sobota 22. září 2018

Tři jsou víc než dva

Víc radosti, víc starostí, víc trpělivosti, víc nervů, víc lásky, víc péče, víc otázek, víc nepořádku, víc opatrnosti, víc praní prádla, víc "pššššt", víc kruhů pod očima, víc kil, víc nošení, víc šišlání, víc strachu, víc smíchu, víc pláče, víc procházek, víc rodičovství, víc rutiny, víc únavy, víc nových věcí, víc spokojenosti, víc štěstí.

Velká ségra - ošetřovatelka, nosička, uspávačka

Velkej brácha - opatrovatel, pusinkovač a budič :-)
A Mikeš je ze vší té lásky pěkně vykulenej :-)

čtvrtek 20. září 2018

Třídní schůzky

Poprvé šel tatínek. A vrátil se rozzářenej jako sluníčko. Strašně se tam pobavil. Hlavně tím, jak důležité věci se na třídních schůzkách řeší. Všechny si nás shromáždil v pokojíčku (ano, i Honzíka, kterého se škola bude týkat až za rok. A i Mikeše, kterého zatím o samotě nechat nemůžeme, ale jemu to bylo jedno a celou dobu spokojeně slintal). A začal nám referovat, co se ve škole dozvěděl. Teda kromě toho, kde má Anička třídu a jak vypadá paní učitelka.
Naštěstí vyfasovali pomocný papír a mohl jet bod po bodu:
- omluvenky nestačí zaslat elektronicky, ale musí se napsat a podepsat i v žákajdě
- rodiče by neměli třídní učitelku přepadávat ráno před začátkem vyučování, ale mají si domluvit schůzku
- GDPR - naše dítě může být vyfoceno a fotografie prezentována na stránkách školy
- rodiče se musí více zapojit do domácí přípravy. Některé děti nenosí domácí úkoly, ani doplnění domácích úkolů, ani opravy domácích úkolů.
- dohlédnout na to, aby děti byly víc samostatné. Samostatnost se musí trénovat třeba na tom, aby si dítě připravilo samo pomůcky na další školní den. Rodič připravené pomůcky zkontroluje a případně dítě upozorní, že mu zase chybí prvouka. Dítě si ji potom samostatně přidá do batohu.
- výskyt vší (to je asi předtištěno na každém dokumentu pro rodiče) = zkontrolujte dětem hlavy!

Kromě toho se paní učitelka zmínila, že už toho má ve škole dost a zřejmě podá výpověď. 
Jedna maminka se zase svěřila, že našla dva koše hub. V lese. Rostou. 
A na závěr si paní učitelka zavolala jednu babičku a se slovy: "Tohle tady opravdu nechceme!" jí vracela malou hračku-samopal a několikrát přeložený papír, na kterém bylo napsáno sex, sex, sex... Což chápu. Sex nemá ve druhé třídě co dělat.

Za přesnou citaci neručím. Honza si občas leccos přibarvuje :-)

A protože mám na fotkách z Aniččiny třídy spoustu dalších dětí a nemám souhlas jejich rodičů, že to mohu zveřejnit, vybrala jsem fotku Aničky v mojí staré třídě na gymplu.

pondělí 17. září 2018

Výměna oken - dohra

Asi jsme se do toho neměli pouštět. Máme sice vyměněná okna, ale ještě pořád neproběhly všude následné zednické práce. Máme nová okna, kolem nich montážní pěnu (nebo jak se ta pěna jmenuje) a kolem pěny vymlácené otvory po původních špaletových oknech. A že se s tím pánové z Vekry nemazali a díry si udělali radši větší, to je jenom bonus.
Nemůžeme větrat, protože když se otevře okno s rozbitými cihlami, nafouká nám do místností stavební prach a suť. Tak okna neotevíráme. Ale to nevadí, stejně nám sem hezky táhne škvírami v pěně nebo v rozbitých cihlách.
A zedníci nejsou. Nebo jsou, ale zadaní na několik měsíců dopředu.
Naštěstí Honza jednoho sehnal. Může vždycky po práci. A tak jsme mohli na týden vystěhovat věci z kuchyně, obýváku a z půlky miminkovského pokoje (ten jsme přepažili plachtou, abysme ho nemuseli vystěhovávat celý a zároveň aby se nám na Mikeše zas moc neprášilo). A začali jsme bydlet provizorně. 
Snídaně řešíme většinou v Lidlu. Nebo cestou z Lidlu. Když si chceme dopřát čaj či kávu, navštívíme rodiče, sousedy, blízké a už i vzdálené příbuzné. Podobně řešíme obědy. Celé Doksy už nás mají plné zuby. Někdo nám nebere telefon, někdo předstírá, že není doma. Po vyzvednutí všech našich potomků ze školních institucí se usadíme na zahradě a již po desáté předstíráme, že odpolední svačina a večeře řešené formou pikniku jsou bomba. Děti si z nostalgie vytvořily v jednom koutu zahrady vlastní kuchyň ze staré poličky, několika dřívek a kamenů. Do té skutečné se už dlouho nedostaly. Večer si vždycky vystřihneme velký úklid po zedníkovi a tak nějak víc unaveni padneme do svých zaprášených postelí a necháváme si zdát o domově, který má kuchyni a jako bonus dokonce i obývák!
Ale blýská se na lepší časy. Přízemí už bude pomalu hotové a na řadu přijde vyklízení horního patra. To bude brnkačka. Tam jsou jenom ložnice. Prostě přeneseme všechny postele do obýváku (konečně ho zase budeme mít, tak proč ho nevyužít) a už nebudeme muset odpovídat na zvídavé dotazy dětí: "Mami, a proč teď bydlíme venku?"

Dětská kuchyňka - vaří se tu všelijaké dobroty :-)

Důležité je mít dost prostoru na přípravu surovin

A to děti vyřešily skvěle.

Hrají si hned vedle hromady vylámaných rámů...

...a oken.

 

pondělí 3. září 2018

Mikeš má 1 měsíc

Ani jsem se nestačila rozkoukat ze spánkové deprivace a náš nejmladší už slaví! V jednom měsíci se sice většinou žádná oslava nechystá, ale je to hezká příležitost vytáhnout milníkové kartičky od Myyny a miminko vyfotit :-)
A jakej ten Mikuláš vlastně je? Zatím to vypadá, že pohodář (ale klepu to na dřevo, ne, na dřevo ne, na něco, co neshoří). Večer usíná kolem deváté a poprvé se probudí zhruba na druhou hodinu. Potom už si udržuje tříhodinové intervaly na krmení. Když zrovna nespí, kouká vykulenýma očima kolem sebe a (světe div se) neřve! To by ho musely trápit bubliny v břiše, aby začal pořádně hulákat. Nebo nuda. Možná to někomu přijde samozřejmé, ale my měli dva křiklouny, které jsme museli od rána do večera na rukou nosit a houpat, jinak bylo zle. Jo a od večera do rána to samé :-)
Takže doufám, že Mikulku nepřechválím a vydrží mu to. Že budeme mít třetí miminko za odměnu :-)

Náš vlasáček

Takhle vykuleně většinou kouká. Někdy ještě víc :-)
 

sobota 1. září 2018

Výměna oken

Takhle my si s miminkem žijem. Jen nás pustili z porodnice, už se pouštíme do výměny oken. A nebylo by bývalo lepší je nechat vyměnit ještě před porodem? Bylo. Protože nebýt rodičů, kteří hlídali malého Mikulku, asi bysme ani nestihli vystěhovat, sestěhovat, zakrýt, zaplachtovat a přeorganizovat všechny věci v celém domě.
A nebýt novorozenecké žloutenky, která nás donutila vrátit se na pár dní do nemocnice, absolvovali bysme prašnou a hlučnou výměnu s dvoutýdenním miminkem. A potom náročný úklid. Takhle se nám to vyhlo a celá práce zbyla na Honzovi a rodičích. Všechno zlé (žloutenka) je k něčemu dobré :-)

Kromě oken se bourala i část zdi - máme tu teď dveře :-)

Ještěže nám nepršelo!

A takhle to u nás vypadá teď - nemůžeme sehnat zedníka, který by nám okenní otvory začistil...

Z průběhu prací - některá okna už jsou usazená a některá ještě na své místo čekají
Dětský pokojíček před výměnou

A po výměně. I po úklidu :-)