Jsem bez dětí. Vyrazily s babičkou a dědou na nějakou farmu u Vlašimi. Vrátí se mi za týden. Byl by to týden snů, kdybychom si je teprve včera nepřivezli z Moravy, kde byly taky týden u druhé babičky a dědy. Viděli jsme se s nimi jen pár hodin a jsou zase pryč. Už teď se mi stýská. Budu si muset najít spoustu práce, abych pořád neprohlížela jejich fotky a videa na počítači...
Výhoda je, že práce se u nás hledá sama. Většinou jí je tolik, že před ní musíme utíkat, aby nás nezavalila.
Takže chci:
-konečně doplít zahradu
-zlikvidovat ty hory prádla, než nám výletníci zase dovezou plné tašky špinavého
-vymyslet něco do truhlíků, ideálně aby to vydrželo až do zámrazu
-a když jsme u toho, tak taky rozmrazit lednici, třeba potom přestane stávkovat a začne normálně chladit
-možná se nám povede natřít další dveře a zárubně
-dva keříky levandulí bych ráda obsypala bílými oblázky (jestli je seženem)
-v jedné skříňce v kuchyni nám chybí polička, bylo by dobré nějakou sehnat
A to už je na to, že budeme celý týden normálně chodit do práce, docela dost. Jsem zvědavá, co všechno stihneme :-)
 |
| Je těžké loučit se s takovými zlatíčky |
 |
| Honzíkovi dopoledne ukápla slzička... |
Žádné komentáře:
Okomentovat