Máme za sebou první týden. Děti ve školce a já v práci. Shrnout jde asi takto:
Anička se přesunula mezi předškoláky a dost si svou pozici "mazáka" užívá. Spolu s Nikolkou vytvořily zatím dvoučlenný gang, honí kluky po zahradě, zavírají je do domečku a tam je opusinkovávají. Chudáci chlapci.
Honzík se nám osamostatňuje. Až do pátku jsem ho nikdy neslyšela říct: "Ne, mami. Já to udělám sám." Teď chce dělat sám všechno. Jen kalhoty mu ještě nejdou obléknout, takže toaletu opouští elegantně krátkými krůčky s kaťaty u kotníků a holým zadkem.
Já se pomalu učím vstávat v šest hodin a od sedmi už fungovat naplno (to je ta horší část - buzení mi obvykle trvá o dost déle).
A Honza si zvyká na ranní odvozy dětí do školky a následný božský klid doma. Je z toho zatím celý nesvůj :-)
V pátek Aničce začalo téct z nosu, v neděli Honzíkovi, dneska mně a Honzovi. Včera jsem dětem měřila teplotu a prohlížela krky, abych posoudila, jestli je do školky můžeme nacpat, nebo radši ne. Anička hezky vyplázla jazyk i s předpisovým ÁÁÁÁÁ a mě zarazilo, jak má obrovské, nateklé mandle. Přišlo mi, že jestli se ještě trochu zvětší, nebude ta chudinka moct polknout ani sousto. Honzík podle očekávání mandle ukazovat nechtěl, ale když jsme ho konečně dohnali a několika šikovnými hmaty donutili otevřít pusu, měl mandle snad ještě větší než Áňa. Tak jsem se uklidnila a řekla si, že je to u dětí normální.
"Mami, teď ty. No, hezky na mě vyplázni jazyk." Anička nás už několikrát upozorňovala, že chce být lékařkou, ale pokaždé dodávala, že lékařkou zvířátek. Nevadí, budu pokusný králík. Poslušně jsem otevřela pusu a okamžitě dostala přesnou diagnózu: "Vidíš, máš taky MANDLÓZU!"
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat