Velikonoce na rychlo

Přípravu velikonoc jsme nechávali na poslední chvíli. Já jsem ji nechávala na poslední chvíli. Jediný náskok představovaly upletené pomlázky. Jinak jsme včera museli stihnout všechno. Obarvit vajíčka (různými způsoby, aby se vyřádily děti i já), zadělat těsto na jidáše, uklidit kuchyň, umotat něco, co vzdáleně jidáše připomíná, zadělat těsto na mazance, znovu uklidit kuchyň (mouka už byla skoro všude) a všechno to upéct, což nebylo úplně nejjednodušší pro naši stařičkou troubu, naštvala se a schválně mi připálila mazance...

Vajíček máme letos poprvé opravdu dost. Děti si na rozcvičení už ve středu vyzkoušely takové ty košilky, co se v horké vodě k vajíčku přicucnou. Strašně se jim to líbilo a ve čtvrtek jsme měli snídani předpřipravenou :-) Včera barvily v klasických tekutých barvách a to jim tak zábavné nepřišlo. Vajíčka se ponoří, pak se jenom čeká a za strašně dlouhou dobu (5-10 minut) se vytáhnou a nechají okapat. Nuda.

Já chtěla vyzkoušet barvení červeným zelím. A povedlo se hezky. Ze začátku mi přišlo, že se vajíčka vůbec nebarví, ale po několika hodinách ve "vývaru" ze zelí byla barva sytá. Příští rok asi zkusíme nějakou další přírodní variantu barvení.

Teď už jen připravit k vajíčkům nějakou tu sladkost, pro dospělé štamprličku (loni jsem zapomněla, tak to letos musím napravit), pár mašlí a vyměnit boby na zápraží za vázu s větvičkami a koledníci můžou přijít. Boby snad zas nějakou dobu potřebovat nebudeme. I když, prej má začít sněžit...

Honzík se chlubí košilkovými vajíčky

Jidáše jsou umělecky pojaté :-)

Děti barvily na zeleno a oranžovo (ano, nemusela jsem kvůli tomu kupovat bílá vajíčka a oranžovou barvu, mohli jsme prostě nechat ta hnědá :-))

Z korálků jsme umotali zajíčka

Velikonoční černoši - ale na řezu vypadají dobře, třeba to i půjde jíst :-)

Barvení červeným zelím - nevýhoda je, že se z vajíček barva až do zaschnutí poměrně snadno stírá, je na nich vidět každý neopatrný kontakt se lžící...

Ušáček hlídá vajíčko :-)