neděle 27. listopadu 2016

Ladím se na Vánoce

Prohlížím blogy, pinterest, instagram a snažím se dostat do té správné vánoční nálady. Dost mi to ztěžují naše zlatíčka, která jsou po týdnu nemoci (nemoc se v podstatě projevila jen dva dny, ale doma musely děti zůstat celý týden) na zabití. Hádky, boje, potyčky, řev, schválnosti, třískání věcmi, vřískot, kňourání, posmívání - a to jsme teprve u deváté hodiny ranní. Máme před sebou celý den a potom další a další, dokud není konečně rodičům/prarodičům dovoleno jít si odpočinout do práce, protože děti zase přebírá školka.
Z těch fotek dýchá takový klid a pohoda. A čistota. A ticho. A vůně jehličí. Kouzlo Vánoc alespoň na monitoru :-)


Vypadá to, že letos mě láká hlavně bílé zdobení a smrčky v květináči

Sáňky pod stromečkem jsou boží

Jednoduché zdobení, jednoduché balení dárků

Zase bílá + dřevěné kuličky
 

sobota 26. listopadu 2016

Advent může přijít

Máme ho čím přivítat. Po dlouhé době zase máme advetní věnec na dveřích. Nejsem zrovna zručná na motání věnců, ale tenhle byl tak jednoduchý, že by ho s malou pomocí zvládly i děti.

 
Kdybychom měli dost kouliček, nemuseli bychom doplňovat větvičkami...

To se vezme tenké kovové ramínko, rozmotá se (to jde trochu ztuha, musela jsem si vzít k ruce kleště), vytvaruje se do kruhu (nemusíš přesně, stačí přibližně :-) Protože se nerovnosti následně schovají) a potom se na připravený kruh už jen navlékne co nejvíce vánočních kouliček, nahoře se dráty zase spojí (opět pomocí kleští), případně se dozdobí mašlí a je hotovo.

Připravit ramínko

Navlékat ozdoby

Dozdobit mašlí
 

úterý 22. listopadu 2016

(Ne)vinný výlet do Žernosek

Protože od práce si člověk potřebuje jednou za čas pořádně odpočinout a protože na podzim vyloženě frčí ochutnávky vín, vydali jsme se i my na jednu takovou ochutnávku. Vlastně na dvě. A už před měsícem, ale ještě jsem vám to nevyprávěla.
Jeli jsme, jak jinak, když se chcete odreagovat po práci, s kolegy z práce. Na jaře se velmi povedl společný cyklovýlet, tak jsme se rozhodli přiživit mimopracovní vztahy vínem. Na Moravu to máme poměrně daleko a proto padla volba na hodinu jízdy autem vzdálené Žernoseky.
První představa, že dojedeme vlakem do Lovosic a potom se do Velkých Žernosek dostaneme příjemnou procházkou pěšky, vzala rychle za své, když jsme zjistili, že těch deset kilometrů za hodinu asi nezvládneme. A že si budeme muset vybrat mezi vláčením se s bágly na ubytovnu a první ochutnávkou vín v Zámeckém vinařství. Méně náruživí alkoholici byli drtivou většinou přehlasováni, v jednu hodinu jsme si hromadně na vrátnici odpíchli, poskládali se po různu do aut a vyrazili jsme.
Šíleně lilo, takže jsme museli jet trochu pomaleji. Ale měli jsme hodinovou rezervu, nebylo čeho se bát. Zarazily nás semafory. S dloooohým intervalem. Dvoje. Ještě pořád jsme se časově v pohodě vešli. Projeli jsme Litoměřicemi a dostali se do Velkých Žernosek, které jsme měli projet skoro celé a až na konci najít ubytovnu, zaparkovat dle instrukcí pod ořešáky, rychle se ubytovat a dojít do zámku na první ochutnávku.
Projíždíme vesnicí, vidíme ubytovnu, naproti přes silnici ořešáky. Parkujeme a nějaká paní, která tam sbírá ořechy, nám vysvětluje, že zasahujeme do příjezdové cesty k zahrádkám a že se budeme muset trochu smrsknout. Zatímco řidiči přeparkovávají, paní vyzvídá, jestli jsme přijeli do té ubytovny, a dál u toho hledá vlašáky. Konečně jsou auta přeparkována, času už není nazbyt, šéf vytáčí číslo na správcovou ubytovny, jestli už tam na nás čeká, a jaké je naše překvapení, když mobil začne vyzvánět v kapse té sběračce ořechů a ona nám s vážnou tváří oznámí, že si jen skočí domů pro klíče a hned nás ubytuje! 
V klidu, paní. My nespěcháme.
Za pár minut je zpět, rozdělujeme rychle ty dva pokoje na dámský a pánský, rozebíráme si postele (jé, palanda!), zatímco chlapi řeší formality s občankami, povlékneme si (proboha, proč jsem si vybrala zrovna palandu?), je nám jasné, že večer už povlékat nebudeme chtít, možná ani moct, bereme jen nejnutnější věci a konečně vyrážíme do sklepů.
Zámecké vinařství v Žernosekách má nádherné sklepy, vtipného průvodce a dobrá vína. Domluvená hodinová degustace se jako nic natáhla na hodiny dvě a my už museli pospíchat na přívoz, abychom se dostali na druhou ochutnávku. Já to ještě nezmiňovala? Že první a druhou ochutnávku oddělovalo Labe, loďka a nevrlý převozník, který se kvůli nám musel dostavit i po své pracovní době a hodit nás večer zpět do Velkých Žernosek. Domluvili jsme mu to předem u starosty, který za to ani nechtěl příplatek, jen měl prosbu, abychom jejich přívoz všude chválili. Což dělám. Jen ten protivný převozník si pochvalu nezaslouží.
K vinařství Sv. Tomáše jsme dorazili asi hodinu po posledním vypitém vzorku, takže jsme naštěstí stačili trochu vystřízlivět. Uvítala nás paní majitelka s tím, že manžel se nám bohužel nemůže věnovat, protože nás předběhla nějaká jiná skupina, ale že pokud nepohrdneme jejím výkladem, můžeme se rovnou vydat do sklepa. Pohoštění už je přichystané... a víc už nestihla říct, protože jsme se hladově vrhli na řízečky, sekanou, paštičky, sýry, okurčičky, olivy, sem tam jsme přikousli i chleba, aby se neřeklo, a paní majitelka kolem nás zoufale kroužila a ptala se, jestli si nejdřív nechceme prohlédnout sklepy a povědět si něco o historii jejich vinařství. Nechtěli jsme. Chtěli jsme si konečně sednout, naplnit bříška a postupně se dostat do stavu, kdy už jednotlivé vzorky vín od sebe nejdou rozeznat, kdy člověk rozezná jen bílé od červeného, a to se musí hodně soustředit.
Nakonec se nám to povedlo tak dokonale, že nám ani nevadil ten dědek na přívozu, že v hospodě, kam jsme zamířili srovnat pivem kyselinky, jeden účastník zájezdu vytuhl, že jsme se tam skamarádili se štamgasty tak, že jsme si i společně zapěli a jeden pán nás chtěl vzít domů na vlastní víno. Pak nás ale přepočítal, zjistil, že bysme mu vypili několikaměsíční zásoby, a rychle od svého úmyslu ustoupil.
A tak jsme probudili slabší kusy, odebrali se na své osmilůžkové pokoje, vyspali se z těch všech vzorků a druhý den doma zasvěceně vyprávěli, které víno mělo jaké cukry a kyselinky a která odrůda nebo i ročník nám chutnaly nejvíc. Odborníci.
A do měsíce se zase sejdeme na vánočním večírku :-)

Na tyto lahve jsme se mohli jenom dívat...
 

sobota 19. listopadu 2016

Adventní kalendář z papírových pytlíků

Letos se poprvé chystám advetní kalendáře vyrábět. Ještě loni jsem si říkala, že Honzík by se na jakýkoli stejně vrhl a hned prvního by se v čase posunul až ke Štědrému dni. Což se mu s tím čokoládovým málem povedlo. Musel mu být za velmi hlasitého protestu vyrván z ruky a schován na nejvyšší skříň :-) Už za necelé dva týdny si ověřím, jestli se jeho sebeovládání někam posunulo...
Na adventní kalendáře už mám jednoduché bílé papírové pytlíky a většinu dárečků do nich. Teď jen hledám inspiraci na finální provedení. A protože máme černobílou tiskárnu, hledám inspiraci právě v těchto barvách...

Stromeček sice nemám, ale jinak se mi tahle jednoduchá verze líbí
Tak nějak to doufám dopadne, jen obálky si představuju divočejší
Třeba takto - každá jiná, všechny hezké :-)

Originální zavěšení na žebřík
Když není místo na pověšení, poslouží i nazdobený koš :-)
 

pondělí 7. listopadu 2016

DIY: Vánoční balicí papír

O víkendu bylo ošklivo. A udržet ty naše dva raubíře v klidu, když je nechceme celé dva dny nechat sedět před televizí, dá dost zabrat. Proběhlo skoro všechno. Puzzle, lego, kreslení, modelína, magnetická skládačka, karty (Anička se naučila Prší a potom chtěla s každým hrát). Nakonec jsme jeli i na kolech asi pětikilometrovou trasu. Zmokli jsme hezky a parádní na tom bylo, že Anička nechtěla moc jet z kopce, takže kolo vedla, a Honzíkovi to zas nešlo do kopce, takže jsme se dospělí v nošení jeho odstrkovadla střídali. Každopádně rychlost v obou případech byla velmi malá :-)
Když už jsme doma nevěděli coby, vzpomněla jsem si na jednu fotku z Pinterestu, kde pomocí tiskátka z brambory vytvořili moc hezký vánoční balicí papír. Připravila jsem brambory, dětem tempery a papíry, předem se smířila se skrvnami na stole, židlích, parapetu, oblečení i podlaze a začali jsme natírat brambory a tisknout. Ukázala jsem jim, jak to asi myslím, děti to pojaly po svém a vznikla originální umělecká dílka. Vánoční papír ale rozhodně ne :-)

Inspiraci jsem našla na této fotce

Tady jsem dětem nastínila svou představu

Honzík se toho zhostil velmi....abstraktně
 
Anička zase konkrétně. A ještě připsala věnování :-)

sobota 5. listopadu 2016

Ikea hack: Ivar

Upřímně řečeno, skříněk Ivar jsem si v Ikee nikdy nevšimla. Ani netuším, kde tam jsou. Nejspíš někde poblíž kuchyní. Je to jen součást policového úložného systému. Ale když se osamostatní a dostanou nožičky, nebo barevný kabátek, moc to těmhle nenápadným skříňkám sluší. A cena je víc než příznivá :-)

Fotky jsem našla na Pinterestu.

Zajímavá skříňka do pokoje pro teenagera

Neobarvené v ložnici

Každá dvířka v jiné barvě - do pracovny

Světle šedá varianta vynikne na tmavé zdi v jídelně

Z další ložnice

Z předsíně

Černá vypadá moc dobře
 

středa 2. listopadu 2016

Designblok Art House Lapidárium

Já vím, že Designbloku teď bylo všude plno a že už každému leze krkem. Ale já se na něj dostala po dvou letech (loni zvítězily choroby) a moc jsem si to užila. A kupodivu nejvíc Lapidárium, na které mi nezbývalo moc času. Ty kontrasty starého a nového umění mě dostaly :-)
Tak se podělím o pár fotek...

Maxim Velčovský si pro Lasvit pohrál s tématem kostnice

Prostory Lapidária jsou působivé samy o sobě

Rony Plesl a jeho variace na čínské porcelánové vázy

Doplněné o plastové výlisky Transformerů

Eva Eisler

Ještě jednou Maxim - obklopen sochami z Karlova mostu

Kateřina Plamitzerová - alespoň myslím

Studio chmara.rosinke

Jejich lavičku bych brala na zahradu :-)