Jak zvládáme školu

Byl to docela boj, ale už si to sedlo. 
Anička se do školy těšila. Dlouho dopředu se těšila. Celé prázdniny se jí lidi ptali, jak se těší do školy a vždycky odpovídala, že jo.
1. září už se moc netěšila a když to 4. září konečně propuklo, bylo na ní těch změn moc. Probrečela první tři týdny, bolelo ji bříško, měla průjmy, chtěla zpátky do školky, měla strach. 
Ze všeho. 
Že nebude rozumět tomu, co paní učitelka říká.
Že bude potřebovat o hodině na záchod a paní učitelka jí nepustí.
Že se jí děti budou smát, když brečí.
Že zapomene udělat nějaký úkol.
Že ztratí klíček od skříňky.
Jak se ukázalo, některé obavy byly oprávněné. Domácí úkol zatím nezapomněla, ale klíček už se jí ztratit povedlo. Přišla do družiny a všimla si, že má na batohu otevřenou kapsičku, kam klíč vždycky schovává. Zpanikařila, vyházela všechny věci ze všech kapes ven, ale klíč nikde. Ani v bundě, ani v mikině, ani v kalhotách. Nikde. Anička brečí, družinářka ji uklidňuje, že se klíč určitě najde ("Nenechala jsi ho ve skříňce?") a když ne, zajdou za panem školníkem, dají mu 50,- na nový klíček a on jí skříňku odemkne a dá tam nový zámek. To dceru trochu uklidnilo a šla se z traumatu vykreslit.
Druhý den s sebou nesla peníze, ale nebyly potřeba. Klíč byl ve skříňce. Všechno dobře dopadlo. Anička si oddechla a nám zůstal komiks, jak Áňa ztratila klíč :-) Jen ten happy end tam chybí...

Anička brečí, nemá klíč (nemakilč :-))

Předmět doličný

"Vypadl mi klíč," upí pusinka, ze které odkapává krev (údajně se kousla do rtu)

Tady je to složitější: vlevo nahoře zazipovaná kapsa na batohu (batoh má puntíky), vpravo nahoře otevřená kapsa a z ní BUM vypadl klíč na zem...