Jak to na zahradě odtaje a teplota se vyšplhá nad příjemných 5 stupňů, začne nás to lákat ven. Na pořádnou práci je naštěstí ještě pořád zima, takže obcházíme záhonky a hledáme první jarní kvítka, plánujeme, co letos všechno na zahradě stihneme, Honza vyfasuje pytel a lopatku a pilně sbírá, co za zimu vyprodukovala naše Gába, děti si najdou skrýš v keřích u plotu, aniž bychom se museli bát klíšťat, a když už nám začne být fakt kosa, zapálíme oheň.
Což se ale snáz řekne, než udělá. Dřevo z dřevníku je pryč, zůstalo jen to, co bylo venku. Sice trochu pod stříškou, ale stejně na něj sněžilo. To nevadí, ještě máme pod plachtou pár tenčích větví z borovice, ty nebudou tak mokré. Byly. Děti, jděte najít nějaké větvičky. Ne, ty zelený, mi sem netahej! Vždyť to má i kořeny a na nich hlínu! To nebude hořet...
Nakonec se za vydatné pomoci obalů od vajíček a rozfoukávání oheň zapálit podařilo. Ohřáli jsme se a i buřtíka jsme si opekli :-)
 |
| To nebude hořet... |
 |
| tak zatím |
 |
| předvedu |
 |
| pár opiček :-) |
 |
| Pořád nehoří :-( |
 |
| Třeba to rozfoukám! |
 |
| Přišel odborník s obalem od vajíček |
 |
| A už se čoudí! K většímu ohni jsme se dopracovali vytrvalým foukáním. Není na fotce, ale hořelo to. Fakt :-) |
Budování nového zázemí a chvíle u prvního ohýnku mají vždycky neopakovatelné kouzlo, které k proměně každého místa prostě patří. My na naší zahradě sice klasické otevřené ohniště nemáme, ale vyřešili jsme to skvělou alternativou. Koupili jsme si nový gril. Je naprosto perfektní, bezpečný a večerní pohodu s vůní opékaných dobrot si díky němu užíváme úplně stejně skvěle.
OdpovědětVymazat