Okna se nekonala. Víkend nachystal jiná překvapení. Jeli jsme připravit na zimu zákupskou zahrádku. Počítali jsme se sekáním trávy a sbíráním opadaných jablek. Ale většina jablek ještě byla na stromech a my jsme měli možnost zahrát si na česače. Jako v Pravidlech moštárny. Jen Tobey Maguire a Charlize Theron chyběli. A ostatní sběrači tam taky nebyli. Ale jinak to bylo úplně stejné :-)
Nejdřív jsme si teda museli vyčistit půdu pod nohama, protože pár jablíček už přece jen opadalo. To byla chuťovka. Jablíčka nahnilá i shnilá skrz naskrz jsou při vybírání z trávy krásně mazlavá, v bedně potom z porušeného povrchu vytéká šťáva a na kompost už jsme je z beden vyloženě přelévali.
A pak přišla ta hezká část. Trhat jedno jablko za druhým a opatrně je ukládat do přepravek. Jemně, aby se nepotloukla. Deset minut, dvacet minut, třicet minut. Utrhnout, shýbnout, narovnat, shýbnout, narovnat. Čtyřicet minut. Co se může stát, když si je natrhám do svetru a potom je tam vysypu naráz? Trhat, vysypat, trhat, vysypat, trhat, sakra, to mi uklouzlo. Budou trošku otlučený. Nevadí, dám je nahoru a spotřebujeme je jako první. Další přepravka. Padesát minut, hodina. Proboha, kolik na těch třech stromech může být jablek??? Hodina a půl. Tohle je nakousaný od hmyzu, tohle bude nejspíš červivý. Jak jsem to mohla na začátku řadit mezi dobrý? Vyhodit, vyhodit, nechat, vyhodit, vyhodit. Co s tím budeme dělat? Jablka stejně moc nejíme. Ještěže ty stromy nejsou moc vysoký a nemusíme navíc běhat nahoru dolu po žebříku. Dvě hodiny. Kdyby aspoň nefoukal ten vítr. Nesnáším jablka!!!
Jojo, zvládli jsme to. A nádherně nám teď voní předsíň, kde čeká několik přepravek, které se nám nepodařilo udat, na přebrání a uložení do sklepa. A okna umyju příště...
 |
| Z Pinterestu |
Žádné komentáře:
Okomentovat