Sicilská odysea - 2. část

V letadle to byla nuda. Z okénka jsem měla jedinečnou příležitost pozorovat pravé křídlo a když jsem si dostatečně vykroutila krk, viděla jsem vzadu za sebou spoustu mraků. A taky pána, kterému moje ohlížení bylo evidentně nepříjemnější a nepříjemnější. Ještěže servírovali sendviče a teplé/studené nápoje, tak jsem ho chvilku nechala vydechnout.

Ukolébána prvním jídlem od rána do příjemného polospánku jsem moc nečekala menší turbulence, které zřejmě měla na triku blízká Etna, ani obrovský tlak v uších, když jsme začali sestupovat. Nutno říci, že pilot mířil s letadlem k zemi opatrně a že za mé bolesti mohl s největší pravděpodobností streptokok, předaný mi s láskou od syna. Snažila jsem se zívat, žvýkat, polykat, nepomáhalo nic. Musela jsem jen sedět s ucpanýma ušima a otevřenu pusou (to se píchání v uších trochu zmírnilo) a čekat, až přistaneme. Určitě to netrvalo tak dlouho, jak mi to připadalo, a už jsme byli na zemi. Na Sicílii. V mém případě s totálně zalehlýma ušima.

Do Katánie jsme měli přilétat 5 minut před letadlem z Prahy, kterým se na Sicílii dopravovala ségra. Trochu jsme spoléhali na to, že se ještě na letišti potkáme a že nás naše rodinná delegátka nasměruje správně k dalším cestám. Ukázalo se, že pražský let má hodinu a půl zpoždění a že si budeme muset poradit sami. Naštěstí jsem měla od mé drahé sestřičky popis cesty autobusem z Katánie až do Letojanni, včetně všech přestupů, popisů zastávek a odhadu ceny jízdenek. 

Jako průvodkyně je skvělá, všechno jsme trefili na poprvé a za necelé dvě hodiny od přistání už jsem volala Pierovi, jestli nám může přijít předat apartmán. Respektive chtěla jsem volat, jenže bez roamingu se v Itálii daleko nedovoláte. Po třetím marném pokusu, kdy mi nějaká paní italsky dokola říkala cosi o Vodafone Italia, jsem briskně pochopila, že z mého mobilu to nepůjde. Honza je díkybohu v tomto ohledu vybaven o dost lépe, Pierovi jsme se dovolali, apartmán si převzali a když za naším hostitelem zaklaply dveře, chtěla jsem bydlení vyfotit, než to tam zabordelíme. 

A jaké překvapení! No, ne že by se mi to stalo poprvé, ale tentokrát mě to fakt hodně zamrzelo. Zapomněla jsem doma paměťovou kartu do foťáku... 

Naštěstí je apartmán vyfocený zde

Kuchyňka s nepříjemným zkosením - Honzovi se tu párkrát rozsvítilo