Deník naší koupelny I

Jsou to asi tři týdny, kdy jsem našla na zamlženém zrcadle první zápisek. Od té doby si koupelna píše do zrcadlového deníčku skoro denně...

 

7.11.: Včera jsem je slyšela mluvit o tom, že s námi musí konečně něco udělat. Se mnou a se Záchodem. A co byste řekli? Začali Záchodem! Přitom já jsem větší a mnohem důležitější!

8.11.: Naštěstí jim to trvalo jen jeden den. Teď budu na řadě já.

9.11.: Ještě nezačali. Asi si to musí pořádně rozmyslet, aby mi to fakt slušelo.

11.11.: Pořád se mnou nic neudělali! A to sem dnes courá spousta lidí. Maj nějakou oslavu.

12.11.: Pomalu to vzdávám. Bavili se přece o tom, že vylepší Záchod i Koupelnu. Tak kde to vázne?

13.11.: Jsem dost vytočená. Až se na mě konečně vrhnou pěkně jim to osladím. HAHAHA (ďábelský smích)

14.11.: Konečně jsem se mohla pomstít. Dneska začali. Vynesli věci, zakryli vanu a začali obouchávat obkladačky. Teda ten chlap. Strašně jsem mu to ztěžovala. Nechtěla jsem je pustit. Držela jsem je vší silou. Byl z toho hotovej, nadával a měnil nářadí. Ale vůbec to nevzdával a pomalu se propracovával přes roh k místu, kde vedou moje trubky. No, čekalo ho překvapení :-) Trubky prorezly už před léty a po kapičkách pouštěly do zdi vodu. Chlap nadával ještě víc. Volal tu ženskou, ať se na to jde podívat. Vypadal fakt zničeně. Obouchal ještě kus obkladaček a začali to uklízet. Taky už byla tma. Při úklidu mručel něco jako že si myslel, že toho dneska stihne víc. Potichu jsem se chechtala. 

15.11.: Vrátil se obouchat zbytek obkladů. Škodolibě říkám, že tam ten včerejší elán nevidím. Několikrát volal instalatérovi kvůli těm trubkám. Ta ženská zmínila, že měli radši jen vymalovat. To mu náladu nezvedlo :-) Instalatér dorazí pozítří. Konečně budu mít nové trubky a čistější vodu!

17.11.: Instalatér se neukázal. Vlastně tady nebyl celej den nikdo. Akorát večer si přišli vyčistit zuby a bavili se o nějakém porodu.

19.11.: To budu takhle vypadat věčně? Kde je ten instalatér?

21.11.: Včera jsem si užila péči odborníka. Chtěl se mnou bejt hotovej do jedný, no trochu jsem ho potrápila a nakonec odjížděl v sedm. Ale mám nový trubky. Rovnou je natáhli i do Kuchyně, která jim rušení svého klidu taky nedala zadarmo. Museli odtáhnout linku a co našli za ní... Prej humus. Kuchyň mi pak říkala, že za linkou se neuklízelo desítky let. Musela to bejt sranda :-) 

Nejvíc je vytáčí, že se jim teď všude válej věci. Už tejden. Jojo, když neuměj popohnat instalatéra... A kdo ví, kdy to všechno zahází, omítnou, vymalujou a konečně nastěhujou zase zpátky. To jim ještě potečou nervy :-)))

Obkladačky jdou pomalu ale jistě k zemi

Naposledy máme v koupelně mušličky...

Koupelna teď vypoadá ještě víc industriálně :-)

Na tomto úseku byla prorezavělá trubka několikrát děravá :-(

Vnitřnosti koupelny byly vykuchány a odloženy na zahradu

A nové trubky už se instalují

 

Narodila se Cristina

Narodila se na státní svátek 17.11. Aby se nám to dobře pamatovalo.

Konečně jsem prvokolenní teta. Druhokolenní už jsem strašně dlouho a jestli dobře počítám, tak dokonce šestinásobná.

Byla jsem u porodu. Jako překladatelka. Pro případ, že by moje rodící sestra nebyla schopná překládat nastávajícímu tatínkovi pokyny personálu do italštiny. Což nebyla. Nicméně já jsem se jako překladatelka osvědčila výborně.

"Zeptejte se tatínka, jestli nechce židli."

Mrknu na vykuleného Itala a povídám: "Chceš židli?"

Porodní asistentka potlačila úsměv a říká mi: "To jsem se ho mohla zeptat sama." 

Bylo to náročné pro všechny, ale největší zásluhy má samozřejmě statečná maminka :-)

Cristinka je krásně vlasatá a úžasně spavá - aspoň před návštěvami :-)

Narozené miminko se musí nejen zapít, ale taky obdarovat...

Tak jsem vypotila obrázek na míru. Teda na Cristinku :-)

V rámečku vypadal dobře, kdybych...

...nenesla dárek ve fusaku a cestou ho nevytratila. Rámeček to bude chtít vyměnit. Anebo můžou rodiče předstírat, že se jedná o speciální patinu :-D

 

Hledám si větev

Zatím se nechystám oběsit, i když se to v poslední době na nás hrne ze všech stran. Hledám ideální větev na vánoční výzdobu. Nebude jehličnatá a nebude ve váze. Bude holá a bude viset. Ještě úplně nevím kde, protože ji chci mít se světýlky a zásuvkami u nás zrovna nedisponujeme v hojném počtu, ale někam ji pověsím.

Hned jak doděláme koupelnu.

A to asi bude trvat...

Na větve mě navnadila fotka z H&M - ložnici je taky třeba vánočně vyzdobit

Nezdobená varianta, vánoční atmosféru dodají okolní dekorace

Asi to bude chtít i pár papírových hvězd

Děti by si mohly vyrobit dekorace a ozdobit si každý svou větvičku

V obýváku se světýlky vypadá dobře

A slavnostně působí i nad jídelním stolem

 

Předvánoční úklid

Je to tak. Dlouho jsme se to snažili ignorovat, zacpávali jsme si uši, odvraceli zrak, ale utéct před tím zkrátka nejde. Vánoce se blíží. Zatím máme času dost a můžeme se na ně pořádně připravit. A tak jsme začali s předvánočním úklidem o něco dřív.

Podle hesla: "Hlavně nepřepálit start, aby elán vydržel," jsme to vzali od nejmenší místnosti v domě - od záchodu. Je pravda, že tady jsme se s úklidem o něco opozdili. Zhruba o pět let. Abyste dobře rozuměli, pravidelná údržba probíhala, ale už před pěti lety to chtělo generálku.

A na tu došlo minulý týden.

"Co kdybysme oškrábali zdi na záchodě a vymalovali to tam?" navrhla jsem zkusmo jednou před usnutím.

"Hmmm," zabručel na pokraji spánku Honza a víc se k tomu nevyjadřoval. 

Takže to asi nedopadne, myslela jsem si.

Jenže ráno si najednou začal nosit nářadí, hledat kbelíky, štětku, barvy a že se jde malovat.

Vypustili jsme vodu z radiátorů, aby se dal ten záchodovej, prorezavělej sundat. Honza ho odmontoval a ajaj, něco málo vyteklo. Ale dala se za ním hezky oškrábat zeď. A ajaj, opadalo toho trochu víc, než jsme čekali. Takže se to bude muset vyspravit.
"Budu muset odstranit i záchod, jinak se k tý zadní stěně pořádně nedostanu."
Ajaj, malá komplikace. Můžeme sice chodit na zahradu, ale vzhledem k tomu, že většina listí ze stromů a keřů, které nám přes léto poskytují skoro úplné soukromí, už opadala, nebude tak jednoduché najít skrytý koutek.
"A jéje. Ty záchodový šrouby jsou úplně zrezavělý a nemůžu je dostat z podlahy. Budu je muset nějak vysekat."
"Sakra, jaktože z toho topení pořád ještě teče voda? A tolik!"
"Ach jo, zas mi vypadl kus zdi. To už asi sádrou nezadělám."
Ano, ano. Už jste určitě pochopili, že se nám to komplikovalo a komplikovalo. Na "ajaj" jsem si vypěstovala pěknou averzi. Děti jsem vodila na záchod k rodičům.
Ale nakonec se Honzovi povedlo 2x vymalovat a vrátit záchod (i když se 3 dny kýval, protože do čerstvého betonu se šrouby údajně dát nemůžou) ještě ten den. Už nám chybí jen radiátor a máme hotovo. To jsem si myslela do včerejška.
Včera Honza najednou prohlásil: "Asi se vrhnu na koupelnu."
"Dobře. Budeš tam taky malovat?"
"No, možná obouchám i ty dlaždičky..."

Tak nám držte palce :-)

PŘED, největší parádu dělalo topení

Práce pokročily

Jak zvládáme školu

Byl to docela boj, ale už si to sedlo. 
Anička se do školy těšila. Dlouho dopředu se těšila. Celé prázdniny se jí lidi ptali, jak se těší do školy a vždycky odpovídala, že jo.
1. září už se moc netěšila a když to 4. září konečně propuklo, bylo na ní těch změn moc. Probrečela první tři týdny, bolelo ji bříško, měla průjmy, chtěla zpátky do školky, měla strach. 
Ze všeho. 
Že nebude rozumět tomu, co paní učitelka říká.
Že bude potřebovat o hodině na záchod a paní učitelka jí nepustí.
Že se jí děti budou smát, když brečí.
Že zapomene udělat nějaký úkol.
Že ztratí klíček od skříňky.
Jak se ukázalo, některé obavy byly oprávněné. Domácí úkol zatím nezapomněla, ale klíček už se jí ztratit povedlo. Přišla do družiny a všimla si, že má na batohu otevřenou kapsičku, kam klíč vždycky schovává. Zpanikařila, vyházela všechny věci ze všech kapes ven, ale klíč nikde. Ani v bundě, ani v mikině, ani v kalhotách. Nikde. Anička brečí, družinářka ji uklidňuje, že se klíč určitě najde ("Nenechala jsi ho ve skříňce?") a když ne, zajdou za panem školníkem, dají mu 50,- na nový klíček a on jí skříňku odemkne a dá tam nový zámek. To dceru trochu uklidnilo a šla se z traumatu vykreslit.
Druhý den s sebou nesla peníze, ale nebyly potřeba. Klíč byl ve skříňce. Všechno dobře dopadlo. Anička si oddechla a nám zůstal komiks, jak Áňa ztratila klíč :-) Jen ten happy end tam chybí...

Anička brečí, nemá klíč (nemakilč :-))

Předmět doličný

"Vypadl mi klíč," upí pusinka, ze které odkapává krev (údajně se kousla do rtu)

Tady je to složitější: vlevo nahoře zazipovaná kapsa na batohu (batoh má puntíky), vpravo nahoře otevřená kapsa a z ní BUM vypadl klíč na zem...