V knihovně

Dostala jsem se po delší době do knihovny. No, po ještě delší než delší době. Ale popořádku. Vešla jsem a pozdravila a paní knihovnice, která mě znávala jako čtenářku s velkou roční spotřebou knih (to ovšem ještě v době předporodní) hned překvapeně povídá: "Vás jsem tu už dlouho neviděla!"

"Já vím, nějakou dobu jsem se sem nedostala. Už to nejspíš bude přes rok." Snažila jsem se tvářit zkroušeně a rychle vyndávala z tašky Irvinga, Balzaca, Havla a Ferdu Mravence.

"Počkejte, já vám to hned řeknu. Naposledy jste tu byla 15. září 2014!"

"To je teda pěkná ostuda. Tak já vám rovnou zaplatím poplatek na letošek," chtěla jsem pozornost odvést jinam.

"To je sto korun. Ale budete muset zaplatit i pokutu. To se nedá nic dělat. Koukám, že jsem se vám to tady snažila prodlužovat, co to šlo, ale rok a půl to prodlužovat nejde. To si budete muset nachystat víc peněz."

"Doufám, že mi budou stačit ty tři stovky, co mám s sebou."

"No, poplatek za minulý rok vám účtovat nebudu, když jste vlastně vůbec nechodila. Ale za ty upomínky vám to naúčtovat musím," nechávala mě ta dobrá duše dusit ve vlastní šťávě.

"Kdyby to nestačilo, skočím si ještě pro peníze domů," přešlapovala jsem nejistě.

"Počkejte, už to počítám. Bude to stosedmdesát korun."

Vyndala jsem z peněženky své tři stovky, protože jsem v duchu poměrně rychle sečetla, že na sto a stosedmdesát mi prostě pajda stačit nebude, a smířila se s tím, že na nosy, které jsem chtěla dětem koupit na čarodějnice, si budu muset jít opět vybrat z bankomatu přes půl města.

"To je moc," upozornila mě paní za pultíkem. "Stosedmdesát celkem."

Chvilku jsem na ni nechápavě hleděla, pak jsem si vzala zpátky svou stokorunu a třicet korun navrch a šla jsem si vybírat novou várku čtiva.

Původně jsem si sice chtěla vzít dvě tři knížky, ale když to tu mají tak levné, odnesla jsem si jich domů nakonec osm. Za rok a půl je určitě přečíst stihnu a do té doby snad našetřím i na další pokutu :-)

Takhle krásnou knihovnu u nás nemáme, tahle je ze Strahova