Výklenek

Dnes jsem viděla fotku, která mě donutila přemýšlet úplně jinak o našem výklenku a o dispozičním řešení přízemí celkově. Do teď jsem měla představu, že výklenek bude součástí obýváku a bude sloužit jako čtecí koutek, na obývák bude navazovat jídelna a za rohem potom kuchyně. Skoro v celém přízemí se vybourají příčky (asi některá bude nosná, ale to by se vyřešilo překladem, nebo něčím podobným) a vznikne velký otevřený prostor.

Ale dnes jsem  v práci viděla na internetu tu fotku. Fotku výklenku, který sice je celý vyplněný gaučíkem s polštářky a mohl by skvěle sloužit čtenářským fanatikům, ale před kterým je situován jídelní stůl. A nemohla jsem to pustit z hlavy (ano, vím, že v práci bych se měla soustředit na práci a ne na imaginární stěhování nábytku a změnu dispozic u nás doma, ale hlavě neporučíš :-))

 

Fritz Hansen

 

Co kdyby byl výklenek jídelní, místo obýváku by byla kuchyně, obývák místo jídelny a z původní kuchyně by vznikla velkorysá předsíň? Je mi jasné, že si to zatím vůbec nedokážete představit, a ani já jsem si nebyla úplně jistá, jak by to vycházelo. Musela jsem si najít fotku původních plánů domu.

 

Z kuchyně by byla předsíň, na ni by navázal obývák propojený s jídelnou a kuchyní, něco by se probouralo, něco zazdilo, kuchyň by byla blíž zahradě (ta je po levé straně domu), což by se určitě vyplatilo v létě při grilovačkách, z výklenku bychom při stolování mohli pozorovat ulici i zahradu, prostě má tato varianta spoustu výhod :-)

 

Vím, že podobný nápad měla moje mamka hned, když jsme se před čtyřmi lety stěhovali, a já chtěla jednu velkou supermístnost, aby stačila nám, dětem, jejich kamarádům, později partnerům a rodinám. Teď váhám. Budu to muset ještě pořádně promyslet. Ale radši už ne v práci :-)  

Spor o truhlíky

Myslela jsem si, že když truhlíky osazuji, zalévám, opečovávám a chválím výhradně jen já (ostatním členům rodiny je to upřímně fuk), měla bych to být taky já, kdo bude rozhodovat o jejich vzhledu. Nasázím si tam, co se mi líbí, abych si je zase mohla pochválit a aby mi dělalo radost se o ně starat.

Honza nebyl stejného názoru. Viděl na jednom okně truhlíky s různě barevnými chryzantémami a chtěl to stejně. Vypadaly sice hezky, ale já už měla v hlavě představu vřesových truhlíků. Nemohli jsme se dohodnout, oba jsme si trvali na svém.

Zkusila jsem na to jít oklikou a poukázala jsem na fakt, že okolí Mácháče je teď jedno velké rozkvetlé vřesoviště a že bysme si truhlíky mohli vyzdobit zadarmo. Můj drahý manžel mi poradil, ať si vezmu na příští procházku s Gábou lopatičku a nějaký ten vřes si vydloubnu. On s tím nechce mít nic společného. Protože on chce chryzantémy.

A dohadovali jsme se dál. Skoro měsíc. Až jsem zašla do Lidlu a koupila tam 4 krásné dvoubarevné vřesy po 70,- korunách za kus. Donesla jsem si je domů, z truhlíků vyhodila už úplně suché macešky, nasázela vřesy, pochválila jsem si to, vyfotila jsem si to a truhlíky pyšně umístila na okna. Cestou jsem si všimla, že nám schránka zase přetéká letáky, tak jsem ji vybrala a odnášela do tříděného odpadu.

A moje radost z truhlíků mohla trvat o něco déle, kdyby na mě neskočila Gába. Letáky mi vypadly, Gábina je začala čile roztahovat po zahradě a při uklízení katastrofy mi padlo oko na jednu stranu nového Lidlu, kde byly vřesy od pondělí za dvacku.

Co já za těch dvě stě osmdesát korun mohla mít...vřesů!!!

Vřesy mají krásné barvičky

Slušelo jim to už v původním obalu

Ale teď to sluší i truhlíkům (akorát bych chtěla nějaké lepší...)

Den má konečně 26 hodin!!!

Možná to zní trochu divně, ale je to tak. Dohodla jsem se v práci a od začátku září mám pracovní dobu o dvě hodiny kratší. Takže jsem ty dvě hodiny získala k dobru, hýčkám si je a musím s nimi opatrně nakládat.

Doufám, že budu líp stíhat domácnost. Ta se totiž minulý rok pomalu ale jistě vymykala kontrole a byly dny, kdy jsme pod kupami vypraného i ještě nevypraného prádla hledali telefony nebo ovladače, kdy už v šuplíku nebyla čistá lžička a museli jsme si nějakou najít ve dřezu, kdy se na náš tmavý obývákový nábytek dalo ve vrstvě prachu pěkně malovat, kdy jsme si v předsíni mohli z nanošeného písku udělat menší pískoviště, protože jsem tam už nějakou dobu nestihla vyluxovat, a některé ještě horší dny :-)

S těmi dvěma hodinami navíc mám alespoň naději, že se situace zlepší. Že budu stíhat úklid, účetnictví, ale taky odpočinek, knížky, procházky s Gábou, blog a odkládaná setkání. Třeba nad oreo cheescakem jako včera :-D

Vtipný porcelánový talířek, který se tváří jako papírový tácek...

 

Při čekání na kamarádku jsem si ještě početla o pražských kavárnách - mám inspiraci, kam vyrazit :-)

Tapetky na září

Trochu později, ale přece. Nová pozadí do počítačů, tabletů a telefonů jsou tu :-)

Elegantní mramorované září najdete na beautyandchic.net

Podzim už se vkrádá do zářijové tapetky na flipsnacku

Ale mají tu i pozadí, které vypadá letněji

Mně se tentokrát nejvíc líbily podzimní květy od Nicole

 

Oui, oui

Zkusila jsem štěstí v giveaway na instagramu Ma Maison Blanche a ono se na mě usmálo :-) Takže už se nemůžu dočkat, až mi dorazí balíček s plakátem od Šárky a náramkem od Dominiky. 

Možná to ani nebylo štěstí, ale osud. Když totiž vezmu první dvě písmenka z mého příjmení a přidám první písmeno ze jména, vyjde mi právě OUI. Kdo jiný by tedy měl tyto dárky vyhrát? :-)

Fotky jsem si zapůjčila ze stránek Ma Maison Blanche.

Můj první byt

Nechci psát o svém prvním bytě, ve kterém jsem žila po odchodu od rodičů na školu. Kéž by vypadal jako tento. To by mi tolik nevadilo, že tam bydlím se třemi spolubydlícími, které mě moc dobře nepřijaly, protože jsem nahradila jejich "dokonalou" předchozí parťačku.

Příspěvek je o prvním bytě, který tu s vámi na blogu sdílím.

Moc se mi v něm totiž líbí barvy. Sytá modrá a modrozelená nakombinované se svými pastelovými protějšky jsou tak příjemnou změnou v záplavě bílo-šedých bytů, které na internetu vídám nejčastěji. Nikdy bych di nemyslela, že tíhnu k modré, ale začíná to tak vypadat. Zvláštní modrou máme v obýváku a blankytně modrá se jako obloha nabízela sama do dětského pokoje. Kdepak asi budeme s modrou barvou řádit příště? 

Zdroj: My scandinavian home

Obývák a vzadu vykukuje tmavě modrá stěna ložnice

Zdánlivě nesourodá směs obrázků a originálně řešená trojnožka

Strašně se mi líbí vypínač i zásuvka - umím si je u nás živě představit

V kuchyni nepřehlédnete pravou stěnu - ta barva je geniální :-)

Nejhezčí barvu má ale ložnice

Úplně ji u nás vidím - asi ji budeme muset použít do pokoje pro hosty...

 

Jako houby po dešti

Tak přesně dopadly děti, když jsme je vzali na procházku s Gábou. Vybavit je holinami nám přišlo dostačující, když už nepršelo, jen poprchávalo. To jsme se ale dost spletli. Děti zprvu opatrně, později s čím dál větším elánem vymetaly každou kaluž. Strašně je bavilo, jak to cáká. A že procházejí vodou a nemají mokré nohy. A že probíhají vodou a jsou jen trochu nahození. A že s rozběhem skáčou do vody, dokud se jim holiny nenaplní až po okraj... Skončily jako houby po dešti, nacucaní vodou. Ale s úsměvy od ucha k uchu :-)

Honzík se máchání v kalužích zhostil opravdu zodpovědně

Kalhoty promáčel až do rozkroku :-)

Anička předstírá, že jí louže vůbec nezajímají :-)

Mimochodem - houby po dešti taky vyrostly :-) Večer jsem je do půl jedné zpracovávala...