Mandlóza

Máme za sebou první týden. Děti ve školce a já v práci. Shrnout jde asi takto:

Anička se přesunula mezi předškoláky a dost si svou pozici "mazáka" užívá. Spolu s Nikolkou vytvořily zatím dvoučlenný gang, honí kluky po zahradě, zavírají je do domečku a tam je opusinkovávají. Chudáci chlapci.

Honzík se nám osamostatňuje. Až do pátku jsem ho nikdy neslyšela říct: "Ne, mami. Já to udělám sám." Teď chce dělat sám všechno. Jen kalhoty mu ještě nejdou obléknout, takže toaletu opouští elegantně krátkými krůčky s kaťaty u kotníků a holým zadkem.

Já se pomalu učím vstávat v šest hodin a od sedmi už fungovat naplno (to je ta horší část - buzení mi obvykle trvá o dost déle).

A Honza si zvyká na ranní odvozy dětí do školky a následný božský klid doma. Je z toho zatím celý nesvůj :-)

V pátek Aničce začalo téct z nosu, v neděli Honzíkovi, dneska mně a Honzovi. Včera jsem dětem měřila teplotu a prohlížela krky, abych posoudila, jestli je do školky můžeme nacpat, nebo radši ne. Anička hezky vyplázla jazyk i s předpisovým ÁÁÁÁÁ a mě zarazilo, jak má obrovské, nateklé mandle. Přišlo mi, že jestli se ještě trochu zvětší, nebude ta chudinka moct polknout ani sousto. Honzík podle očekávání mandle ukazovat nechtěl, ale když jsme ho konečně dohnali a několika šikovnými hmaty donutili otevřít pusu, měl mandle snad ještě větší než Áňa. Tak jsem se uklidnila a řekla si, že je to u dětí normální.

"Mami, teď ty. No, hezky na mě vyplázni jazyk." Anička nás už několikrát upozorňovala, že chce být lékařkou, ale pokaždé dodávala, že lékařkou zvířátek. Nevadí, budu pokusný králík. Poslušně jsem otevřela pusu a okamžitě dostala přesnou diagnózu: "Vidíš, máš taky MANDLÓZU!"

Pinterest

Lovely September

V minulém příspěvku moje poznámka o zářijové tapetě, kterou si můžete zdarma stáhnout na blogu německé grafičky Caro sodapop-design.de, trochu zanikla. Tak ji radši píšu zvlášť :-)

A jestli se vám opravdu líbí, najdete na jejím blogu pozadí i pro IPhone a IPad.

Hezké září :-)

Září - měsíc změn a obav

U nás s novým školním rokem probíhají změny na všech frontách.

Anička šla opět po dvou měsících do školky. Poslední dva dny probrečela, protože ve školce nechce spát, ale domluvili jsme s paní učitelkou, že si může v postýlce prohlížet knížky, a dcera je spokojená.

Honzík šel do školky poprvé. Vyzkoušeli jsme radši variantu příchodu bez mé asistence a nebyl problém. Většina obav se po dvou dnech rozplynula, zůstal jen strach, aby to tak vydrželo. 

Jaké jsme měla obavy? Že bude brečet a nebude chtít ve školce zůstat. Že se bude svlékat (celé léto běhá jen tak a najednou po něm chceme, aby nosil kalhoty ;-)). Že nebude poslouchat. Že bude na procházce utíkat. Že nevydrží ležet v postýlce (doma to totiž nevydrží). Že nebude uklízet hračky. Že bude diskutovat s učitelkami... Zatím žádná stížnost, tak doufám, že mu to vydrží.

Poslední velká změna je můj nástup do práce. Tam bylo obav asi nejvíc, ale kolegyně jsou milé, atmosféra příjemná a že mi ze všech těch informací jde hlava kolem, je zřejmě normální :-)

Co se ale kupodivu nezměnilo, je množství práce, která na mě čeká doma. Včera jsem se vrátila z prvního dne v novém zaměstnání plná dojmů a chtěla je probrat s Honzou. Ale musela jsem počkat. Nejdřív nás čekalo naložení, odvezení a vyskládání 18 koleček dříví... Zima se blíží a i když by se dřevo na zimu mělo připravovat na jaře, aby stačilo proschnout, jak nám nezapomněla připomenout naše drahá babička, Honza včera štípal o 106 a muselo se to do večera sklidit, protože mělo začít pršet. Pršelo. Ale myslím, že jsem při tom skládání dřeva vypotila víc vody, než napršelo na celou zahradu.

Nevadí. Ještě budu mít prostor zachraňovat naštípané dříví před deštěm, protože se Honza v pátek chystá do lesa na novou várku. Prima plány na víkend :-)

Až budeme mít obloženou celou stěnu, vyfotím větší kus :-)

Honza štípal tak náruživě, že se mu postupně rozpadal špalek...

Den nepřečtených knih

Na poslední srpnový den připadá Den nepřečtených knih. Tvrdí na blogu knihkupectví Martinus, kde se můžete i zařadit do jedné z kategorií nedočítačů.

Na mě sedí nejvíc kategorie "Zavalení leporely" :-)

Cituji: "Knížek máte kolem sebe spoustu. Ale často v nich je na stránkách jenom jedno písmenko. A někdy ani to ne. Mnohdy se nacházíte v období, které někdo, kdo si ho nejspíš nikdy nezkusil, nazval “dovolená”, a proto vám všichni příbuzní a přátelé neustále podsouvají, že na čtení máte spoustu času. Cha! Kéž by."

Už jsem se s dětmi sice propracovala ke knížkám, které třeba na dvou stranách za sebou nemají obrázek, jen text (ne že by u toho skoro tříletý Honzík udržel pozornost), ale pořád to není ten druh literatury, který jsem čítávala před těhotenstvím.

Proto si dnes dojdu k rodičům na půdu (tam mám zatím schované svoje knihy, než budeme doma mít konečně knihovnu, to by ale musel být zrekonstruovaný obývák a ten čeká ve frontě za ložnicí, koupelnami a kuchyní - výčet není dlouhý, ale ta fronta se zaručeně potáhne ještě několik let), dojdu si na tu půdu, něco pěkného si tam vyberu, sednu si na slona, na lavičku, k oknu nebo do vany a budu konečně číst...

 

Mapy

V poslední době jsem se zamilovala do map. Ne do těch klasických, ale do černobílých, graficky zpracovaných map měst.

U nás jsem je nikde nezaregistrovala, tak jsem pátrala v zahraničí a narazila přímo na stránky tvůrce těchto malých uměleckých děl. Map nabízí sice jen 7, ale určitě stojí za prohlédnutí. Ukázky z interiérů jsem našla na Pinterestu.

Chtělo by to takto zpracovat Prahu...

Paříž

New York

San Francisco

Paříž vedle New Yorku a jako bonus měděné prvky

V průhledu Bombaj

Trochu jiná mapa složená z nápisů

Tady zarámovaná

Další varianta - mapa linek hromadné dopravy



Fronta na Večerníčka

Přestože se už jedná o staršího pána (nebo pána v nejlepších letech, chcete-li), na Večerníčka se pořád ještě stojí fronty. A to poměrně dost dlouhé. Alespoň včera to tak bylo.

Vyjeli jsme pravda ne moc brzo, asi v půl deváté z Doks. Hodinka cesty do Prahy, zaparkovat na Černém Mostě a než jsme se metrem dostali na Malostranskou, uběhla další hodina. A tady nás právě překvapila ta fronta. Táhla se po třech stranách nádvoří před Valdštejnskou jízdárnou a než jsme se dostali na řadu, smažili jsme se skoro hodinu a půl na sluníčku. Ještěže jsme na dvě děti byli tři dospělí, protože jeden stál ve frontě a další dva pobíhali za netrpělivými dětmi a snažili se uhlídat východy z nádvoří i to, aby se děti nezmáčely od hlavy k patě ve fontánkách (jedno dítě tam zahučelo celé, jinému se podařilo namočit si aspoň tenisky a kalhoty až po kolena. Naštěstí to nebyly naše ratolesti:-)).

Když jsme se konečně dostali na řadu, čekalo nás podobné odchytávání dětí vevnitř. Běhaly od Rumcajse k Pažoutovi, od Máničky k Ovčí babičce, tady zalezly do klobouku kouzelníka Pokustóna, tamhle se nám ztratily v měsíci... Vydrželi jsme to tam s nimi slabých čtyřicet minut a pak jsme je vylákali ven na zrzlinu.

Ještě se na stejnou vstupenku můžeme podívat na druhou část výstavy na Kampě, ale musíme nejdřív sehnat hlídání, abychom na to měli klid :-)S dětmi do toho už nejdu.

Zdroj: ngprague.cz

Dlouhá, dlouhá fronta

U Spejblů

Rozhýbat loutky byla zábava

Trautenberkova světnice

Anička jako žákyně 3.B

Víc než ovčí babička zaujali vlci, kteří honili ovečky vzadu na obrazovce

Chvilku v klidu

Ikea hacks: Kura bed

Dnes budeme potřebovat pro čarování s Ikeou šikovné tatínky.
Čeká nás totiž úprava dětské oboustranné postele Kura.
A když zručný tatínek přetvoří nudné místo na spaní v něco o moc zábavnějšího (třeba v domeček na stromě - tree house), získá určitě plusové body u svých ratolestí i manželky :-)
Tak se pusťte do práce.
Inspiraci jsem našla na Pinterestu.



Začínáme pozvolna - tady postačí trochu látky a
tvořivá maminka



Ještě pořád práce pro maminky.
Tabulová barva a křídy.



Polepit postel kusy látky taky zvládne máma

A začínají návody na stavbu domečků.
Konečně práce pro táty :-)

Trochu jako na posedu

Pro slečny i s plůtkem

To vypadá jednoduše - pár prkýnek a je to

A máme tu tree house - tatínek postavil, maminka dozdobila...