Vycíděná klika

Úpravy, opravy a změny se u nás v poslední době trochu zkoncentrovaly. Ne, že bychom chtěli mít na Ježíška domeček dokonalý, to není v lidských silách :-) Ale Honza má v podstatě volno a doma se nudí, tak pořád něco vymýšlí.

Už má zbroušené a natřené skoro všechny dveře v přízemí, oškrábal a vymaloval obývák, položili jsme tam nový koberec (šedý zátěžák - nic jiného nemá s dětmi a psem-buldozerem šanci), koupili jsme osb desky na podlahu do pokoje pro hosty (to se taky chystá stihnout ještě tento týden) a ve chvilce volna se Honza jal čistit kliky.

Jsou taky původní a jestli ne původní, tak alespoň hodně staré. Mosazné. Zašlé. 

Real na ně nezabral. Ani osvědčené babské rady. Zubní pasta selhala. Směs octu, soli a kdovíčehoještě taky ne. A ještě to v kuchyni výborně kysele vonělo :-) Až došlo na kartáč a důkladné drbání a klika svítí. Jako ze zlata. 

Akorát to bylo tolik práce, že zatím zůstalo jen u jedné :-D 

Předtím

Potom

 

Rodinný domek Františka Schreibera

Neznáme ho, přesto na něj občas narážíme. Na pana Schreibera, vrchního strážmistra v Doksech. Už z názvu funkce je zřejmé, že se nejedná o člověka současného. Taky na něj nenarážíme osobně :-) Byl to stavitel a zřejmě spolu s rodinou první obyvatel našeho domu. Asi bychom si o něm měli zjistit víc. 

Když si koupíte starší dům, kupujete ho i se všemi předchozími vlastníky a obyvateli. Promítli se do stylu stavby, do jednotlivých nánosů barev na stěnách, do vzhledu oken, dveří, podlah. Do systému trubek na chodbě. Do škrábanců, vrypů, ulomených rohů a ošoupaných schodů. 

Snažíme se je respektovat a k přestavbě přistupovat citlivě. Spoustu věcí nevyměňujeme, ale pracně renovujeme (co nám taky zbývá, když peněz není nazbyt). Nechceme zničit ducha místa a rozhněvat pana strážmistra. On se nám totiž sám připomíná. Teď například na jeho jméno koukáme, když sedíme na záchodě:-)

Plány z roku 1927

První slovo nerozeznám (možná Bau, jako stavba?), ale Schreiber je zřetelný

A takhle budou dveře zase vyfešákované :-) Jsou tu skoro 90 let!!!

 

Advent může přijít

Máme ho čím přivítat. Po dlouhé době zase máme advetní věnec na dveřích. Nejsem zrovna zručná na motání věnců, ale tenhle byl tak jednoduchý, že by ho s malou pomocí zvládly i děti.

 

Kdybychom měli dost kouliček, nemuseli bychom doplňovat větvičkami...

To se vezme tenké kovové ramínko, rozmotá se (to jde trochu ztuha, musela jsem si vzít k ruce kleště), vytvaruje se do kruhu (nemusíš přesně, stačí přibližně :-) Protože se nerovnosti následně schovají) a potom se na připravený kruh už jen navlékne co nejvíce vánočních kouliček, nahoře se dráty zase spojí (opět pomocí kleští), případně se dozdobí mašlí a je hotovo.

Zdroj: genialetricks.de

Připravit ramínko

Navlékat ozdoby

Dozdobit mašlí

 

Dveře jak z bytu na Vinohradech

Skoro :-) Tak dopadly naše naprosto zdevastované dveře po několikadenní péči mého šikovného manžela. Když je otvíráte, čekáte dřevěné parkety, vysoké stropy, umělecké štukování... a pak přijde naše chodba se starým kotlem a systémem trubek :-) To nevadí. Hlavně, že máme v domě další kousek, který mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři, když jdu kolem.

V detailu - nová skla a kliky

 

Takhle vypadaly před týdnem

Tak vypadají dnes :-) Ještě obrousit a natřít zárubně a je hotovo.

Dveře

Zase pracujeme na dveřích. Já teda spíš fandím a pracuje Honza, ale podpora je taky důležitá :-) O našich dveřích už jsem sice párkrát psala (třeba tu), ale vzhledem k jejich počtu a k množství jiných prací na domě i okolo něj se k nim Honza dostává postupně, jak je zrovna nálada. A ještě pořád není u konce.

Teď přišla řada na dveře mezi chodbou a předsíní, protože byly asi nejvíc podrápané, částečně vysklené, s příšerným kováním a naprosto netěsnící. Nyní se nachází ve stavu úplné vysklenosti, opalování, tmelení, broušení a barvení. A doufáme, že brzy přejdou i do stavu zasklení, protože z předsíně už začíná pěkně táhnout...
A jak dveře vypadaly původně, je vidět v příspěvku o chodbě.

Gába mě nenechala dveře vyfotit samotné

Pořád lezla do záběru

Nebo možná spíš čekala, jestli zpoza dveří něco nekápne :-)

Černý minimalismus

Když už opravujeme ty podrápané, zanedbané dveře a děláme z nich krásné, hladké, bílé, přijde nám líto nechávat na nich staré kování a kliky.
Jsou sice asi mosazné a mají už tu správnou patinu (na některých místech poškrábané, na jiných vyhlazené stovkami stisků, někde černé a jinde zlaté), ale k těm běloučkým dveřím se nehodí.
Původně se všechny dveře v našem domě zamykaly klasickými dozickými klíči, ale teď jsou některé zámky převrtané na fabku. Přečnívají a klíčovou dírkou toho taky moc neuvidíte :-)

Takže vybíráme kliky. Tvarově jednoduché. A při probírání fotek na Pinterestu mě nejvíce zaujala černá.
Tak jsem zvědavá, jak to dopadne...

Práce v ložnici

Z ložnice máme momentálně pracovnu.
Honza tu brousí a natírá dveře, protože venku se to při tom sněžení ještě pořád nedá :-)

V celém domě máme krásné dřevěné dveře. Určitě jsou ještě původní, prvorepublikové, protože po odstranění všech nátěrů nacházíme tužkou psané německé nápisy.
Bohužel se na všech dveřích podepsala svými drápy domácí zvířata.
Takže práce je na nich víc než dost. Ale výsledek stojí za to...

Pes se dobýval ven z koupelny...

Jsou poznamenané i obložky, a to dost vysoko

Ale ty hodiny strávené renovací stojí za to :-)