Na zdi

Po pírkách a mapách mě zaujala další možnost, jak si vyzdobit zdi. Obzvlášť teď na podzim může vypadat pěkně barevně. To se vezme pár listů nebo květů, naaranžují se na jedno sklo, druhým sklem se zafixují na místě a originální dekorace je na světě. Pravda, ještě ta skla se musí nějak spojit. Někde se už prodávají předpřipravené rámečky, lze taky použít gumičky nebo washi pásky. A obrázky s plochými listy se opřou o komodu, na zemi o stěnu, nebo se na zeď přímo pověsí. Vypadá to moc dobře a až se dekorace okouká, lze velmi rychle obměnit. Na Pinterestu je inspirace dost...

 

Noční návraty

Honza to má se mnou těžký. Mám totiž jeden zlozvyk, který mu dost komplikuje život, obzvlášť při pozdních návratech. Nevystrkuju klíče. Takže si nemůže odemknout. Asi by to nebyl až takový problém, kdybychom měli zvonek. Ale my ho nemáme. Máme jen klepadlo na dveřích. No a pak je tu ještě jeden zádrhel. Od té doby, co vstávám v šest do práce, večer pravidelně usínám s dětmi mezi osmou a devátou. A to si můžete být jistí, že mě žádné klepadlo nevzbudí...
Kupodivu když se vrací pozdě z práce, dávám si na zamykání pozor a klíče vždycky vytáhnu. Ale jakmile se někde zdrží, aby u piva probral politickou a ekonomickou situaci ve světě, jako na potvoru zapomenu klíče vystrčit.
A tak to bylo i v pondělí. V osm večer jsme si telefonovali. "Za deset minut jsem doma." Takže jsem šla v pohodě uspávat děti, protože většinou čteme aspoň půl hodiny a klepání teda určitě uslyším. Četli jsme trochu déle a ze čtení přešli rovnou do spánku a klepání tím pádem nemělo šanci. Ani kamínky hozené do okna. Ani bušení do dveří a do oken. Až mě probudila velká rána.
Seběhla jsem dolů a koukla z okna. Můj manžel stál pod balkonem a v ruce držel nějakou trubku. Už nevěděl, jak se na nás má dobouchat, tak se pokusil vylézt na balkon. Vydrápal se na úzký parapet okna v přízemí a už mu stačilo jen zachytit se trubky vedoucí z balkonu a vyšplhat nahoru. Myslel, že trubka, která odvádí dešťovou vodu, je z poctivého kovu. Byla hliníková. Což mu najednou bylo jasné, když z těch tří metrů padal. S nataženým stehenním svalem ještě podle mě dopadl dobře.
A od té doby se dohadujeme, kdo nese větší vinu. Jestli ten, kdo nevystrčí klíče, nebo ten, kdo slibovaných deset minut protáhne na hodinu a půl :-)

Blíží se půlnoc (Pinterest)

Pravidla moštárny

Okna se nekonala. Víkend nachystal jiná překvapení. Jeli jsme připravit na zimu zákupskou zahrádku. Počítali jsme se sekáním trávy a sbíráním opadaných jablek. Ale většina jablek ještě byla na stromech a my jsme měli možnost zahrát si na česače. Jako v Pravidlech moštárny. Jen Tobey Maguire a Charlize Theron chyběli. A ostatní sběrači tam taky nebyli. Ale jinak to bylo úplně stejné :-)

Nejdřív jsme si teda museli vyčistit půdu pod nohama, protože pár jablíček už přece jen opadalo. To byla chuťovka. Jablíčka nahnilá i shnilá skrz naskrz jsou při vybírání z trávy krásně mazlavá, v bedně potom z porušeného povrchu vytéká šťáva a na kompost už jsme je z beden vyloženě přelévali. 

A pak přišla ta hezká část. Trhat jedno jablko za druhým a opatrně je ukládat do přepravek. Jemně, aby se nepotloukla. Deset minut, dvacet minut, třicet minut. Utrhnout, shýbnout, narovnat, shýbnout, narovnat. Čtyřicet minut. Co se může stát, když si je natrhám do svetru a potom je tam vysypu naráz? Trhat, vysypat, trhat, vysypat, trhat, sakra, to mi uklouzlo. Budou trošku otlučený. Nevadí, dám je nahoru a spotřebujeme je jako první. Další přepravka. Padesát minut, hodina. Proboha, kolik na těch třech stromech může být jablek??? Hodina a půl. Tohle je nakousaný od hmyzu, tohle bude nejspíš červivý. Jak jsem to mohla na začátku řadit mezi dobrý? Vyhodit, vyhodit, nechat, vyhodit, vyhodit. Co s tím budeme dělat? Jablka stejně moc nejíme. Ještěže ty stromy nejsou moc vysoký a nemusíme navíc běhat nahoru dolu po žebříku. Dvě hodiny. Kdyby aspoň nefoukal ten vítr. Nesnáším jablka!!!

Jojo, zvládli jsme to. A nádherně nám teď voní předsíň, kde čeká několik přepravek, které se nám nepodařilo udat, na přebrání a uložení do sklepa. A okna umyju příště...

Z Pinterestu

Přebírám štafetu

Dlouho jsem se jim snažila vyhýbat. Když jsem šla kolem, odvracela jsem oči. Dělala jsem, že vůbec nejsou. Že neexistujou. Ale máme je všude. V kuchyni, obýváku, ložnici, pokojích, dokonce i v koupelně. Už je nemůžu přehlížet. Budu se do nich muset pustit, než nás nadobro odstřihnou od okolního světa. Ano, tento víkend budu bojovat se špinavými okny.

Doufám, že je zvládnu vyčistit všechna. Ona to totiž není taková sranda, jak by se mohlo zdát. Máme v šesti místnostech po dvou oknech, k tomu navíc okna ve výklenku, v předsíni, na schodišti, v koupelnách (v té hrozné i v té imaginární) a ještě jedny dveře na balkonek. Až na tři výjimky to jsou špaletová okna, tedy dvakrát více ... zábavy :-)

A aby to jó nebyla nuda, jsou ještě dělená do menších tabulek. Takže se stěrkou si moc nezařádím.

Bydlíme tu už skoro tři roky a zatím jsem se této kratochvíli úspěšně vyhýbala. Před stěhováním jsem zahrála na city mým těhotenským břichem a okna čistila mamka. O rok později jsem s plačícím kojencem na ruce opět šůrovat nemohla a moje zlatá maminka nastoupila podruhé. Loni se do bitvy s opatlaným sklem pustila Honzova maminka. A to velmi náruživě. Drhla, drhla, až jedno okno vysklila.

A letos to bude poprvé na mně. Tak snad jich půlku nepovezeme ke sklenáři :-)

Ikea hacks: Melodi lamp

Dnes si posvítíme na světlo. To nám v říjnu čím dál tím rychleji ubývá a přichází čas lamp, lampiček a dalších svítidel.

Na lampě Melodi se můžete vyřádit a nebude vám líto, že si ničíte drahý kus vybavení vaší domácnosti. Menší variantu totiž pořídíte za 179,-.

Můžete na ni kreslit, polepit ji ubrousky, uplést pro ni obleček, namalovat ji na černo a psát na ni vzkazy. Když se na to budete cítit, můžete ji zahalit do tenké vrstvy betonu a udělat si z ní krásný designový kousek. Nebo si jich prostě kupte víc a do každé dejte žárovku jiné barvy. Fantazii se meze nekladou :-)

Fotoinspirace z Pinterestu.

S betonovou krustou vypadá jako drahý designérský kousek

Nápadité místo pro vzkazy

Nalinkovaná lampa

V kuchyni si na ni napište oblíbený recept a nemusíte věčně hledat kuchařku!

Nezapomeňte pomalovat všechny části lampy

Plstěný obleček

Pletený obleček

Barvičky

Zaměstnanec měsíce

Jsem v práci necelých pět týdnů a už aspiruji na titul zaměstnanec měsíce. Odchodila jsem si poctivě první dva týdny a potom jsem musela zůstat doma s nemocnými dětmi. Nevydržely chudinky nápor školkových bacilů a sklátil je strašný kašel s rýmou. Rázem jsem se octla zpátky na mateřské.

Moje dospělácká imunita ale nebyla na dětské nachlazení připravená. Kašel s rýmou se zaradovaly, že budou mít nového hostitele, a vrhly se na mě plnou silou. Děti byly už třetí den skoro bez příznaků, běhaly po baráku, hádaly se, praly se a já se mezi nimi ploužila jak přízrak. Mohla jsem si plíce vykašlat.

Po devíti dnech na ošetřovačce jsem se konečně vrátila nedoléčená zpátky do práce a začala si připisovat nové úspěchy v kanceláři. Nakazila jsem zdárně minimálně dvě kolegyně, odpracovala asi týden a už zase lítám po doktorech.

No, nezasloužila bych si toho zaměstnance měsíce? Škoda, že naše firma tento titul neuděluje... 

Říjnové tapetování

A máme tu říjen. Září uteklo jako voda a bude potřeba vyměnit pozadí na počítačích, tabletech, telefonech.

Barevné říjnové jsem opět našla na stránkách sodapop-design. Tak tam mrkněte :-)

http://sodapop-design.de/2015/09/free-wallpaper-oktober-3/