Od té doby, co jsem těhotná, jsem ještě nepřestala zívat. Jako by tělo chtělo naspat všechen budoucí spánkový deficit už teď. Takže asi od prosince u mě nastoupila jarní únava. Když to jde, zašiju se v ložnici a aspoň chvilku si zdřímnu.
Během pěti až dvaceti minut mě stejně probudí ostré "MAMÍÍ!". Délka šlofíku se odvíjí od toho, jak zajímavou činnost děti provozovaly v době, kdy jsem se šla natáhnout, jestli se u toho stihly poprat, případně jestli jim tatínek vypnul pohádku. Zvláštní je, že to nikdy není "Tati!". Kromě jediného případu. Když dlouho neodpovídám. "Tati, kde je máma?"
Marně se snažím potomkům vysvětlit, že už jsem celkem stará těhule, že nosit miminko je pro moje tělo náročné a proto si potřebuju i přes den malinko odpočinout. Vzbudí mě vždycky. Naposledy za mnou přišel Jonásek.
"Mami! Mami, vzbuď se!"
"Co je, Honzíku?" mumlám rozespale.
"Přinesl jsem ti medvídka, aby se ti líp spinkalo."
Je to prostě moje láska :-)
Večer chodím kontrolovat děti do postýlek, přikrývám záda, odhrnuji vlasy, sundávám plyšáky z obličeje. A někdy je vyfotím na mobil. Tak vznikla následující studie jejich spánku :-)
 |
| Anička spí většinou spořádaně na boku, častěji na pravém. Než usne hlubokým spánkem, srandovně chrápe :-) |
 |
| Honzík je chaotik i v noci. Nejčastěji spí s hlavou pod dekou nebo polštářem. Případně rovnou hlavu otočí do matrace. Kudy se k němu dostane vzduch je pro mě záhadou. Nemusí mít přikryté nohy, hlavně že mu nekouká hlava... |
Moje dvě kočky nechodí do žádného zařízení, takže je mám doma. A jelikož mám stejnou jarní únavu, jako vy, prostě se s nimi zavřu do pokoje, nachystám sváču na zem a hračky všude možně a usnu :D Starší mě přikryje a mladší se občas přitulí. Ale funguje to každý den a zatím nic nevyvedly, ani mě nebudí. Ale teda nikde to nevykládám, asi to není úplně příkladné :D Bohužel energie se ani v druhém trimestru nedostavuje a ta roční dcera v noci nespí! Někdy přemýšlím, proč chceme tolik dětí :D
OdpovědětVymazatNicméně přeji rychlé navrácení energie. Se sluníčkem bude konečně lépe.
Sluníčko opravdu pomáhá :-) Tak hodně energie i vám, máte to o dost složitější, když jsou holčičky ještě malé. Pročítala jsem vaše blogy a úplně poznávala některé situace z rekonstrukce (hlavně ty posuny termínů a nervy s řemeslníky). My bohužel rekonstruujeme za chodu = bydlíme v tom a jde to pooooomalu. Teď nás čeká střecha a okna. Jak jste spokojená s těmi vašemi okny?
VymazatBydlíme jen v prvním patře a za pár let bychom chtěli obývat i to druhé. Hlavně kvůli dětem, ať mají každé svůj pokojíček. Ale investice jdou jiným směrem. Momentálně řešíme auto...
VymazatCo se týče oken, miluju je! Beru to jako samostatný prvek celého interiéru. Okna v bílé barvě zevnitř mi evokují panelák a strašně mi vadí. Antracit jsem chtěla od začátku a byla to věc, u které jsme kompromisy dělat nechtěli. Ale zatím jsme s nimi nestrávili léto, tak těžko říct, do jaké míry budou lákat sluneční paprsky, abychom se neuvařili. Dost lidí si stěžuje, že na nich jde vše vidět. Máme jich 30, ne zrovna malých a absolutně mi to nepřijde. A to jsem je vůbec nemyla :D
Na blog teď není čas a energie, bohužel.