sobota 26. září 2015

Pro indiánskou duši

Nevím, jestli to přišlo s podzimem a nadcházejícím indiánským létem, ale poslední dobou se všude objevují dekorace z pírek. Nejen na Pinterestu, ale třeba i ve včerejším příspěvku na blogu Venoška made. 
Pírka jsou v miskách, ve vázách, zarámované, na textiliích, na tapetách, na nádobí, prostě všude. A vypadá to dobře. Tady je pro inspiraci pár fotek z Pinterestu.








čtvrtek 24. září 2015

Ikea hacks: Frosta II

Po měsíci jsem se konečně na Pinterestu dostala k prohlížení Ikea hacků. A zaujaly mě nové proměny stoličky Frosta. Už jsem o ní sice jednou psala tady, ale předělávky holandského magazínu o bydlení Vtwonen stojí za další příspěvek.
Se stoličkou si pohráli trochu víc, nebylo to jen natírání, ale i vrtání a přidávání dalších komponentů a vůbec... To uvidíte na obrázku :-)
V tomhle krásném stolečku byste Ikeu určitě nehledali...

Návod je tu

Nápaditý policový systém - stačí pár metrů provazu :-)


pondělí 21. září 2015

Podzimní výzdoba bez dýní

Ohlížím se po podzimní dekoraci před vchodové dveře. Tam by to sice "chtělo celý přelakovat" (cituji pana Sováka v Chalupářích, když si prohlíží chalupu a málem mu v ruce zůstane celé zábradlí od schodů na půdu :-)), ale říkala jsem si, že pozornost příchozích raději upoutám dekorací než zkoumáním nedostatků. A začala jsem hledat inspiraci. 
Ale narazila jsem. Skoro ve všech případech dekoraci tvoří dýně a chryzantémy. Vypadá to většinou krásně podzimně, ale za chvíli jich bude všude tolik, že by mi ještě u vlastních dveří lezly krkem...
Hledala jsem dál a nakonec i našla jednoduché dekorace, kde o dýně ani listopádky člověk nezavadí. Podzimní atmosféru stejně dobře navodí plédy a naštípané dříví. A když je vše ještě nedbale posypáno spadaným listím, nemá to chybu  :-).

Dýně, kam se podíváš

Nejčastější podzimní dvojkombinace
Dýně v umírněnější černobílé variantě
Obrázek, přes který jsem se proklikala k trochu jinému podzimu

Bohužel nám chybí výhled na jezero

A ani lopatkou paroží losa nebo daňka nedisponujeme

Ale stačí málo a atmosféra podzimu je tu

Třeba hora dek a plédů v podzimních barvách

A nebo jen to listí :-)

sobota 19. září 2015

Víkendové barvení

Budeme malovat. Čeká nás obývák a vedlejší pokoj. Ale tento víkend ještě ne. Teď se chystáme na dětský stolek a židličky. Já s Honzíkem.


Stolek z Ikea máme z druhé ruky, po dvou holčičkách. Už u prvních majitelů dostal nový nátěr. Pak si ho vzaly do parády naše děti. Po dvou letech jejich řádění (stolek je oblíbený odrazový můstek při skákání na gauč, židličky jsou nezbytné pro všechny naše kuchařské pokusy) vypadá ten nábytek pořád stejně. Ani se neviklá a to těch třicet kilo, které naše děti dohromady váží, nosí denně! Jen ta barva je zašlá. Takže ho budeme barvit. A s ním i židličky.
Doma máme bílou a šedou barvu, tak je nakombinujeme. Na fotkách se mi líbí, když jsou nožičky máčené v kontrastní barvě. Uvidíme, jak to bude vypadat ve skutečnosti... Dám vědět :-)

Takto vypadal nábytek před prvním malováním
Teď má přibližně takovou barvu


pátek 18. září 2015

Drama všedního dne

Hlídali jsme rodičům psa. Čerstvě po operaci, odvádění tekutiny z osrdečníku. Pes, Dusty, na situaci zvyklý (už byl potřetí nebo počtvrté), rodiče taky, my ne. 
Večer ho Honza přivezl z kliniky, Dusty se s chutí najedl a spal jak nemluvňátko. Ráno bylo ještě vše v pořádku, ale během dopoledne se začal horšit. Nechtěl vstávat, když jsme mu sáhli na břicho, cuknul, jako by ho to zabolelo. Když konečně vstal, stál nahrbeně a nechtěl pro změnu chodit.
Paráda, na dva dny nám rodiče svěří psa a on nám tu umře. Rozhodli jsme se ho zavézt zpátky k paní doktorce na kontrolu. Společnými silami jsme čtyřicetikilového vlčáka naložili do auta a Honza s ním mířil znovu do Liberce.
Na klinice se Dusty najednou choval úplně jinak. Sám vyskočil z auta, bez problémů došel k doktorce, jako by mu nic nebylo. Asi mu ze strachu vyletěl adrenalin a necítí tu bolest, pomyslel si Honza. To zná každý - přijdete k zubaři a bolest jako zázrakem zmizí :-). Popsal jeho dopolední stav a Dustyho si nechali na pozorování a na nějaké testy. Honza odjel do práce a s obavami čekal na telefon z veteriny. Ozvali se za pár hodin, že si psa můžeme vyzvednout, že je ten problém vyřešený.
Třetí cesta do Liberce během 24 hodin a Honzu vesele vítá Dusty, může se uvrtět ocáskem a doktorka s cukajícími koutky sděluje diagnózu: "Už jsme si s tím poradili, ale byl to dost těžký případ plynatosti." 

Náš nadmutý netopýr (uši mu nikdy nestály a díky jejich tvaru získal tuto přezdívku)

pondělí 14. září 2015

Zpátky na mateřské

Moc dlouho nám pracovně-školkový režim nevydržel. 4 dny ve školce a minimálně 14 dní doma není zrovna nejlepší bilance. Naše miminka onemocněla.
Zdroj: Pinterest

Minulý týden měl službu tatínek a zvládal to výborně. Doma to sice každý den vypadalo jako po výbuchu atomovky, hračky a prádlo a nádobí všude, tatínek z dětí šílel, ale poctivě vařil, medikamenty podával ve správných dávkách a intervalech a ty zprávy od ušního pro naši dětskou doktorku jsme taky nakonec našli.
Tento týden měly děti jít do školky. A šly by, kdyby v neděli nezačaly děsně kašlat. Takže jsme se vystřídali. Doma jsem s dětmi já. Vypadá to tu hrozně. Hračky se válejí všude, nádobí obsadilo linku a protože jsem si vytáhla žehlení, abych čas strávený doma zužitkovala, vyžehlené i nevyžehlené prádlo je na všech volných rovných plochách v obýváku. Děti se nudí a jsou protivné. Příšerky. Medicínu už mi nechtějí polykat.
Honzu večer vítám s divokým pohledem v očích. A on mě úplně chápe. Konečně. Ale za jakou cenu...

sobota 12. září 2015

Rodinné oslavy

Babička má dva syny, každý z nich má dvě dcery. Všechny jsme vdané a přispěly jsme do rodinného fondu třemi, dvěma, jedním a nula dětmi. No, někdo je trochu pozadu, ale není to závod, že? :-)
Tím vším chci říct, že když k tomu ještě připočítáme manžely a manželky, je to opravdu hodně svátků a narozenin a dalších důvodů se ve větším počtu sejít. Na takových setkáních jsou nejlepší děti. Respektive jejich hlídání. Hlídat dvě nebo šest dětí je dost podobné a většinou to zvládne jeden člověk. A když máte najednou k dispozici 13 hlídačů, vyjde na vás řada po dloooouhé době. A obvykle zapřažení rodiče mají i čas si popovídat s ostatními nebo dokonce SPOLU!
Včera jsme se sice nesešli v plném počtu, ale odreagovali jsme se pěkně. A ještě jsme se odpoledne pocvičili v balení dárků a chystání zeleninového překvapení. Prostě jsme si to užili...
Dárky jsem balila s Aničkou


Obyčejný balící papír, jutový provázek a pár plodů podzimu ze zahrádky

Výtvor mého manžela :-)

středa 9. září 2015

Budu v práci za Hujera

Máme úžasné sousedy. Ve věku našich rodičů. Jejich syn chodil s mou sestrou do školky a následně do školy, maminky se potkávaly ráno, když jim učitelky odtrhávaly brečící potomky a obě pak svorně proplakaly cestu na autobus do práce. To bylo před čtvrt stoletím. A před třemi roky jsme se nastěhovali naproti nim přes ulici. Malé město, lidi tu na sebe narážejí celá desetiletí :-)
A tihle sousedi mají na zahradě několik ovocných stromů, které (naštěstí pro nás) bohatě rodí. V létě jsme dostali mísu třešní a dneska bedýnku švestiček. A tím se dostáváme k nadpisu.
Zítra ponesu švestky do práce. Aby holky ochutnaly. Je nás v kanceláři 5 a každý den někdo přinese nějakou mňamku i pro ostatní. Po prvních dnech jsem si myslela, že si nosí navzájem ovoce, aby je nehonila mlsná. Vystřídaly se tam jahody, meloun, nektarinky, hroznové víno, hrušky, žlutý meloun, jablka a ... a pak to sklouzlo. Nenápadně. Slavily se narozeniny, byl dortík a chlebíčky. Druhý den jen tak na ochutnání nepečený dort s ostružinami. A nějak se to rozjelo - švestkové knedlíky s tvarohem a zalité máslíčkem, koláč z pekařství, čokoládové muffiny, cuketová buchta a já chtěla donést štrůdl. Ale děti (no, co si budeme nalhávat, JÁ a děti)ho snědly.
Tak jsem se rozhodla, že je zase strhnu na zdravou cestu. Proto zítra otevřu dveře s papírovým pytlíkem plným fialových plodů a místo pozdravu jim ho nesměle podám se slovy: "Tady jsem si dovolila, švestičky ze sousedovic zahrádky." Uvidíme, jestli se chytnou.

pondělí 7. září 2015

Mandlóza

Máme za sebou první týden. Děti ve školce a já v práci. Shrnout jde asi takto:
Anička se přesunula mezi předškoláky a dost si svou pozici "mazáka" užívá. Spolu s Nikolkou vytvořily zatím dvoučlenný gang, honí kluky po zahradě, zavírají je do domečku a tam je opusinkovávají. Chudáci chlapci.
Honzík se nám osamostatňuje. Až do pátku jsem ho nikdy neslyšela říct: "Ne, mami. Já to udělám sám." Teď chce dělat sám všechno. Jen kalhoty mu ještě nejdou obléknout, takže toaletu opouští elegantně krátkými krůčky s kaťaty u kotníků a holým zadkem.
Já se pomalu učím vstávat v šest hodin a od sedmi už fungovat naplno (to je ta horší část - buzení mi obvykle trvá o dost déle).
A Honza si zvyká na ranní odvozy dětí do školky a následný božský klid doma. Je z toho zatím celý nesvůj :-)
V pátek Aničce začalo téct z nosu, v neděli Honzíkovi, dneska mně a Honzovi. Včera jsem dětem měřila teplotu a prohlížela krky, abych posoudila, jestli je do školky můžeme nacpat, nebo radši ne. Anička hezky vyplázla jazyk i s předpisovým ÁÁÁÁÁ a mě zarazilo, jak má obrovské, nateklé mandle. Přišlo mi, že jestli se ještě trochu zvětší, nebude ta chudinka moct polknout ani sousto. Honzík podle očekávání mandle ukazovat nechtěl, ale když jsme ho konečně dohnali a několika šikovnými hmaty donutili otevřít pusu, měl mandle snad ještě větší než Áňa. Tak jsem se uklidnila a řekla si, že je to u dětí normální.
"Mami, teď ty. No, hezky na mě vyplázni jazyk." Anička nás už několikrát upozorňovala, že chce být lékařkou, ale pokaždé dodávala, že lékařkou zvířátek. Nevadí, budu pokusný králík. Poslušně jsem otevřela pusu a okamžitě dostala přesnou diagnózu: "Vidíš, máš taky MANDLÓZU!"

Pinterest

čtvrtek 3. září 2015

Lovely September

V minulém příspěvku moje poznámka o zářijové tapetě, kterou si můžete zdarma stáhnout na blogu německé grafičky Caro sodapop-design.de, trochu zanikla. Tak ji radši píšu zvlášť :-)


A jestli se vám opravdu líbí, najdete na jejím blogu pozadí i pro IPhone a IPad.
Hezké září :-)

středa 2. září 2015

Září - měsíc změn a obav

U nás s novým školním rokem probíhají změny na všech frontách.
Anička šla opět po dvou měsících do školky. Poslední dva dny probrečela, protože ve školce nechce spát, ale domluvili jsme s paní učitelkou, že si může v postýlce prohlížet knížky, a dcera je spokojená.
Honzík šel do školky poprvé. Vyzkoušeli jsme radši variantu příchodu bez mé asistence a nebyl problém. Většina obav se po dvou dnech rozplynula, zůstal jen strach, aby to tak vydrželo. 
Jaké jsme měla obavy? Že bude brečet a nebude chtít ve školce zůstat. Že se bude svlékat (celé léto běhá jen tak a najednou po něm chceme, aby nosil kalhoty ;-)). Že nebude poslouchat. Že bude na procházce utíkat. Že nevydrží ležet v postýlce (doma to totiž nevydrží). Že nebude uklízet hračky. Že bude diskutovat s učitelkami... Zatím žádná stížnost, tak doufám, že mu to vydrží.
Poslední velká změna je můj nástup do práce. Tam bylo obav asi nejvíc, ale kolegyně jsou milé, atmosféra příjemná a že mi ze všech těch informací jde hlava kolem, je zřejmě normální :-)
Co se ale kupodivu nezměnilo, je množství práce, která na mě čeká doma. Včera jsem se vrátila z prvního dne v novém zaměstnání plná dojmů a chtěla je probrat s Honzou. Ale musela jsem počkat. Nejdřív nás čekalo naložení, odvezení a vyskládání 18 koleček dříví... Zima se blíží a i když by se dřevo na zimu mělo připravovat na jaře, aby stačilo proschnout, jak nám nezapomněla připomenout naše drahá babička, Honza včera štípal o 106 a muselo se to do večera sklidit, protože mělo začít pršet. Pršelo. Ale myslím, že jsem při tom skládání dřeva vypotila víc vody, než napršelo na celou zahradu.
Nevadí. Ještě budu mít prostor zachraňovat naštípané dříví před deštěm, protože se Honza v pátek chystá do lesa na novou várku. Prima plány na víkend :-)

Až budeme mít obloženou celou stěnu, vyfotím větší kus :-)

Honza štípal tak náruživě, že se mu postupně rozpadal špalek...