Ve chvilce klidu, když mladší potomek spal a pes ještě bydlel u své maminky, se nám s Aničkou povedla vytvořit tiskátka z brambor a z nich potom velikonoční přáníčka. Byla to docela rychlovka - najít brambory, tvarem připomínající vajíčko, není moc těžké. Vyřezávání už bylo trochu složitější a uznávám, že kdekteré dítě základní školou povinné by to asi zvládlo líp. Barviček se potom chopila Áňa a tisknutí taky. Při prvním obtištění ještě bylo na bramboře moc barvy, ale všechna další už vypadala dobře.
Problém nastal, když jsem Aničce předepsala VESELÉ VELIKONOCE a chtěla, aby to na přáníčka přepsala. Po prvním pokusu, který jsem jí pochválila s podotknutím, že se písmenka postupně nemají zvětšovat, aby se nápis vešel na jeden řádek, a že když už se nevejde na jeden řádek, že se nepokračuje od konce druhého řádku pozpátku, se dcera zablokovala. Chtěla jsem, aby si ty Veselé Velikonoce vyzkoušela nanečisto na jiný papír, Anička zjistila, že má ta písmenka trochu rozházená a nestejně velká a začala plakat, že se to nikdy nenaučí. Nedařilo se mi jí vysvětlit, že v pěti letech ještě opravdu krasopisně psát nemusí, že se všechno naučí ve škole. Dítě řvalo a řvalo. Musely jsme výtvarnou činnost přerušit a nakonec jsem Veselé Velikonoce dopisovala já. Anička už k přáníčkům ani nepáchla.
Tak se mi podařilo zábavu pro dítě přetvořit na stres. Jsem zvědavá, až bude chodit do školy a něco se jí nebude vést, jak se s tím bude vyrovnávat...
Krasa velika! Taky se na ne chystame...
OdpovědětVymazat