Pomsta je sladká

 

Znáte tuto fotku? Já jsem ji bohužel už zažila na vlastní kůži...

Výhodou podnikání je, že si podstatnou (v některých případech bohužel i nepodstatnou) část pracovní doby můžete určovat sami. Takže zatímco já jsem v práci od sedmi do půl čtvrté (teda když zrovna nejsem několik týdnů s nemocnými dětmi doma), Honzovi se to denně mění. Někdy odjíždí ráno s námi, někdy v poledne, někdy třeba až ve čtyři odpoledne. Naštěstí, protože, kdybych měla každý den uklízet stejnou spoušť jako včera, asi bych toho našeho psa zabila.

Gábince samozřejmě nejvíc vyhovuje, když ji ve čtyři opustí páníček a v půl páté dorazí panička s potomstvem.  To je všechno v pořádku a naše princezna je ochotná těch třicet minut být v předsíni úplně zlatá.

Když nastane druhý extrém a má být doma celý den sama, poprosíme rodiče, aby ji v poledne vyvenčili, což většinou pojmou velmi poctivě a Gába jde na hodinovou procházku a potom spokojeně usne.

Nejhorší varianta je, když Honza odjíždí třeba v 11 a nám je hloupé kvůli těm pár hodinám honit rodiče a naši slečnu necháme samotnou na půl dne. To se stalo včera.

A odnesla to beruška. Asi nejošklivější beruška jakou si dovedete představit - prapodivné křesílko pro děti, které jsme dostali "darem". A k ní ještě křesílko tygříka. Křesílka zmizela z pokojíčku asi po dvou dnech (nemohla jsem se na ně dívat :-)), ale byla k životu opět probuzena s příchodem psa. Aby Gabule nemusela ležet na studené zemi, když nejsme doma, má v předsíni berušku a tygra. A na berušce se nám za svou několikahodinovou samotu pěkně pomstila.

Teď jenom čekáme, kdy se vrhne na tygra...

 

Jak je z fotodokumentace patrné, beruška zatím přišla jen o levou ruku