Včera večer jsem konečně slepila upečené linecké cukroví tou úžasnou malinovou marmeládou. Ráno jsme všichni ochutnali jeden kousek a je to dobrota. Jen kdyby se mi poslední plech, na kterém zrovna byla kolečka s dírkou, tedy ta nejvíce viditelná, trošku nepřipálil. Vlastně se nepřipálil, jen zhnědl. Což nám nakonec pomohlo, protože teď máme z jednoho druhu cukroví najednou dva. Černochy a bělochy, jak je trefně pojmenovala Anička.
V práci pořád poslouchám, kolik má kdo napečeno, jak už jsou všude vydrhnutá okna, vyprané záclony, vycíděné sváteční nádobí, vyzdobeno, načančáno, nakoupené a někde už i zabalené dárky. Možná to není všude, jen se mi to násobí, protože nás je v kanceláři šest. Možná má jedna kolegyně napečeno, druhá naklizeno a třetí nakoupeno. A my tři zbývající se potichu užíráme, že jsme ještě nic nestihly. U nás doma máme linecké cukroví, pár dárků a vysáté pavučiny.
Ale my to ještě stihneme. Až koupíme stromeček a rozsvítíme na něm světýlka, nikdo si nevšimne, že jsem závěsy prala naposledy na jaře. Cukroví půjdeme zobat k babičkám a pak si v televizi pustíme pohádku nebo vánoční film a děti se budou prát o hračky od Ježíška. Vánoční pohoda bez předvánočního stresu :-)
 |
| To nejsou ti naši černoši, ale kdybych je pořádně pocukrovala... (Pinterest) |
Žádné komentáře:
Okomentovat