Horní koupelna

Naše horní koupelna je krásná. Je sice malinká, ale zařízená přesně podle mých představ. Já tam mám vanu a Honza sprchu.
Nemuseli jsme se vypořádávat s umístěním pračky a bojleru, protože ty jsou ve spodní koupelně.
Možná je trochu tmavší (vždycky se mi líbily břidlicové obklady), ale má velké okno, ze kterého jsou vidět stromy na vedlejším volném pozemku a rudé západy slunce.
Naše horní koupelna je opravdu krásná. Má jen jednu chybu.
Zatím je imaginární...
Takže plánujeme.
Dneska jsem si rozkreslila tři varianty. Trochu je tu popíšu.

Takhle "horní koupelna" vypadala při naší první prohlídce. Teď je stav mnohem horší. K oknu vede jen úzká ulička.

Současný stav (když teda nepočítám skříň, regály a podlahu zaplněné věcmi, které zatím tuto místnost okupují). 270cm na 250cm.
Výklenek vpravo je komín.

Varianta s posunutými dveřmi.
Vana pod oknem, poměrně malý prostor pro záchod (v tom rohu je navíc malinko zkosená stěna), umyvadlo vedle vany, sprcha vpravo vedle dveří. Výklenek za komínem bychom museli zazdít. Radiátor (asi žebříček) za dveřmi.

Varianta s menší sprchou.
V předchozí variantě měla sprcha 120cm, tady má 100cm. Trochu mi tu vadí blízkost záchodu a umyvadla, kde budou třeba i kartáčky. Líbí se mi využití výklenku na úložný prostor (police nebo skříňka). Žebříček na komíně.

Zatím vítězná varianta :-)
Vana opět pod oknem, vedle ní umyvadlo, takže si budu mít kam odkládat knížky. Sprcha od vany oddělená sklem, od záchodu příčkou. Sprcha je teď největší - 140 cm. Výklenek opět využit. Vzdálenost wc a umyvadla dostatečná, zároveň to není to první, co uvidíte při vstupu (jako u první varianty). Šly by sem umístit dva žebříčky, případně jeden nahradit dalším úložným prostorem...

Papíry jsou trochu pomačkané, dostaly se do rukou dětem :-)
Tak která varianta je nejlepší?

Stromometr

Postupné zaznamenávání výšky je pro naše děti ohromná zábava.
Sledují svoje pokroky a předhánějí se, kdo je větší. Honzík je samozřejmě bez šance. Zatím.
No a úplně nejlepší na tom všem je, že maminka kreslí na zeď!
Malování na zdi se nám celkem úspěšně vyhnulo, po celém baráku máme asi 5 čar a některé ještě vznikly omylem (když se honí dvě děti s otevřenými fixami, zanechá to stopu).
A při měření se beztrestně čárá na stěnu!!!
Pro děti to má lákavý nádech zakázaného ovoce :-)
Teď jsme konečně poprvé měřili u stromu v pokojíčku...



Dřevo v předsíni potřetí

Poslední věc, která mě zaujala v souvislosti s předsíní po stolcích a věšácích, je úložný prostor na boty.
Boty se nám do botníku nevejdou a předpokládám, že až děti porostou, bude to jen horší :-)
Nejdřív jsem na Pinterestu narazila na tyto fotky, ale nemám dost bot na podpatku...

 Ale nápad s žebříkem se mi líbil. Takže jsem hledala dál...

Tady už je úložná plocha zvětšená o police...

Potom jsem konečně našla ten správný žebřík (nebo spíš asi štafle).
Jednoduché, přehledné.
Zbývá to zrealizovat :-)

Zdroj: Pinterest

Muzeum Čtyřlístku

Další krásná (až na malou přeháňku) neděle a tentokrát jsme zamířili na Čtyřlístek.
Muzeum je v Doksech přes tři roky a ze začátku mělo vyšší úroveň.
Na stolečcích byly k dispozici pastelky a omalovánky s tématikou Čtyřlístku, v hracím koutku byly v regálech různé hlavolamy, puzzle a další hračky, na stolech ležely společenské hry a třeba konkrétně od magnetické skládačky jsme nemohli mého třicetiletého manžela dostat. Děti už chtěly domů, ale tatínek si pořád skládal.
Dnes mě návštěva zklamala. Zřejmě po špatných zkušenostech byli v regálech ponecháni jen plyšáci (ušmudlaného medvídka asi neukradne nikdo) a staré výtisky Čtyřlístku a veškeré ostatní kratochvíle si lze zapůjčit pouze proti stokorunové záloze.
Stolečky vzorně uklizené, nikde ani náznak pastelky, natož předtištěných omalovánek.
Tak jsme se vyfotili s Bobíkem a šli zase domů...

Rovnání terénu

K našim vchodovým dveřím vedou čtyři schody. Nejsou sice nic moc, ale nepředstavují ten hlavní problém, který musím překonávat, když se chci s naloženým kočárkem dostat domů.
Cestička je úzká, na jedné straně do ní zasahuje rozpínavá vistárie a pichlavá cesmína, kterým se musíme vyhýbat.
A na druhé straně máme náš soukromý tankodrom. Rádoby trávník je samá boule, propadlina, mulda, jáma, pahorek a hromádka. Místy ještě pro zpestření nenápadně vykukuje ostrý kámen, případně kořen.
Vlastně vykukoval.
Protože už druhý den pracujeme pilně na tom, abychom se při každé cestě domů (nedej bože potmě!!) nepřizabili.
Už jsme odvozili přes dvě stě koleček hlíny, takže v zadní části zahrady se navršil pěkný kopeček :-)
Ale začíná se nám to rýsovat...

Po dnešku to zase vypadá jinak, ale protože už jsem neudržela foťák v ruce, budou fotky až zítra :-)

Černý minimalismus

Když už opravujeme ty podrápané, zanedbané dveře a děláme z nich krásné, hladké, bílé, přijde nám líto nechávat na nich staré kování a kliky.
Jsou sice asi mosazné a mají už tu správnou patinu (na některých místech poškrábané, na jiných vyhlazené stovkami stisků, někde černé a jinde zlaté), ale k těm běloučkým dveřím se nehodí.
Původně se všechny dveře v našem domě zamykaly klasickými dozickými klíči, ale teď jsou některé zámky převrtané na fabku. Přečnívají a klíčovou dírkou toho taky moc neuvidíte :-)

Takže vybíráme kliky. Tvarově jednoduché. A při probírání fotek na Pinterestu mě nejvíce zaujala černá.
Tak jsem zvědavá, jak to dopadne...

Po Doksech

Neděle jako malovaná (i když trochu chladnější).
Ideální čas protáhnout děti po dokských hřištích.
Masyrykovy sady ale kromě různých prolézaček ještě ukrývají lesní bytosti.
Takže jsme hledali skřítky, víly a hejkaly.
A pár jsme jich našli :-)

Kryšpín

Hejkal

Víla hospodářka

Skřítek a princezna :-)