Oui, oui

Zkusila jsem štěstí v giveaway na instagramu Ma Maison Blanche a ono se na mě usmálo :-) Takže už se nemůžu dočkat, až mi dorazí balíček s plakátem od Šárky a náramkem od Dominiky. 

Možná to ani nebylo štěstí, ale osud. Když totiž vezmu první dvě písmenka z mého příjmení a přidám první písmeno ze jména, vyjde mi právě OUI. Kdo jiný by tedy měl tyto dárky vyhrát? :-)

Fotky jsem si zapůjčila ze stránek Ma Maison Blanche.

Můj první byt

Nechci psát o svém prvním bytě, ve kterém jsem žila po odchodu od rodičů na školu. Kéž by vypadal jako tento. To by mi tolik nevadilo, že tam bydlím se třemi spolubydlícími, které mě moc dobře nepřijaly, protože jsem nahradila jejich "dokonalou" předchozí parťačku.

Příspěvek je o prvním bytě, který tu s vámi na blogu sdílím.

Moc se mi v něm totiž líbí barvy. Sytá modrá a modrozelená nakombinované se svými pastelovými protějšky jsou tak příjemnou změnou v záplavě bílo-šedých bytů, které na internetu vídám nejčastěji. Nikdy bych di nemyslela, že tíhnu k modré, ale začíná to tak vypadat. Zvláštní modrou máme v obýváku a blankytně modrá se jako obloha nabízela sama do dětského pokoje. Kdepak asi budeme s modrou barvou řádit příště? 

Zdroj: My scandinavian home

Obývák a vzadu vykukuje tmavě modrá stěna ložnice

Zdánlivě nesourodá směs obrázků a originálně řešená trojnožka

Strašně se mi líbí vypínač i zásuvka - umím si je u nás živě představit

V kuchyni nepřehlédnete pravou stěnu - ta barva je geniální :-)

Nejhezčí barvu má ale ložnice

Úplně ji u nás vidím - asi ji budeme muset použít do pokoje pro hosty...

 

Jako houby po dešti

Tak přesně dopadly děti, když jsme je vzali na procházku s Gábou. Vybavit je holinami nám přišlo dostačující, když už nepršelo, jen poprchávalo. To jsme se ale dost spletli. Děti zprvu opatrně, později s čím dál větším elánem vymetaly každou kaluž. Strašně je bavilo, jak to cáká. A že procházejí vodou a nemají mokré nohy. A že probíhají vodou a jsou jen trochu nahození. A že s rozběhem skáčou do vody, dokud se jim holiny nenaplní až po okraj... Skončily jako houby po dešti, nacucaní vodou. Ale s úsměvy od ucha k uchu :-)

Honzík se máchání v kalužích zhostil opravdu zodpovědně

Kalhoty promáčel až do rozkroku :-)

Anička předstírá, že jí louže vůbec nezajímají :-)

Mimochodem - houby po dešti taky vyrostly :-) Večer jsem je do půl jedné zpracovávala...

 

Kdybysme ji neměli, museli bysme si ji vymyslet...

..., jinak bysme se totiž dost nudili. Mám na mysli Gábu, naši americkou stafordku. No, nebyla by to nuda, kdybych se od půl páté, když konečně dorazím s dětmi domů, mohla na pár minut rozvalit na gauči, místo mnohem zajímavějšího uklízení rozcupovaného Gábina křesílka, případně rozcupovaného čehokoli, co jsme ten den zapomněli v předsíni? Jak bych uplatnila svou kreativitu, kdybych se denně nemusela snažit namotivovat děti (a taky sebe) na procházku se psem, když jsme se zrovna doplahočili ten kilometr ze školky a když venku zase prší? Taky bysme přišli o tu legraci, když volá naštvaná sousedka, že Gábina je už zase u nich na zahradě, tentokrát v sudu. Chtěla se asi napít a zahučela tam. Ven už to sama neuměla. Neměla bych namožené rameno, nohy pošlehané od kopřiv a roztržené tričko z toho, jak jsem ji lovila přes plot od druhé sousedky. Neprožili bysme si ty dlouhé minuty volání a pobíhání nejdříve po naší zahradě a následně po všech okolních zahradách, abysme nakonec zjistili, že Gába se nenápadně protáhla do baráku a zalezla si v kuchyni pod stůl, kde spokojeně usla.

Náš mazlík nám prostě připravuje jeden zážitek za druhým. A to je dobře. Bez Gáby bychom totiž na vlastní oči jen těžko viděli, jak může být Máchovo jezero každý den trochu jiné a pokaždé krásné. Nezastavovali by nás na procházkách cizí lidi, aby nám ji pochválili a chtěli si ji pohladit. Děti by neměly dalšího do party na hraní. Necítila bych se doma tak bezpečně. 

Gába nám za těch pár zničených věcí, přeskočených plotů a trochu toho nechtěného pohybu stojí :-)

Nevinnost sama

Vzorný pes

Zdrhá mi k Mácháči

 

Dobříš - Zvíkov - Orlík - Hluboká

Jakmile nám někdo vezme na prázdniny děti, jsme jako utržení ze řetězu. Doháníme, co bychom s dětmi nemohli. Zajdeme si k Mácháči na koktejl nebo dva, do kina na NEanimovaný film, nebo vyrazíme na tour po hradech a zámcích. Já to až do poslední chvíle vydávám za wellness pobyt na Orlíku, Honza se ještě po návštěvě druhé památky snaží věřit, že tahle už byla poslední. Nakonec jsme spokojení oba. Honza, že to má na delší dobu za sebou, já, že jsem na nějaký čas nasytila své umělecko-historické potřeby :-)

Jen kdyby ty silnice nebyly přes prázdniny rozkopané, zúžené, uzavřené. To by se to po Čechách cestovalo...

Dobříš - na pokladně nikdo, po několika minutách přiběhne paní: "Vydržte chvilku" a zase někam na dlouhé minuty zmizí, aby nám následně řekla, že jsme zrovna propásli prohlídku a další je vyprodaná, takže si můžeme počkat dvě hodiny, abychom se do zámku dostali. Radši jsme si šli prohlédnout zahradu.

Zahrada mě trochu zklamala, pamatovala jsem si ji pompéznější. Teď tu jsou místo růží afrikány. Ale kašna od Ignáce Platzera je úžasná pořád.

Druhá zastávka byla na hradě Zvíkov. Od doby, kdy jsem tu byla naposled se tu udělalo neskutečné množství práce. Zvíkov mě nadchl. A i Honza se zdál do čtení popisků v jednotlivých místnostech docela ponořen :-)

Provázíte se pomocí letáčku a popisných tabulek sami, ale aspoň si hrad včetně interiérů můžete nafotit. To se o jiných památkách říct nedá.

Hospodářské křídlo hradu. Díky dřevěné lávce si nezašpiníte obuv v tom jemném prachu všude kolem. Pokud vám teda mezi prkýnka lávky nezapadne krytka od foťáku a někdo se nemusí v tom prachu vyválet, aby ji našel. Děkuji, lásko :-)

V některých místnostech si jde původní nástěnnou výzdobu Zvíkova dobře představit.

Když vylezete na Černou věž, naskytne se vám hezký výhled na nazelenalý Orlík.

V místní občerstvovně si pěstují svoje bylinky...

Orlík byl parádní. Nechyběly nazouvací papuče, chytře architektonicky vymyšlené toalety a lavičky, které návštěvníkům věnoval Karel Schwarzenberg a u nichž jsme si nebyli jisti, jestli si je tedy můžeme odvézt domů, tak jsme je tam pro jistotu nechali. Fotit se nesmělo, jinak bych vám ukázala krásné pokoje a salónky.

Kvalita vody na Orlíku asi nebude moc dobrá, ale rozhodně je vizuálně zajímavá :-)

Na Hlubokou jsme dojeli po několika objízdných trasách, dali si velmi nepodařený oběd v restauraci Švejk a pak se ve vedru konečně vyšplhali nahoru k zámku, abych vyfotila přesně 2 fotky a zjistila, že baterku jsem si před odjezdem přece jenom nabít měla (nenabíjela jsem ji, abych ji náhodou nezapomněla doma v nabíječce, to už se mi stalo). Jinak je Hluboká nádherná a ohromila i mého k památkám skeptického manžela :-)

Jak to dopadlo s dlažbou

V jednom z minulých příspěvků jsem se vás ptala, jestli byste volili klasickou šachovnici, nebo byste dlaždice trošku posunuli. Většina odpovědí byla pro klasiku. Já taky. Nakonec to dopadlo ještě jinak, ale myslím, že ta šachovnice by taky nebyla špatná...

A ještě abych to dovysvětlila. Nejedná se o dlažbu u nás, tak daleko s rekonstrukcí zatím pořád ještě nejsme :-) Rekonstruují známí. Už tři roky jsou s dcerou a velmi aktivní maďarskou ohařkou "dočasně" nastěhovaní v bytovce u maminky a postupně vyplácejí z poloviny zděděného domku tetu a její exekuce. Letos jim to k velké úlevě všech (ale maminčině asi největší) konečně vyšlo, tak pospíchají, aby se ještě před zimou mohli přestěhovat do svého. Já jim trochu pomáhám s návrhy některých místností a s výběrem materiálů a zařizovacích předmětů. Tak se tu můžete těšit na další fotky z domečku v Hradčanech (ne těch pražských :-)).

A teď už ukážu, jak to dopadlo.

 

Dlažba bude v kuchyni a jídelně - je nakonec posunutá vždy o půlku dlaždice...

Ještě se musí zaspárovat a olištovat. A pak už by se mohla instalovat linka :-)

 

Slaměná matka

Jsem bez dětí. Vyrazily s babičkou a dědou na nějakou farmu u Vlašimi. Vrátí se mi za týden. Byl by to týden snů, kdybychom si je teprve včera nepřivezli z Moravy, kde byly taky týden u druhé babičky a dědy. Viděli jsme se s nimi jen pár hodin a jsou zase pryč. Už teď se mi stýská. Budu si muset najít spoustu práce, abych pořád neprohlížela jejich fotky a videa na počítači...

Výhoda je, že práce se u nás hledá sama. Většinou jí je tolik, že před ní musíme utíkat, aby nás nezavalila.

Takže chci: 

-konečně doplít zahradu

-zlikvidovat ty hory prádla, než nám výletníci zase dovezou plné tašky špinavého

-vymyslet něco do truhlíků, ideálně aby to vydrželo až do zámrazu

-a když jsme u toho, tak taky rozmrazit lednici, třeba potom přestane stávkovat a začne normálně chladit

-možná se nám povede natřít další dveře a zárubně 

-dva keříky levandulí bych ráda obsypala bílými oblázky (jestli je seženem)

-v jedné skříňce v kuchyni nám chybí polička, bylo by dobré nějakou sehnat

A to už je na to, že budeme celý týden normálně chodit do práce, docela dost. Jsem zvědavá, co všechno stihneme :-)

Je těžké loučit se s takovými zlatíčky

Honzíkovi dopoledne ukápla slzička...

 

Ikea hack: Hyllis - regál, který si zamilujete

Máme v kuchyni jeden nevzhledný kout. Na zemi tam jsou vyrovnané tašky na tříděný odpad (většinou pěkně se plnící, plné, nebo přeplněné), čas od času k nim přibyde basa piv (většinou prázdná :-)), o zeď je opřen velký tác, který se nám nevejde nikam do linky a celé "zátiší" vhodně doplňuje prodlužovačka vedoucí k mrazáku. A tuhle parádu bych chtěla změnit pomocí policového systému. 

Byli jsme se na nějaké police mrknout v Ikee, ale buď se mi nelíbily, nebo byly poměrně dost drahé. Vůbec nechápu, jak jsem mohla přehlédnout Hyllis. Možná tento regál mají ve venkovní sekci, protože je vhodný i pro venkovní použití. Stojí jen 279,- Kč!!!

Dá se samozřejmě přetřít, spárovat, doplnit dřevem nebo zajímavými plechovými zády. Ale hlavně se na něj musí umět předměty pořádně naaranžovat. Pak vypadá Hyllis skvěle :-)

Vypadá to, že si kvůli regálu budeme muset pořídit i trochu reprezentativnější nádobí :-)

Tady Hyllis hezky vyniká na bílém dřevěném obkladu

Policový systém nemusí být jen v kuchyni - v ložnici mu to taky sluší

Nebo v obýváku

Nebo i v koupelně

Pár prken a užitná plocha polic se hned zvětší

Můžete si pohrát s barevností...

Nebo přidat zajímavá záda...

 

Vyserzubka

Před mnoha a mnoha lety jsem udělala rozhodnutí, které se mi dodnes vyplácí. Našla jsem si kluka s maminkou zubařkou. Moje zuby by se na žebříčku kazivosti od 1-nekazivé po 10-extrémně kazivé zařadily daleko za desítku. V každém už mám minimálně 2-3 plomby, některé jsme museli nahradit korunkami nebo inlejemi a mám i 1 zubní implantát. Zjednodušeně vysvětlím: na místo po chybějícím zubu se navrtá šroub a na ten se po zhojení dá korunka. Korunka se lepí jen provizorně (asi kdyby něco zlobilo), po nějaké době se uvolní a potom už se přilepí nastálo. 

Implantát jsem dostala už asi před šesti lety, provizorně přilepená korunka se mi odlepila před dvěma týdny. Prohlédla jsem si ji, vrátila ji zpátky a ještě pár dní s ní normálně jedla. S návštěvou Honzovy maminky jsem nepospíchala, vždycky má hodně práce. I když se mi zub občas během jídla znovu uvolnil, vždy jsem to v puse cítila a vrátila ho na místo. Až do pátku. 

V pátek jsem si v práci dala rohlík a po nějaké době cítím, že korunku na místě nemám. No jo, ale nebyla ani v rozkousaném rohlíku, který jsem tam k překvapení kolegyň plivala do ubrousku. 

Vyděšená jsem volala manželovi, ten musel zavěsit, jak moc se mi smál. Když se uklidnil, brnknul mi zpátky, že už to od maminky párkrát slyšel a že tu korunku budu muset najít. Jak jí mám najít, když jsem jí spolkla? Odpověď jsem sice znala, ale vůbec se mi nezamlouvala. "Musíš si na ní počkat..." Tak jsem čekala.

No, řeknu vám, ještěže se mi to stalo před víkendem, protože v práci bych si s tím asi neporadila. Pokaždé, když jsem odcházela na záchod se mi Honza smál a mně se chtělo brečet. Na potřetí (!!!) jsem ten blbej zub konečně našla, očistila ho a má drahá tchýně (taky mým neštěstím pobavená) mi ho potom v pondělí přilepila zpátky.

Už to nechci zažít. Až se mi příště uvolní korunka, pomažu na křeslo radši hned.

Jo a přezdívku z titulku mi vymyslel Honza. Rychle se chytla...

Na pinterestu to vypadá, že zuby jsou naše lásky :-)

Tapetky na srpen

Prázdniny se nějak rychle přehouply do dalšího měsíce a je čas nově vytapetovat počítače, tablety nebo mobily :-)

Zkuste uklidňující black and white tapetku od Caro

Trochu divočejší verzi najdete tu

Indiánské léto si na ploše můžete vykouzlit díky flipsnacku