Já vím, že je to hodně otřepaná fráze, ale ten čas opravdu strašně letí. Moje dítě už půjde do školy! Minulý týden byla Anička u zápisu a prošla :-) S tím jsme teda počítali, že to zvládne. Je šikovná. Jediné, co jí dělá neustále problém je pravá-levá.
"Jak si to mám zapamatovat?"
"Kterou rukou píšeš"
"Touhle."
"No, a ta je pravá. Tak si to budeš pamatovat, že píšeš pravou rukou."
Za chvilku se přijde zeptat: "Takže, mami, já jsem levák?" :-)
Sestřenice mi poradila pomůcku pro zapamatování, že natažené prsty levé ruky tvoří písmeno L. L jako levá. Ukazovala jsem to Aničce na obou rukách.
"Vidíš? Tady to je písmenko L. Takže to je levá ruka. Na pravé ruce to žádné písmenko nevytvoří."
"Ale když ji takhle otočím, je to taky L," hloubá dítě.
"No," uznávám už trochu vytočeně, "když si vykloubíš ruku, tak i na tý pravý uděláš písmenko L. Ale bude ti to nepříjemný. Na levý to jde samo."
"Nebude, mami. Já jsem totiž docela ohebná, víš?"
Po tomto nepodařeném pokusu jsem zanechala veškerých snah naučit dítě, která ruka je pravá a která levá, a vsadila na to, že bude mít u zápisu 50% šanci, že to trefí. Třeba se ani nebudou ptát.
Ale na otázku došlo.
"Kterou rukou jsi teď malovala ten obrázek?"
Anička se zamyslela, podívala se na mě, potom dolů na svoje ruce, něco tam zkoušela s prsty a potom se nesměle zeptala: "Pravou?"
A byla zapsaná :-)
 |
| Tak malé dítě do tak velké školy! |
 |
| A vzápětí následovala obávaná otázka :-) |
