V pátek konečně proběhla posunutá oslava. Říkala jsem si, že když jsem s angínou doma, stihnu všechno připravit přesně podle svých představ. Jenže nepočítala jsem s jednou věcí. S angínou. Dávala mi zabrat víc, než jsem si myslela. Chtěla po mně, abych jen ležela, spala a nic nedělala. Po třech dnech mi sice bylo líp, ale zase to skolilo Honzíka, takže jsem běhala kolem něj.
Ale na přípravu oslavy taky nakonec došlo. Dort jsme upekli už ve čtvrtek, aby bylo v pátek víc času. Ráno jsme ho naplnili vanilkovým krémem a borůvkami, dozdobili zbytkem krému a úspěšně jsem zabránila snaze ostatních ještě na něj něco nasypat, nastrouhat, nalámat nebo naskládat. Chtěla jsem, aby byl jednoduchý.
A potom jsem se pustila do výroby obří třicítky. Chtěla jsem z kartonu vystřihnout číslice a obalit je v osvědčeném alobalu. Bohužel jsem měla strašně tvrdý karton a nůžky s hranou v místě, kde jsem měla prostrčený palec. Samozřejmě, že jsem si všimla, že mě to při stříhání bolí, ale jsem beran a chtěla jsem to i přes bolest dostříhat. Trojka byla vystřihnuta, kloub na palci rozedřen do krve a vedle se ještě rýsoval hezky podlitý puchýř. Nulu jsem vzdala.
Oslavu to ale nepokazilo a mladší sestřička se ani nezlobila, že během pátečního večera omládla o 27 let :-) Příště asi koupíme nafukovací číslice z Typolandu...
 |
| Trojka přepadávala, tak jsme ji podepřeli zlatým střevíčkem :-) |
Žádné komentáře:
Okomentovat