(Ne)vinný výlet do Žernosek

Protože od práce si člověk potřebuje jednou za čas pořádně odpočinout a protože na podzim vyloženě frčí ochutnávky vín, vydali jsme se i my na jednu takovou ochutnávku. Vlastně na dvě. A už před měsícem, ale ještě jsem vám to nevyprávěla.

Jeli jsme, jak jinak, když se chcete odreagovat po práci, s kolegy z práce. Na jaře se velmi povedl společný cyklovýlet, tak jsme se rozhodli přiživit mimopracovní vztahy vínem. Na Moravu to máme poměrně daleko a proto padla volba na hodinu jízdy autem vzdálené Žernoseky.

První představa, že dojedeme vlakem do Lovosic a potom se do Velkých Žernosek dostaneme příjemnou procházkou pěšky, vzala rychle za své, když jsme zjistili, že těch deset kilometrů za hodinu asi nezvládneme. A že si budeme muset vybrat mezi vláčením se s bágly na ubytovnu a první ochutnávkou vín v Zámeckém vinařství. Méně náruživí alkoholici byli drtivou většinou přehlasováni, v jednu hodinu jsme si hromadně na vrátnici odpíchli, poskládali se po různu do aut a vyrazili jsme.

Šíleně lilo, takže jsme museli jet trochu pomaleji. Ale měli jsme hodinovou rezervu, nebylo čeho se bát. Zarazily nás semafory. S dloooohým intervalem. Dvoje. Ještě pořád jsme se časově v pohodě vešli. Projeli jsme Litoměřicemi a dostali se do Velkých Žernosek, které jsme měli projet skoro celé a až na konci najít ubytovnu, zaparkovat dle instrukcí pod ořešáky, rychle se ubytovat a dojít do zámku na první ochutnávku.

Projíždíme vesnicí, vidíme ubytovnu, naproti přes silnici ořešáky. Parkujeme a nějaká paní, která tam sbírá ořechy, nám vysvětluje, že zasahujeme do příjezdové cesty k zahrádkám a že se budeme muset trochu smrsknout. Zatímco řidiči přeparkovávají, paní vyzvídá, jestli jsme přijeli do té ubytovny, a dál u toho hledá vlašáky. Konečně jsou auta přeparkována, času už není nazbyt, šéf vytáčí číslo na správcovou ubytovny, jestli už tam na nás čeká, a jaké je naše překvapení, když mobil začne vyzvánět v kapse té sběračce ořechů a ona nám s vážnou tváří oznámí, že si jen skočí domů pro klíče a hned nás ubytuje! 

V klidu, paní. My nespěcháme.

Za pár minut je zpět, rozdělujeme rychle ty dva pokoje na dámský a pánský, rozebíráme si postele (jé, palanda!), zatímco chlapi řeší formality s občankami, povlékneme si (proboha, proč jsem si vybrala zrovna palandu?), je nám jasné, že večer už povlékat nebudeme chtít, možná ani moct, bereme jen nejnutnější věci a konečně vyrážíme do sklepů.

Zámecké vinařství v Žernosekách má nádherné sklepy, vtipného průvodce a dobrá vína. Domluvená hodinová degustace se jako nic natáhla na hodiny dvě a my už museli pospíchat na přívoz, abychom se dostali na druhou ochutnávku. Já to ještě nezmiňovala? Že první a druhou ochutnávku oddělovalo Labe, loďka a nevrlý převozník, který se kvůli nám musel dostavit i po své pracovní době a hodit nás večer zpět do Velkých Žernosek. Domluvili jsme mu to předem u starosty, který za to ani nechtěl příplatek, jen měl prosbu, abychom jejich přívoz všude chválili. Což dělám. Jen ten protivný převozník si pochvalu nezaslouží.

K vinařství Sv. Tomáše jsme dorazili asi hodinu po posledním vypitém vzorku, takže jsme naštěstí stačili trochu vystřízlivět. Uvítala nás paní majitelka s tím, že manžel se nám bohužel nemůže věnovat, protože nás předběhla nějaká jiná skupina, ale že pokud nepohrdneme jejím výkladem, můžeme se rovnou vydat do sklepa. Pohoštění už je přichystané... a víc už nestihla říct, protože jsme se hladově vrhli na řízečky, sekanou, paštičky, sýry, okurčičky, olivy, sem tam jsme přikousli i chleba, aby se neřeklo, a paní majitelka kolem nás zoufale kroužila a ptala se, jestli si nejdřív nechceme prohlédnout sklepy a povědět si něco o historii jejich vinařství. Nechtěli jsme. Chtěli jsme si konečně sednout, naplnit bříška a postupně se dostat do stavu, kdy už jednotlivé vzorky vín od sebe nejdou rozeznat, kdy člověk rozezná jen bílé od červeného, a to se musí hodně soustředit.

Nakonec se nám to povedlo tak dokonale, že nám ani nevadil ten dědek na přívozu, že v hospodě, kam jsme zamířili srovnat pivem kyselinky, jeden účastník zájezdu vytuhl, že jsme se tam skamarádili se štamgasty tak, že jsme si i společně zapěli a jeden pán nás chtěl vzít domů na vlastní víno. Pak nás ale přepočítal, zjistil, že bysme mu vypili několikaměsíční zásoby, a rychle od svého úmyslu ustoupil.

A tak jsme probudili slabší kusy, odebrali se na své osmilůžkové pokoje, vyspali se z těch všech vzorků a druhý den doma zasvěceně vyprávěli, které víno mělo jaké cukry a kyselinky a která odrůda nebo i ročník nám chutnaly nejvíc. Odborníci.

A do měsíce se zase sejdeme na vánočním večírku :-)

Na tyto lahve jsme se mohli jenom dívat...