Začali jsme asi před rokem a půl, ještě v době, kdy čerstvě dvouletý Honzík vyžadoval neustálou máminu pozornost a kdy jsem ho tu a tam odbíhala kojit. Tehdy jsme začali pracovat na návrzích tchýnina bytu. Předminulý víkend, když jsme dolaďovali poslední detaily, než návrhy předáme stavební firmě, jsme zjistili, že děti nám za tu dobu odrostly natolik, že už se zabaví samy. Najednou jsme měli na práci klid. Nezvyk.
Z úplně prvních návrhů nezbyl kámen na kameni, ale teď při finišování jsem na ně narazila a jsem ráda, že jsem na nich manželově mamince ukázala, že rozvržení místností, které zamýšleli původně, by k vzdušnému, modernímu bytu jen těžko vedlo. Že jsme se díky nim posunuli k úplně jinému řešení prostoru, které vám ukážu třeba někdy příště. Jen se zpětně divím, že jsem si s nimi dávala takovou práci, když jsem věděla, že jsou odsouzeny k zapomnění...
Žádné komentáře:
Okomentovat