Zobrazují se příspěvky se štítkemZahrada. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZahrada. Zobrazit všechny příspěvky

středa 11. dubna 2018

Zahrada se probouzí

A je to jízda rychlíkem. Co dnes kvetlo, zítra odkvétá, co včera pučelo, je dnes zelené. Sluníčko pálí jako v létě, pes hledá stín a funí vedrem. Děti lezou po stromech, studují brouky a další havěť a plácají bábovky z bláta. Už jsme vyndávali první třísku. Navečer se zapálí ohýnek a upečou buřty. Jaro je tu :-)

Honzík se právě zbavil čepice a snaží se nachytat bronz :-)

Ladoněk máme plný záhon

Před domem se žlutí petrklíče

Jinde už odkvétá, u nás konečně rozkvetl - zlatý déšť

Pomalu se zalisťují i všechny keře podél plotu

Líska už ztrácí jehnědy

 
I ten dům na modrém pozadí a zalitý sluncem vypadá o něco líp :-)

středa 31. května 2017

Co ztropila Gába

Dnes je první den zbytku mého života, pomyslela jsem si s úsměvem. Jedna etapa je pryč a přichází nová. Co mi asi přinese? Byla sobota ráno a já zrovna vyšla na zahradu ještě v noční košili. Ptáci si prozpěvovali, sluníčko zatím nemělo takovou sílu, ale už hezky hřálo. Idylka. Měla jsem za sebou poslední den v práci a před sebou volný víkend, než mi v pondělí začne kolotoč běhání po úřadech.
"Gábo!" Čekala jsem, ze které strany se na mě přiřítí ten náš buldozer. Nic. "Gábino!!!" Zařvala jsem už razantněji.  Před chvílí se tu rozvalovala na sluníčku a kde je teď?
"Paní Řiháčková?" 
Neměla jsem chuť sousedce znovu vysvětlovat, že přestože jsem vdaná, příjmení manžela jsem si nevzala a nechala jsem si svoje. 
"Ano?" odpověděla jsem směrem, kde jsem tušila, že stojí. Za hustým křovím ji nebylo vidět.
"Gábinka byla zase u nás, tak jsem ji vyhodila brankou. Teď čekám, kdy ji začnete hledat, abych vám to mohla říct."
Ježiš, Gába běhá po ulici, snad nikam nezdrhla.
"Děkuju," zavolala jsem přes rameno a pospíchala se převlíknout, abych psa co nejrychleji našla.
"No, a byla bych manželovi opravdu vděčná, kdyby s tím plotem už konečně něco udělal! Vždyť já tu mám slepice a ..." víc jsem neslyšela, vlítla jsem do baráku, hodila na sebe kalhoty a triko a vyběhla jsem Gábu hledat.
Ta potvora si tentokrát na útěk nevybrala ani pravé, ani levé sousedy, ale ty zadní. Takže jsem musela obejít několik domů, abych se dostala do uličky ke hřišti, kam sousedka Gábu vypustila. Snažila jsem se volat přívětivě, aby se mi vůbec povedlo ji chytit. Když si Gába myslí, že dostane vynadáno, nebo bude dokonce potrestaná, nepřiblíží se ke mně ani náhodou. 
"Gábinko! Gábi!" volala jsem sladce a zabralo to. Ta stříbrná mrcha se objevila, tlamu od ucha k uchu, naprosto spokojená, jak krásně se po ránu proběhla. Dokonce si nechala nasadit obojek a mohly jsme jít domů. 
Volný víkend tím pádem pomalu dostával obrysy. Program na dopoledne byl jasný. Něco udělat s plotem. Provizorně, než ho budeme na podzim dělat pořádně. Chtěli jsme sice už na jaře, ale plánů by u nás bylo... Jen realizace vázne. Proklestili jsme se k únikovému poli a zjistili, že pletivo je tam úplně rezavé a navíc pěkně ohnuté k sousedům, jak se přes něj Gába drápala. To bude chtít vyměnit. Trochu víc práce, než jsme si původně mysleli. 
Honza si u souseda půjčil auto s koulí, zapřáhl vozík a jel do stavebnin pro pletivo. Vrátil se s dvěma kusy kari sítě, která podle něj vypadala mnohem pevněji než pletivo a přes kterou se pes jen tak nedostane. Chtěl dát jednu síť dozadu a druhou k pravým sousedům, protože tam máme vytipované další pole, kudy nám Gába utíká. Nicméně buď špatně měřil, nebo neměřil vůbec a síť byla sice dost vysoká, ale ne dost dlouhá. No nic, budeme muset použít obě dozadu. Jen si musíme udělat místo, abychom se k plotu pořádně dostali.
Honza začal ruční pilkou prořezávat přerostlý jasmín, Anička se chtěla taky zapojit, tak tahala odřezané větve na hromadu. Teplota se pomalu vyšplhala na hezkých třicet stupňů. Po čtvrt hodině a propoceném triku Honza usoudil, že s ruční pilkou daleko nedojde a šel si pro motorovku. Půlka jasmínu vzala za své, na trávě ležely obrovské hromady pomalu uvadajících větví, ale konečně se dalo projít k plotu. Naše dítě to mezitím přestalo bavit a práce byla jen na nás.
Občerstvili jsme se, naobědvali (ano, dopolední akce přecházela v odpolední) a šli se k plotu kouknout. Jen nám bylo divné, že jdeme docela dost do kopce. Asi je tu slušná vrstva spadaného listí a jehličí. Chyba. Listí a jehličí tam sice bylo, ale většinu kopečku tvořilo rumiště. Předchozí majitelé sem museli vyvážet stavební suť a ta pak hezky zmizela pod vrstvou hlíny a tlejícího listí. 
Ach jo, přivezli jsme kolečko, vykopávali kameny, cihly, střešní tašky i poměrně velké kusy pískovce a odváželi to všechno pryč. Kolečko po kolečku po kolečku po kolečku po kolečku. Pět koleček jsme vyvezli. 
Teplota se šplhala k pětatřicítce, sluníčko pražilo, tak nějak jsem si ten volný víkend představovala. Že bude nádherně. Ale že budu dělat pomocného dělníka při stavbě plotu mě nenapadlo.
Kameny byly pryč a došlo na biologický odpad. Zetlelé i čerstvé listí, hlína, jehličí, větvičky a hlavně strašně moc šišek naplnilo osm koleček a já už sotva pletla nohama. Nechápu, proč jsme si toho psa pořizovali.
Kvůli krátkému pletivu jsme museli doprostřed pole přidat kůl, ke kterému jsme chtěli obě části kari sítě připevnit. No jo, přidat kůl. To se lehko řekne, když má přes dva metry a musí se zatlouct. Honza si přinesl židli a palici a já kůl držela.
Bum, bum, bum. 
"Nehejbej mi s tím!" Já byla ráda, že udržím rovně sebe, natož kůl.
Bum, bum, bum.
"Hele, radši se víc sehni, já se bojím, že tě tou palicí praštím." Toho jsem se bála celou dobu, když jsem viděla, že i Honza už toho má plný kecky, ale říkala jsem si, že to má pod kotrolou.
Bum, bum, bum.
"Mně se zdá, že to nikam neleze." Vyndali jsme tedy kůl, odtsranili zapomenutý kámen, který nám to blokoval, Honza rovnou vykopal jámu, kůl do ní ještě trochu zatloukl, potom jámu vyplnil sutí (správně, museli jsme si trochu sutě zase přivézt zpátky) a hlínou, udupal a vypadalo to, že když se plotu nebude nikdo zbytečně dotýkat, kůl vydrží.
Sice jsme už byli skoro uvaření, ale plot pořád ještě nestál. Naštěstí se nám ty kari sítě povedly přichytit docela rychle a bylo nám fuk, že jsou hooodně průhledný a že když jsme vykáceli půlku jasmínu, budeme mít nerušený výhled na sousedčin kompost a slepice. Jo, ještě ten jasmín. Při pohledu na hromady větví se mi chtělo brečet.
"To zlikvidujem zítra," rozhodl manžel a já se snad poprvé za odpoledne usmála.
"Když už jsme si udělali hezkou sobotu, proč si taky trochu nezařádit v neděli, viď?"


sobota 6. května 2017

Zahradničíme

Vždycky, když to jen trochu jde. To znamená, když je aspoň 10 nad nulou, když nejsme zrovna nemocní, když nemusíme být v práci a ve školce, když na chvíli přestane pršet a když na to máme chuť :-)
A když se zadaří, rozdělíme práci i návštěvám nebo dětem. Honzík se k tomu zatím moc nemá, ale Anička chce pomáhat pořád. Tak třeba dneska sázela kytičky do truhlíků...

Slečna už má i svoje zahradnické rukavice...

A zatím ji to baví :-)
 

sobota 11. března 2017

Plot za plotem

Koukám se na ploty. Směrem k horním sousedům máme plot z pletiva, kdovíjak starý a držící už jen silou vůle. Náš první pes si do spodní části prokousával díry, náš druhý pes to bere vrchem a přeskakuje. A protože je škoda mít psa na vodítku, když už máme zahradu, musíme s plotem něco udělat.
Takže zatím vybíráme, necháme si udělat kalkulaci, přehodnotíme výběr a nakonec po dlouhé době se snad dopracujeme k plotu.
Ale chtěla bych ho hned :-) 

Plot musí být dost vysoký, aby Gába nepřeskakovala

Po tomhle by možná lezla jako po žebříku :-)

Tady je sice jen dvoreček, ale plot má hezký

Tmavší a poloprůhledná varianta

Do detailu dotažené - včetně odvodňovacího kanálku a osvětlení

Částečně zarostlá varianta

Lavička by u nás nepřipadala v úvahu :-)

Vysoké trávy tento plot krásně doplňují
 

pondělí 27. února 2017

První ohýnek

Jak to na zahradě odtaje a teplota se vyšplhá nad příjemných 5 stupňů, začne nás to lákat ven. Na pořádnou práci je naštěstí ještě pořád zima, takže obcházíme záhonky a hledáme první jarní kvítka, plánujeme, co letos všechno na zahradě stihneme, Honza vyfasuje pytel a lopatku a pilně sbírá, co za zimu vyprodukovala naše Gába, děti si najdou skrýš v keřích u plotu, aniž bychom se museli bát klíšťat, a když už nám začne být fakt kosa, zapálíme oheň.
Což se ale snáz řekne, než udělá. Dřevo z dřevníku je pryč, zůstalo jen to, co bylo venku. Sice trochu pod stříškou, ale stejně na něj sněžilo. To nevadí, ještě máme pod plachtou pár tenčích větví z borovice, ty nebudou tak mokré. Byly. Děti, jděte najít nějaké větvičky. Ne, ty zelený, mi sem netahej! Vždyť to má i kořeny a na nich hlínu! To nebude hořet...
Nakonec se za vydatné pomoci obalů od vajíček a rozfoukávání oheň zapálit podařilo. Ohřáli jsme se a i buřtíka jsme si opekli :-)

To nebude hořet...

tak zatím

předvedu

pár opiček :-)

Pořád nehoří :-(

Třeba to rozfoukám!

Přišel odborník s obalem od vajíček

A už se čoudí! K většímu ohni jsme se dopracovali vytrvalým foukáním. Není na fotce, ale hořelo to. Fakt :-)
 

čtvrtek 23. února 2017

Už se klubou!

S deštěm se rozpustily i poslední zbytky sněhu (a že se tento rok držel opravdu dlouho - víc než měsíc nám sněhová peřina zahřívala zahradu) a skoro okamžitě vyrazily z cibulek lístky sněženek a krokusů. Loni sice touhle dobou už dávno kvetly, ale letos se to snaží rychle dohnat a každý den přibyde pár statečných kvítků, které se nelekají ani studeného deště, ani silného větru. Jaro už klepe na dveře :-)

Zítra už by mohly kvést

Další trsík se probouzí po zimě

Tyhle se schovávají u zdi domu mezi levandulemi

A za pár dní ta bílá krása zmizí...
 

středa 11. ledna 2017

Ladovská zima

Dneska se už zase sype snížek. A už zase bylo ráno -16°! Ale přes den to dost povylezlo. Na -8° :-)
Tento způsob zimy nám udělá slušnou díru do rozpočtu. Protože jsme chtě nechtě museli už pátý den nechat běžet kotel bez vypínání. Normálně ho vypínáme na noc a když jsme přes den v práci. Pořád jsme dobu vypnutí kotle prodlužovali, až jsme se dostali na vypnutí v jednu v noci a zapnutí ve čtyři ráno. Teď to prostě nejde. Zmrzl by pes. A vstávání do 15° může být příjemné jen otrlým povahám. A návraty z práce do teplot ještě nižších jsou už vyloženě protivné... 
Takže topíme, peněženka pláče, RWE se raduje :-) 
Ale jinak je tahle zima kouzelná, děti si ta kvanta sněhu užívají a pes se lítání v závějích nemůže nabažit. Kdyby moje jediné zimní boty nebyly zateplené tenisky, taky bych z procházek s Gábou měla radost. Musím se líp vybavit. Snad to do té doby neroztaje...

Jako od Mrazíka

Vánoční borovička ještě dělá parádu na zahradě

Zahradní domeček taky zapadal

Zásoby dřeva se tenčí...

Stejně není, kde topit. Ohniště se pohřešuje :-)

Ještěže se teď nemusí zalévat

Vřesům sluší i sněhová peřinka

pondělí 12. září 2016

Spor o truhlíky

Myslela jsem si, že když truhlíky osazuji, zalévám, opečovávám a chválím výhradně jen já (ostatním členům rodiny je to upřímně fuk), měla bych to být taky já, kdo bude rozhodovat o jejich vzhledu. Nasázím si tam, co se mi líbí, abych si je zase mohla pochválit a aby mi dělalo radost se o ně starat.
Honza nebyl stejného názoru. Viděl na jednom okně truhlíky s různě barevnými chryzantémami a chtěl to stejně. Vypadaly sice hezky, ale já už měla v hlavě představu vřesových truhlíků. Nemohli jsme se dohodnout, oba jsme si trvali na svém.
Zkusila jsem na to jít oklikou a poukázala jsem na fakt, že okolí Mácháče je teď jedno velké rozkvetlé vřesoviště a že bysme si truhlíky mohli vyzdobit zadarmo. Můj drahý manžel mi poradil, ať si vezmu na příští procházku s Gábou lopatičku a nějaký ten vřes si vydloubnu. On s tím nechce mít nic společného. Protože on chce chryzantémy.
A dohadovali jsme se dál. Skoro měsíc. Až jsem zašla do Lidlu a koupila tam 4 krásné dvoubarevné vřesy po 70,- korunách za kus. Donesla jsem si je domů, z truhlíků vyhodila už úplně suché macešky, nasázela vřesy, pochválila jsem si to, vyfotila jsem si to a truhlíky pyšně umístila na okna. Cestou jsem si všimla, že nám schránka zase přetéká letáky, tak jsem ji vybrala a odnášela do tříděného odpadu.
A moje radost z truhlíků mohla trvat o něco déle, kdyby na mě neskočila Gába. Letáky mi vypadly, Gábina je začala čile roztahovat po zahradě a při uklízení katastrofy mi padlo oko na jednu stranu nového Lidlu, kde byly vřesy od pondělí za dvacku.
Co já za těch dvě stě osmdesát korun mohla mít...vřesů!!!
Vřesy mají krásné barvičky

Slušelo jim to už v původním obalu

Ale teď to sluší i truhlíkům (akorát bych chtěla nějaké lepší...)

sobota 23. července 2016

Ohniště počtvrté a naposledy :-)

Kostky jsou položeny, písek je nasypán v mezírkách, sezení se ladí, ohniště konečně pořádně funguje!!! Máme radost, protože jsme se zase o kousek posunuli. Když to porovnám s výchozím stavem, ani se mi tomu nechce věřit. Teď je na řadě zastřešení pergoly a na tom se zatím nedokážeme s Honzou shodnout, takže mu budu muset tak dlouho přitakávat, až nakonec zvolíme moje řešení :-) Nemáme to spolu jednoduchý...
 
Písek zatím jen rozprostřen na dlažebních kostkách

Už se trochu ztrácí, že kruh není úplně kruh :-)

Po zametení - teď nás znovu čekají úpravy pergolové části, dřevěná podlaha dostala za ty dva roky slušně zabrat...

Opět už proběhla špekáčková kolaudace


sobota 9. července 2016

Kyblíková výzva

Poslední měsíc byl u nás pěkně šťavnatý, snad každý den alespoň chvíli pršelo. Což ohromně prospívá zahrádce. Rajčatům a okurkám se daří, kytičkám se daří, ale nejvíc se daří plevelu. A protože jsem se s ním přibližně ten měsíc vůbec neprala, je všude. Přerostl mi přes hlavu. 
Proto jsem si sama sobě dala kyblíkovou výzvu. Nemá s loňským nebo předloňským hitem internetu nic společného. Lít na sebe ledovou vodu se mi nechce a problém s plevelem by to stejně nevyřešilo. Mou výzvou je vytrhat každý den nejmíň jeden kyblík plevele. To by bylo, aby se mi všechny ty pýry, pampelišky, kokošky, vlaštovičníky, kopřivy a různé trávy, co mi lezou do záhonků, nepodařilo s pomocí mého kyblíku zredukovat. Jen musím vydržet...

Kyblík odpočívá ve výšce, aby se k němu nedostala Gába...

Už 4 dny se mi ho daří naplnit - někdy i několikrát :-)

Kytičkám se brzy uleví

A třeba už brzy uvidíme zase růže...
 

pondělí 4. července 2016

Bouřka

Přehnala se přes nás v sobotu. A zanechala stopu na našem nejvyšším stromě, na smrku v zadním rohu zahrady. Je pravda, že z něj sem tam nějaká ta větev odpadne. To asi nevypovídá o zcela zdravém stromu. Ale zlomit mu celou špičku nebylo od bouřky zrovna hezké. A ještě ke všemu mi ji hodit na můj pokusný záhon s kedlubnami a salátem. Zkouším, jestli je vůbec dokážu vypěstovat. Rostlinky nepřežily. Ale kedlubny jsme snědli. Byly dřevnaté.
Když Honza posbíral kolečko spadaných šišek, vytahal větve, které byly i půl metru zabodnuté do země, a očistil je od chvojí na holý klacek, zjistili jsme, že můžeme klidně uspořádat mimořádný slet čarodějnic. Dřevo na zátop máme, ještě sehnat čarodějnice :-)

Zkrácená verze smrku

Bude co pálit - pokud dřevíčka dřív nezlikviduje pes :-)

Úroda byla umlácena "zaživa"

Náš mrzáček