Jsem zvědavá, jak to doma zvládnu, protože už si spoustu věcí vůbec nepamatuju.
Třeba jaké to je spát tvrdě a ne jen na půl oka.
Jak se budu cítit, když se probudím a na hodinách nebude jako první číslice šestka, pětka a ani čtyřka (ano, teď, když je ráno hodně brzo vidět, není výjimka, že vstáváme třeba ve 4:50).
Nevím, jestli odhadnu množství jídla, které mám uvařit.
Bojím se taky toho ticha, konečně se s Honzou uslyšíme, aniž bychom museli překřikovat hádky, a co když slova pronesená potichu a v klidu nebudou mít takovou šťávu, takový důraz?
Co si počnu s volným časem, jestliže mi oblékání, jídlo a úklid po jídle a další běžné denní činnosti zaberou třikrát kratší dobu?
Koho budu neustále upozorňovat, okřikovat, koho rozsoudím, komu budu vysvětlovat, kdo se mě bude zas a znovu ptát na ty stejné věci?
Nejhorší asi bude, že budu muset všude chodit sama - nakoupit, na poštu, dokonce i na záchod!!!
Obav je prostě hodně, proto už pomalu vymýšlím plán útoku na tu záplavu volného času.
Takže chci, abychom stihli dát do pořádku ložnici, což je práce ažaž, protože budeme muset škrábat, malovat, něco udělat s podlahou, nastěhovat zpátky nábytek a při té příležitosti bych ráda vytřídila skříně a komody. Už je to opravdu potřeba.
Potom musíme hnout se zahradou a hlavně s tím sezením. Chci se pokusit o pomalování prkenné podlahy, jako na fotkách z Pinterestu.
Uvidíme, jak to dopadne.
K tomu ještě nějaké projekty na počítači, párkrát se projet na kole, něco dlouho odkládaného si konečně přečíst, podívat se na film, nebo dokonce zajít do kina...
Hlavně, abychom se v tom moři volna neutopili ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat