Pudrově růžová

Asi před měsícem za mnou přišel Honza s tím, že jsme pozvaní na svatbu. Jeho dlouholetý kamarád a kolega se žení. 

"Jé, svatba. Už jsme dlouho na žádný nebyli. Kde to budou mít?"

"Nějaký zahrady pod Pražským hradem a pak se přejede na hostinu jinam. A je to už 27. srpna."

Tak brzo? Ale zahrady pod Pražským hradem, to si mé oko zase jednou smlsne :-)

"A do jaký barvy to mají laděný?"

Můj manžel se na mě podíval, jak kdybych upadla na hlavu.

"No, to byla hned první věc, na kterou jsem se Petra ptal, když mi řekl, že se žení. V jaký to máš barvě, kámo?" Chybělo jen, aby si prstem, případně celou dlaní klepal na čelo.

"Chápu, že se o tom chlapi nebaví, ale zjisti mi to, kvůli šatům."

Asi po dvou týdnech jsem se potkala s Petrem. Pogratulovala jsem mu, ptala se ho, jak se těší na svatbu a pak padla i ošemetná otázka: "Do jaký barvy to máte laděný?" Petr se bezradně obrátil na svou asistentku, která hned přepnula do role svatební koordinátorky a odpověděla za něj: "Nevěsta s ženichem jsou bílozlatí a po hostech chceme pudrově růžovou. Vypadá to hezky na fotkách."

No, pudrově růžového jsem doma nic nenašla, museli jsme se vydat na nákupy. Člověk se někdy musí obětovat :-). Přijeli jsme do Prahy a protože máme nejblíž Černý most, zastavili jsme tam. Honza si mezitím zjistil, že po něm se bude chtít navy blue oblek a běžel něco "schopného" (jak se vyjádřil sám) najít. Prošla jsem asi osm krámů a nenašla jsem nic. 

Někde mi rovnou řekli, že pudrová frčela minulou, případně předminulou sezónu a teď navíc mají už podzimní kolekci v tmavějších barvách. Někde jsem pudrovou ještě zahlédla, ale šaty byly buď hnusný, nebo ve špatný velikosti, nebo absolutně se nehodící na svatbu.

Sešli jsme se s Honzou a shodli se, že budeme muset jinam. Já navrhovala Palladium, Honza Chodov, měla to za nás rozhodnout navigace (kam se dostaneme dřív, tam pojedeme), tak jsme jeli na Chodov. Honza tam zapadnul do Blažka a za minutu mi volá, že má vybráno. To není možný! Dobře, aspoň jednoho máme za sebou, budu se moct soustředit jen na šaty pro sebe.

O hodinu a půl později, kdy jsem byla snad úplně v každém obchodě a vyzkoušela všechno, co jen vzdáleně připomínalo pudrově růžovou (už jsem byla tak zoufalá, že jsem brala i lososovou!!!), jsem neměla nic. Záchrana: telefonát asistence/svatební koordinátorce, že pudrově růžový šaty prostě nemůžeme sehnat.

"Tak jeďte na Čerňák, do Mohita."

"Tam už jsme byli."

"Tak na Václavák, je tam asi v půlce Jannis." 

Nechali jsme tedy auto na Chodově a vydali se metrem na Václavák. Jannis byl děs a hrůza. Strašný hadry. Možná to na někom vypadá dobře, ale na mně teda ne. Připadala jsem si jako svoje sedmdesátiletá teta, a to žádnou takhle starou tetu nemám!!!

Na obhajobu všech šatů, které jsem zkoušela, musím říct, že mám komplikovanou postavu. Hrudník po tatínkovi - široký a takřka plochý, takže ho nemůžu odhalovat, ruce dost silné, ty je třeba zakrýt, pas mi chybí, nemůžu ho tedy zdůrazňovat. Navíc mám hrb. Ne moc velký, ale je tam. Takže odhalená záda nepřicházejí v úvahu. No a hledejte na tuhle nadílku šaty!

Tak se aspoň zastavíme u Bati, když jsme na Václaváku a pak se ještě skočíme podívat do Palladia. Musela jsem zavolat mamce, jestli by vyzvedla děti ze školky, že to určitě do půl čtvrtý zpátky do Doks nestíháme. Vlezli jsme do Bati, já do dámského patra, Honza do pánského. Za půl minuty mi zvoní mobil, že našel ideální boty. Dělá si ze mně srandu? To jako kamkoli vleze, tam si hned něco na tu blbou svatbu najde?! Musím se uklidnit. Svatba není blbá, blbej je jen výběr pudrových šatů v našem hlavním městě. Hele, krásný, skoro pudrový střevíčky! A jsou zlevněný! No jo, ale co když neseženu šaty v týhle barvě? Nechám si je v záloze, snad je všechny neprodaj. 

Miláčku, na Národní třídě je Pietro Filipi, mrknem ještě tam. Jak jste asi pochopili, začínalo mi být jedno, kolik za ty šaty utratím. Jen už jsem je chtěla mít, abych mohla po těch hodinách hledání a zkoušení konečně domů. V PF bych si šaty vybrala hned několikery. Bohužel ani jedny nebyly růžový, natož pudrový. Ale ochotná prodavačka mi našla hezký pudrový business kostýmek. Děkuju, kdybych nic nesehnala, vrátím se pro něj. A už jsme mířili do Palladia.

V Palladiu to začínalo vypadat nadějně. Nabrala jsem si desatery růžové (na pudrovou jim kašlu, bude to aspoň přibližně) šaty do kabinky a za čtvrt hodiny je všechny zklamaně vrátila. Asi prostě nebudu mít šaty. Budu muset jít na svatbu v kalhotách a halence. Prošla jsem další obchody a další zkušební kabinky a byla jsem čím dál tím unavenější a zkoušet už se mi nechtělo a hledat něco taky ne, tak jsme sedli na metro a dojeli zpátky na Chodov, vlezli do auta a frčeli domů.

Zbývá už jen 5 dní. Co já si proboha na tu svatbu oblíknu??? 

Tahle světle růžová se opravdu hodí k tmavě modré, ale najděte ty správné šaty!!!