Na Designblok se těším celý rok. Čím víc se blíží, tím víc se mi při pomyšlení na jeho návštěvu roztahují koutky. Už před měsícem jsem si v rodinném diáři zamluvila volno na pátek a sobotu. Plán byl takový, že v pátek po práci vyrazím do Prahy, projdu si s jednou Katkou Výstaviště, zajdeme s druhou Katkou na víno a pak u ní přespím. V sobotu jsem se chtěla podívat na UMPRUM a na Václavák na krmelec a možná znovu zpátky na Výstaviště. A potom tradá domů.
S prvním zádrhelem přišel Honza, když zjistil, že přesně v tomto termínu musí pracovně do Pardubic a bude tam i přespávat. Nevadí. Moji zlatí rodičové se nabídli, že děti pohlídají. Paráda. Těšila jsem se čím dál tím víc a Designblok se mi všude připomínal. Na internetu, v televizi, na billboardech.
To jsem ještě netušila, že největší záškodníci teprve nastoupí. Děti se rozmarodily (jaké překvapení, už tři týdny vydržely ve školce). Začalo to zlehka zvýšenou teplotou, rýmou a kašlem, takže jsem ještě doufala, že všechnom proběhne podle plánu. Rodiče dva kašlíky zvládnou. Jenomže zlatíčka si to nejhorší schovávala na pátek.
Noc byla děsná. Co chvíli jsme byli vzhůru. Strašnej kašel, napít, vysmrkat, vyčůrat a když si to člověk dá ve dvojité dávce, vypadá ráno jako chodící mrtvola.
Jeli jsme k doktorce, aby mi ukončila ošetřovačku. Ještě pořád jsem měla naději, že už jsou víceméně zdraví a noční kašlíky byly jen poslední výkřiky do tmy. Doktorka mě z toho vyvedla rychle. Ještě minimálně týden doma, Anička dostala antibiotika, když se Honzíkovi objeví vysoké teploty, máme i jemu ta antibiotika dát. K tomu sirupy na odkašlávání a večer zase na zastavení kašle před spaním, Honzík ještě něco na roztažení průdušek a uvolnění hlenů. V lékarně jsem nechala dvoudenní výplatu.
Designblok se mi rozplynul v mlze. Rodičům nemůžu dát dvě děti s horečkou, které se celou noc pravidelně budí a volají maminku. A k tomu ještě berou v různých dávkách a intervalech kvanta léků. Takže jsem zůstala doma.
Dnešní noc byla ještě horší než včerejší, byli jsme víc vzhůru a už od pěti se děti odmítly vrátit do postele. Takže za chodící mrtvolu bych byla ráda, ale dnes to vidím na povalující se, když se vybičuju tak ploužící se mrtvolu. A na Designblok se podívám za rok...
