na Čtyřlístek.
Muzeum je v Doksech přes tři roky a ze začátku mělo vyšší úroveň.
Na stolečcích byly k dispozici pastelky a omalovánky s tématikou Čtyřlístku, v hracím koutku byly v regálech různé hlavolamy, puzzle a další hračky, na stolech ležely společenské hry a třeba konkrétně od magnetické skládačky jsme nemohli mého třicetiletého manžela dostat. Děti už chtěly domů, ale tatínek si pořád skládal.
Dnes mě návštěva zklamala. Zřejmě po špatných zkušenostech byli v regálech ponecháni jen plyšáci (ušmudlaného medvídka asi neukradne nikdo) a staré výtisky Čtyřlístku a veškeré ostatní kratochvíle si lze zapůjčit pouze proti stokorunové záloze.
Stolečky vzorně uklizené, nikde ani náznak pastelky, natož předtištěných omalovánek.
Tak jsme se vyfotili s Bobíkem a šli zase domů...

Rovnání terénu

K našim vchodovým dveřím vedou čtyři schody. Nejsou sice nic moc, ale nepředstavují ten hlavní problém, který musím překonávat, když se chci s naloženým kočárkem dostat domů.
Cestička je úzká, na jedné straně do ní zasahuje rozpínavá vistárie a pichlavá cesmína, kterým se musíme vyhýbat.
A na druhé straně máme náš soukromý tankodrom. Rádoby trávník je samá boule, propadlina, mulda, jáma, pahorek a hromádka. Místy ještě pro zpestření nenápadně vykukuje ostrý kámen, případně kořen.
Vlastně vykukoval.
Protože už druhý den pracujeme pilně na tom, abychom se při každé cestě domů (nedej bože potmě!!) nepřizabili.
Už jsme odvozili přes dvě stě koleček hlíny, takže v zadní části zahrady se navršil pěkný kopeček :-)
Ale začíná se nám to rýsovat...

Po dnešku to zase vypadá jinak, ale protože už jsem neudržela foťák v ruce, budou fotky až zítra :-)

Černý minimalismus

Když už opravujeme ty podrápané, zanedbané dveře a děláme z nich krásné, hladké, bílé, přijde nám líto nechávat na nich staré kování a kliky.
Jsou sice asi mosazné a mají už tu správnou patinu (na některých místech poškrábané, na jiných vyhlazené stovkami stisků, někde černé a jinde zlaté), ale k těm běloučkým dveřím se nehodí.
Původně se všechny dveře v našem domě zamykaly klasickými dozickými klíči, ale teď jsou některé zámky převrtané na fabku. Přečnívají a klíčovou dírkou toho taky moc neuvidíte :-)

Takže vybíráme kliky. Tvarově jednoduché. A při probírání fotek na Pinterestu mě nejvíce zaujala černá.
Tak jsem zvědavá, jak to dopadne...

Po Doksech

Neděle jako malovaná (i když trochu chladnější).
Ideální čas protáhnout děti po dokských hřištích.
Masyrykovy sady ale kromě různých prolézaček ještě ukrývají lesní bytosti.
Takže jsme hledali skřítky, víly a hejkaly.
A pár jsme jich našli :-)

Kryšpín

Hejkal

Víla hospodářka

Skřítek a princezna :-)

Tree table

Pořád ještě v hlavě řeším předsíň.
Kromě paletového věšáku a sezení by se mi líbilo využít dřevěné špalky.
Trochu práce při broušení a natírání a obyčejné dřevo je neuvěřitelně působivé.
Ať už se natírá po obvodu, nebo jako v případě břízy na řezu.
Vypadá to, že dřevo bude hrát v naší předsíni hlavní roli :-)
A to mám v hlavě ještě jednu dřevěnou představu o botníku.
Ale o té zase příště...

Zdroj: Pinterest

Šuplíkovky

Seznam našich pokojových rostlin nebyl doteď příliš dlouhý.
S dvěma ficusy benjamina a jedním vánočním kaktusem ve velkém domě moc parády nenaděláte.
Parapety máme díky špaletovým oknům taky úzké a děti, jak už jsem několikrát psala, nenechavé. Takže jsme kytky zatím neřešili.
No, některé věci se řeší samy...
Soused má zálibu v množení rostlin a prostor samozřejmě omezený. Došlo u něj na jarní probírku a přebytky nám daroval.
Naše květinová rodinka se rozrostla o ibišek, aloe vera a ještě tři kousky, u kterých si já, rozená botanička, nepamatuji jména :-)
Ale kam s nimi, když jsou ty parapety úzké?
V předsíni máme jednoduchou jedovatě tyrkysovou skříňku a staré šuplíky, které plánuji natřít a použít na zeď jako poličky. Tak jsem si dnes dopoledne s dětmi hrála.
Někdo do šuplíku dává svoje texty, my tam máme kytky :-)

 

Věšák z palet

Naše předsíň zatím jako předsíň moc nevypadá.
Spíš jako skladiště.
Máme tu rozbitou pračku, dva kočáry, basu piv, občas autosedačky, když je Honza zrovna nechce v autě, podsedáky, úklidové prostředky a všudypřítomné hračky...
Pestrá směsice, která nemá s předsíní nic společného.
Ale pomalu nastává čas na změnu.
Honza někde ukořistil staré palety a už to tak vypadá, že se i my svezeme na vlně paletové mánie.
Zatím plánuji věšák, později pod něj přijde i sezení.



Zdroj: Pinterest

Drobné radosti

Když už musí nová kuchyň počkat, až budeme přestavovat přízemí (a až na ni budeme mít peníze :-)), začali jsme alespoň se změnami s téměř nulovým dopadem na naši peněženku.
Dostali jsem vyřazenou linku po dědečkovi, přikoupili k ní pracovní desku a ponurý kout úžasně prokoukl. Dokonce i působí, že je z tohoto století ;-)

A to ještě není všechno! Když už jsme byli v tom, putovala na smetiště dějin i letitá digestoř a nahradila ji opět skříňka po dědečkovi. Konečně máme dost prostoru na čaje...
Teď už jen musíme přelepit zbývající skříňky bílým polepem a vyměnit úchytky a zase budu o něco spokojenější :-)
A taky musíme něco udělat s tou trubkou.

Navlékání korálků

V pokojíčku mají děti jako lustr klasickou papírovou kouli.
Pořád jsem přemýšlela, jak ji ozvláštnit.
Přestříkání barvou nemělo smysl, když už je fialová.
Viděla jsem nápady, jak ten papírový lustr polepit krajkou, různými vystřiženými tvary, jak ho obalit ve flitrech, jak na něj něco nakreslit, jak do něj propíchat ornamenty...
Je toho na internetu spousta.
Na nějaké větší přetvoření možná postupem času taky dojde, ale zatím jsem nad hlavní kouli umístila ještě jednu, menší.
Proto to navlékání korálků v nadpisu :-)

Poslední velikonoční

Můj letošní poslední příspěvek týkající se velikonoc.
Barvení vajíček.
Samozřejmě na poslední chvíli, ale inspiraci jsem hledala už nějakou dobu (opět převážně na Pinterestu :-)).
Bílá vejce a černý fix. Jednoduché, nebarevné, ale líbí se mi moc.

Jedno vajíčko si ozdobila i Anička. Malinko se schovává vespod :-)

Práce v ložnici

Z ložnice máme momentálně pracovnu.
Honza tu brousí a natírá dveře, protože venku se to při tom sněžení ještě pořád nedá :-)

V celém domě máme krásné dřevěné dveře. Určitě jsou ještě původní, prvorepublikové, protože po odstranění všech nátěrů nacházíme tužkou psané německé nápisy.
Bohužel se na všech dveřích podepsala svými drápy domácí zvířata.
Takže práce je na nich víc než dost. Ale výsledek stojí za to...

Pes se dobýval ven z koupelny...

Jsou poznamenané i obložky, a to dost vysoko

Ale ty hodiny strávené renovací stojí za to :-)