Dětské oslavy

Řečeno s Evou Holubovou: "Rozmohl se nám tady takový nešvar." Každé dítě chce mít oslavu narozenin. Ale nejen takovou klasickou rodinou. Děti si chtějí zvát domů kamarády a narozeniny slavit s nimi!

Dlouho jsme se tomu úspěšně vyhýbali a nemálo pomohlo to, že jsou oba starší listopadoví a to už probíhají ve školkách a školách první vlny chřipek a dalších onemocnění a z oslav tedy nemohlo být nic. Jenže letos jsme podlehli. Respektive loni. A rozpoutali jsme tím něco strašného. Pozvání na oplátku. A zrovna nám vyšly dvě oslavy na únorové víkendy.

První víkend slavila Adélka. Je věkově mezi Aničkou a Honzíkem a všichni spolu chodili do školky do Berušek. Adélka by si asi pozvala jen Aničku, ale má bráchu, Ondráška, kterému se říká Bruce. Takže Adélka pozvala i našeho Honzíka, aby si měl Brucík s kým hrát. Jenže když jdou dvě děti na oslavu, sluší se, aby přinesl dárek každý. A když se jde na oslavu do domu, kde je víc dětí, mělo by i to dítě, které neslaví, dostat alespoň nějakou maličkost, aby mu to nebylo líto. To pro nás znamenalo vymyslet 4 dárky. 

Pro Adélku jsme měli vybráno raz dva, zdrželi jsme se jen u rozhodování, jestli mazlíček v příruční taštičce bude kočka nebo pes. Ale co Ondra? Ještě mu nejsou 3 a já už zapomněla, co u nás frčelo před lety u našich tříleťáčků.

"Honzíku, co koupíme Brucíkovi?" obrátila jsem se na nejvyšší kapacitu přes klučičí hračky.

Chlapec se zamyslel.

"Nekoupíme mu třeba nějaký autíčko?" zkouším nadhodit. "S čím si nejvíc hraje ve školce."

Honzík se rozzářil. "S tyčí!"

"S tyčí?" byla jsem dost zmatená. "Jak si hraje s tyčí?"

"No, mlátí s ní děti," dostalo se mi vysvětlení. 

"Aha," říkám opatrně. "A ty myslíš, že by potřeboval novou, jo? Že ta stará už je třeba ohlá, nebo málo tvrdá?"

"Hm, tyč mu asi kupovat nebudeme. Kup radši to auto. Třeba už dostal tyč od maminky," uzavřel Honzík.

Koupili jsme auto a šli jsme.

Odpoledne se děti připravovali na cestu a já ještě rozdávala poslední pokyny: "Chovejte se slušně! Žádný lítání po baráku! A žádný křičení!" Anička to odkývala a Honzík se na mě zamyšleně podíval: "Mami? Můžu křičet, když mě bude Bruce bouchat tou tyčí???"

Co na to říct? Snad všechny oslavy ve zdraví přežijeme :-)

Tak slavila Anička

 

Oslava třicetin aneb jak jsem si zničila palec

V pátek konečně proběhla posunutá oslava. Říkala jsem si, že když jsem s angínou doma, stihnu všechno připravit přesně podle svých představ. Jenže nepočítala jsem s jednou věcí. S angínou. Dávala mi zabrat víc, než jsem si myslela. Chtěla po mně, abych jen ležela, spala a nic nedělala. Po třech dnech mi sice bylo líp, ale zase to skolilo Honzíka, takže jsem běhala kolem něj.

Ale na přípravu oslavy taky nakonec došlo. Dort jsme upekli už ve čtvrtek, aby bylo v pátek víc času. Ráno jsme ho naplnili vanilkovým krémem a borůvkami, dozdobili zbytkem krému a úspěšně jsem zabránila snaze ostatních ještě na něj něco nasypat, nastrouhat, nalámat nebo naskládat. Chtěla jsem, aby byl jednoduchý.

A potom jsem se pustila do výroby obří třicítky. Chtěla jsem z kartonu vystřihnout číslice a obalit je v osvědčeném alobalu. Bohužel jsem měla strašně tvrdý karton a nůžky s hranou v místě, kde jsem měla prostrčený palec. Samozřejmě, že jsem si všimla, že mě to při stříhání bolí, ale jsem beran a chtěla jsem to i přes bolest dostříhat. Trojka byla vystřihnuta, kloub na palci rozedřen do krve a vedle se ještě rýsoval hezky podlitý puchýř. Nulu jsem vzdala.

Oslavu to ale nepokazilo a mladší sestřička se ani nezlobila, že během pátečního večera omládla o 27 let :-) Příště asi koupíme nafukovací číslice z Typolandu...

 

 

Trojka přepadávala, tak jsme ji podepřeli zlatým střevíčkem :-)

  

Dort

Musím se přiznat, že nejsme dortová rodina. Tvořit dorty se nám bohužel moc nedaří. Tuto tradici založila moje mamka. Měla troubu, která ať se nastavila jakkoli, půlku korpusu spálila a tu druhou nedopekla. A mohli jste formu v průběhu pečení otočit, aby se těsto propékalo rovnoměrně, a stejně nic. 

Ze všech oslav mých narozenin se mamce dort povedl jen jednou. Byl úplně ukázkový, krásně nazdobený a já z něj měla strašnou radost. Takovou, že když dorazily první kamarádky, hned jsem se jim s tím skvostem musela pochlubit. Přinesla jsem dort na podnosu ke stolu a aby ho lépe viděly, podnos jsem naklonila. Dort na nic nečekal a rychlostí blesku se poroučel k zemi. Oplakala jsem ho...

Naše děti měly nejkrásnější dort loni a dostaly ho jako dárek od tety. Letos bych ho chtěla zvládnout sama. Hledala jsem něco jednoduchého a zároveň zlato-stříbrno-třpytivého, aby nám dort pěkně zapadl do konceptu oslavy. A našla jsem. Takže to zkusím. Zkusím prolomit rodinné dortové prokletí a udělat dětem dortík, který bude vypadat k světu. A když to náhodou nevyjde, vyšleme tatínka do cukrárny :-)

Zkusím, aby dort vypadal jako tenhle z Pinterestu

Možná s krémem na povrchu, ale ozdobičky musí být :-)

 

Chystáme výzdobu

V sobotu nás čeká velká oslava a protože času asi nebude nazbyt, chystáme už teď výzdobu. Oslava by měla být třpytivá (téma vymyslela Anička - třpytky a flitry u nás frčí), postupně jsme změnili na zlatostříbrná, ale jídlo budeme ladit do bílé.

Na zeď za prostřený stůl máme vymyšlené stříbrné praporky, které jsem viděla na fotce z Pinterestu (ještě v kombinaci se zlatou) a přemýšlela, jak je vyrobit. U nás na takřka vsi moc velký výběr v papírnictví není, takže koupě zlatých a stříbrných papírů nepřipadala v úvahu. Prohledala jsem dům a pak mě to napadlo. Uděláme je z alobalu! Víkend jsme s Aničkou trávily stříháním trojúhelníků z papíru, který jsme tatínkovi ukradly z tiskárny, jejich následným balením do alobalu a po proděravění pověšením na stříbrný provázek. Výsledek sice úplně nekopíruje předlohu, ale na pozadí bude určitě vypadat dostatečně slavnostně. A výroba nás bavila. A to je hlavní :-)

 

Předloha z Pinterestu

Naše varianta



Rodinné oslavy

Babička má dva syny, každý z nich má dvě dcery. Všechny jsme vdané a přispěly jsme do rodinného fondu třemi, dvěma, jedním a nula dětmi. No, někdo je trochu pozadu, ale není to závod, že? :-)

Tím vším chci říct, že když k tomu ještě připočítáme manžely a manželky, je to opravdu hodně svátků a narozenin a dalších důvodů se ve větším počtu sejít. Na takových setkáních jsou nejlepší děti. Respektive jejich hlídání. Hlídat dvě nebo šest dětí je dost podobné a většinou to zvládne jeden člověk. A když máte najednou k dispozici 13 hlídačů, vyjde na vás řada po dloooouhé době. A obvykle zapřažení rodiče mají i čas si popovídat s ostatními nebo dokonce SPOLU!

Včera jsme se sice nesešli v plném počtu, ale odreagovali jsme se pěkně. A ještě jsme se odpoledne pocvičili v balení dárků a chystání zeleninového překvapení. Prostě jsme si to užili...

Dárky jsem balila s Aničkou

Obyčejný balící papír, jutový provázek a pár plodů podzimu ze zahrádky

Výtvor mého manžela :-)

Mickey Mouse

O víkendu jsme vzpomínali na poslední narozeninovou oslavu dětí. Anička s Honzíkem mají tu smůlu, že se oba narodili v listopadu v rozmezí 19 dnů. Takže oboje narozeniny sfoukneme jednou oslavou.
Minulý listopad jsme jako téma zvolili Mickeyho, protože se dětem v televizi strašně líbil Mickeyho klubík. Jsem zvědavá, co to bude letos...
Pinterest jako nekonečný zdroj inspirace mi opět nabídl spoustu tipů a už jsme vyráběli.

Nejvíc se mi asi líbily obrysy myšákovy hlavy s naznačenými kalhotami a knoflíky, které jsme použili jako cedulky s názvy pokrmů.
A tento víkend jsem je s Aničkou vyrobila znovu. Anička obkreslovala, já to potom obkreslila znovu, vystřihla a společně jsme lepili.

A Anička ještě mezitím stihla namalovat obrázek a vystřihnout si ho. Teď nám visí na ledničce :-)