neděle 31. ledna 2016

Den blbec

Všichni to známe. Ráno vstaneme špatnou nohou, ještě se ani nestačíme rozkoukat a už je tady. Den blbec. Tentokrát nepoctil svou přítomností mě, ale Aničku.
Začalo to u snídaně. Nemocné dítě sedělo v obýváku na gauči, zachumlané do peřin. Výjimečně jsme ji nehnala snídat ke stolu a podala jsem jí chleba s máslem a marmeládou (když je ten marůdek)tam. Ani jsem si v kuchyni nestačila nalít čaj a fňukavé: "Mami!" mě vrátilo zpět do obýváku. Chleba ležel v peřinách. V bílých peřinách. Marmeládou dolů.
Rychlá záchranná akce měla za výsledek dítě snídající tentýž chléb u stolu a povlečení v pračce. Dopoledne plynulo poklidně. Vše se zvrtlo až při podávání polévky.
Poučena ranní nehodou jsem Aničku usadila ke stolu a chtěla jí jako obvykle polévku nalít do misky. Slečna misku ale odmítla, že už je velká a že chce talíř, jako mám já. I nalila jsem vývar s flíčky a mrkvičkou do hlubokého talíře a začaly jsme obědvat. Má pozornost po několika bezchybně provedených soustech polevila. Anička stolovala opravdu vzorně. Jenže potom polévky ubylo a přišla chvíle, kdy bylo třeba přizvednout okraj talíře, aby se tekutina dala i nadále nabírat lžící. Anička přizvedla moc. A polévka se hezky elegantně přes okraj přelila a část jí skončila na klíně vykuleného dítěte.
Převlékly jsme mokré pyžámko, snažily se co nejvíc do sucha vytřít potah židle a usadily jsme se k dojedení polévky. Anička talíř opět nadzvedla a zas to bylo moc!
Tentokrát už jsem se s převlékáním nezdržovala, jen jsem z plačícího dítěte sundala těch pár flíčků, na kalhoty položila utěrku  a trpělivě vysvětlovala, že ten talíř nesmí zvedat tolik, že musí být opatrná. Anička přikyvovala, vysmrkala se, otřela slzy a O-P-A-T-R-N-Ě si vylila do klína ten zbytek.
Dostala jsem záchvat smíchu. Dítě řvalo na celé kolo, já se chechtala, jak pominutá, svlékly jsme i tohle pyžámko a spolu s promočenou utěrkou ho odnesly do krásně se plnící pračky. Vytáhla jsem Aniččinu polévkovou misku a zbytek oběda proběhl bez nehody. Já se pořád ještě uchechtávala, Anička popotahovala, ale na oblečení už nepřistála ani kapka.
Odpoledne jsme společnými silami upekly naši oblíbenou buchtu s pudinkem, na kterou se nahoru roztírá zakysaná smetana a vše se posype skořicovým cukrem. Buchta je nejlepší druhý den, kdy pudink hezky zatuhne a skořicový cukr se rozpustí v zakysané smetaně. Ale děti žadonily, že by chtěly aspoň jeden kousek ochutnat. Podlehla jsem.
Dala jsem každému na talířek roztékající se kousek a řekla Áně, aby došla pro lžičky. Ani jsem nestačila doříct: "Dávej pozor. Víš, že se ti dneska daří." a Anička při přenášení talířku od linky ke stolu (což je asi metrová vzdálenost) na sebe tu směs pudinku a zakysané smetany vyklopila. Ještě než se kuchyní rozlehla další salva srdceryvného pláče, stihla jsem děti poučit: "Tak tomuhle se, miláčkové, říká den blbec..."

Je pravda, že kdybychom neměli špatné dny, vůbec bychom si neuvědomili, jak jsou ty ostatní dny úžasné :-)
 

úterý 26. ledna 2016

Noční stolky

Noční stolky zatím nemáme. V ložnici ještě budeme všechen nábytek obměňovat a tak improvizujeme. Museli jsme vybírat z vlastních zdrojů.
Takové krásné schůdky, jako jsou na prvních dvou fotkách, bohužel nevlastníme.
 

 
Pro kmeny se nám do lesa v tomhle počasí moc nechtělo a navíc určitě budou vhodnější hezky vyschlé :-)
 
 
A houpačka vedle postele sice vypadá moc hezky, ale obávám se, že by si ji hned chtěly vyzkoušet naše děti. A to by ty rákosové stropy neudržely...
 
 
Tak jsme nakonec místo nočních stolků použili stoličky ke klavíru. Výška se dá nastavit a když náhodou něco nemáte po ruce a nechce se vám hnout z pohodlné polohy, stoleček si prostě pootočíte a hned je kýžená věc na dosah. Ještě budeme potřebovat lampičky...
 

 


pondělí 25. ledna 2016

Po deseti měsících zpátky v ložnici

O víkendu jsme domalovali ložnici a přestože ještě přijde na řadu podlaha, nastěhovali jsme všechen nábytek konečně zpátky. Podlaháři totiž dorazí nejdřív v březnu. To bychom už završili bez ložnice celý rok. Nechtěli jsme čekat.
Za ten rok už jsme si na oddělené ložnice docela zvykli. Neměli jsme ostatně jen oddělené ložnice, měli jsme oddělená patra. Honza spal v přízemí (nejdřív s Aničkou a potom sám), aby se vyspal do práce, a já nahoře v pokojíčku s dětmi. Protože naše děti jsou nespavci a ještě asi před čtvrt rokem se Honzík několikrát v noci budil. A vyzkoušela jsem si, že nejsem schopna ve stavu polospícím polobdícím vyběhnout těch sedmnáct schodů včas, než jedno dítě brekem probudí druhé. A jelikož jsem zhýčkaná a radši uspávám jen jedno řvoucí dítě než dvě, přestěhovala jsem si polštář a peřinu ke svým ratolestem. Abych byla po ruce.
No, nakonec se i naše děti naučily spát celou noc a nastal čas vrátit se do společného lože manželského. Už jsem skoro zapomněla, jaké je to spát, když do člověka nikdo nekope ani nedloube, když vás pod polštářem netlačí zapomenuté autíčko nebo dinosaurus a když se vám do nosu nevtírá pach moči z plínky nebo nočníku. Spala jsem jako zabitá. Asi tak tři hodiny. Potom ťapy ťap, ťapy ťap. Dorazila Anička. Umístili jsme ji doprostřed, aby náhodou nespadla z postele, a spali jsme dál. Za chvíli ťapy ťap. Honzík. Počkali jsme, až usne, a přesunuli se na jejich původní místa do pokojíčku. S tím spaním to ještě budeme muset vychytat...
 
Stěnu za postelí ještě budeme chtít "doobléknout" - buď namalovat nebo otapetovat.

Rovnou jsme využili nové povlečení. Všichni čtyři :-)
 

sobota 23. ledna 2016

Včera to byl rok

Rok ode dne, kdy jsem začala psát blog.
A přestože nám mnohdy připadá, že práce na domě a zahradě postupují pomalu, nebo že dokonce nepostupují vůbec, když si blog zpětně procházím, zjišťuji, že se nám přece jen povedlo tu rekonstrukci posunout o kus dopředu.
A to si troufám říct, že letos s přestavbou hneme ještě o dost víc. Už teď se totiž maká na ložnici. Dokonce máme i pomocníky (díky, tati :-)). A na řadě bude pokoj pro hosty a pak snad už konečně ta koupelna. A doděláme venkovní sezení. A opravíme plot. Plánů máme habaděj.
Za rok si zase zkontroluji, jak se nám je daří plnit...
 
Momentálně je náš domeček zasněžený a boby a saně jsou v neustálé pohotovosti :-)

Úplně první fotka na blogu. Náš šípkový zámek už jsme ze sevření rozrostlé květeny trochu vysvobodili, ale pořád je na zahradě strašně moc práce...
 

úterý 19. ledna 2016

Ikea hacks: BESTÅ

Ikea Bestå se mi líbí. Zkombinujete pár skříněk stejného (nebo i jiného) rozměru a uděláte s nimi velkou parádu. Ani je nemusíte nijak upravovat, stačí je doplnit pěknými dekoracemi a Bestå vypadá opravdu dobře.


Zde jako odkládací stolek, úložný prostor a zároveň prvek, který odděluje jednu část místnosti od druhé.

Ale kdyby si někdo chtěl se skříňkami pohrát, třeba přidat zajímavé úchytky nebo jen pár prken na vršek skříněk, může se inspirovat následujícími fotkami.



Povrch se dá pokrýt i betonem nebo mramorem. Použijte prostě to, co máte doma po ruce :-)



A když nebudete chtít měnit jen horní plochu, ale i dvířka, návod na to, jak z nich udělat pomocí pár prkýnek dřevěné, najdete na stránkách Place of my taste.


Anebo si jen vyhrajte s různou hloubkou skříněk (v tomto případě i s barvou) a efekt se také dostaví.



Hodně zábavy se skříňkami Bestå :-)
Všechny fotky jsem si opět vypůjčila z Pinterestu.

čtvrtek 14. ledna 2016

Dřevěné korále

Kdybych měla dřevěné korále, trávila bych dlouhé zimní večery navlékáním. Trénovala bych na podložkách pod horké nádobí, na kroužcích na ubrousky, na dekoračních šňůrách, až bych se propracovala k složitějším hvězdičkám. A kdyby mě přestalo bavit navlékat, korále bych lepila nebo malovala. A už bych pomalu mohla chystat i dekorace na velikonoce. Inspirace by byla. Chybí mi jen ty korále...
 












úterý 5. ledna 2016

Ledové květy

Už dlouho nebydlíme v bytě, takže luxus příchodu do vytopeného (nebo alespoň temperovaného) domova si skoro nepamatuju. Při prosincové mírné zimě to ještě nebylo tak hrozné. Jak se ale situace změnila s nástupem o poznání chladnějšího ledna, jsem si uvědomila včera po návratu z práce.
V předsíni se nám vytvořily ledové květy na oknech. Ne zvenku, zevnitř. A ne nějaké droboučké roztomilé kvítky, ale pořádná námraza přes tři čtvrtiny oken.
To ještě nebude tak hrozné, říkala jsem si v duchu. Předsíň je totiž přistavená, nezateplená a nemáme v ní topení. V naději, že doma bude líp, předstoupila jsem před teploměr v kuchyni. Pohled na něj mě neuklidnil. 14,4. Musím ještě podotknout, že teploměr visí asi ve výšce 1,8 metru a teplo, jak známo, stoupá nahoru. Ve výšce 1,5 metru, kde mám odhadem pusu, mi mrzl úsměv a co se děje dětem při zemi, jsem se ani neodvažovala zkontrolovat.
Nanosila jsem do obýváku peřiny, děti se v nich snažila udržet pohádkou a šla jsem přemlouvat kotel, aby ty prochladlé radiátory rozpálil co nejrychleji do běla (normálně je většina z nich rezavo-zašle-bílá). Asi po hodině jsme se dostali na 16 stupňů a když Honza, který se vrátil z práce asi půl hodiny po nás, konečně uznal, že by se mohlo zatopit i v krbovkách, ulevilo se mi, že přece jen nezmrzneme. Teplo z kamen jsme velkoryse pouštěli do baráku a i přesto jsme teplotu v kuchyni po třech hodinách intenzivního topení vytáhli na neuvěřitelných 20,8!!! Ráno tam ovšem bylo zase jenom 16...
Ale naštěstí už máme řešení. Ne, nebojte se, kotel celý den nechávat zapnutý nebudeme:-). Rodiče bydlí v ulici a tak nám vždy po obědě v rámci doporučené denní dávky pohybu budou chodit ten kotel zapínat. Abychom se taky vraceli do tepla. Aspoň osmnáctistupňového.

pátek 1. ledna 2016

Jak na Nový rok, tak po celý rok

Počasí odpovídající ročnímu období (malinko nasněžilo).
Svíčková od maminky.
Jedno dítě na procházce s babičkou a dědou, druhé po obědě spí.
Čas na horkou vanu a dobrou knihu.
Černý čaj a čokoláda Lindt. A ta kniha k tomu.
Skoro poklidný rodinný večer.

To by šlo :-) 

Z Pinterestu