Jsme zajatci nadšení mého manžela a perlinky.
Perlinka se natahuje pomalu (když si to někdo zkouší poprvé) a je potřeba sice občasné, zato promptní asistence. Mojí asistence.
Prostě musím být neustále po ruce. A děti samy nikam nemůžou.
Takže vedro nevedro jsme doma.
A čekáme. Na zavolání. Na to, až dojde lepidlo nebo perlinka. Na konec natahování. Na to, až už bude konečně celá rekonstrukce za námi.
To se ještě načekáme...
Žádné komentáře:
Okomentovat