pondělí 28. prosince 2015

Co si myslí Ježíšek

Ježíšek byl letos velkorysý. Většinu dárků vybíral sám, podle toho, jak mě zná, některé dárky dopředu vysondoval, na některé mi nechal zdroje, abych si mohla vybrat sama :-)
A co ze všech těch dárků mohu usuzovat?
Ježíšek si myslí, že bych měla víc vařit. Nadělil mi pánev a pár exkluzivních italských ingrediencí.
Ježíšek si taky myslí, že se se starým vysavačem moc nadřu, a přinesl mi proto nový, malý, lehký, výkonný.
A tím končí všechny povinnosti, které na mě Ježíšek naložil. Dál už si budu jen užívat.
Ježíšek si všiml, že o sebe málo pečuji, a podaroval mě voňavým tělovým krémem, hydratační maskou na obličej a pilníkem na nehty.
Podle Ježíška bych v příštím roce měla rozhodně pít ještě víc čajů, s čímž se naprosto ztotožňuji :-)
Ježíšek mi dal na uklidňování pocuchaných nervů omalovánky pro dospělé. To budou mít v práci radost, až vytáhnu pastelky a začnu si kreslit.
S prací souvisí i další dárky. Ježíšek už se nemohl dívat na to, jaké do práce nosím rukavice a boty, tak se mi postaral o nové.
Ježíšek se rozhodl podpořit mě v mých zálibách a nadělil mi zápisníky.
Ježíšek ví, že ráda mlsám, a proto jsem pod stromečkem našla čokolády a spoustu dalších dobrůtek.
Ježíšek se se mnou taky chtěl podělit o něco, na čem záleží jemu. Na zdi nám tedy bude viset kalendář s fotkami ze Sicílie.
A Ježíšek mi dal i příslib. Příslib, že si minimálně jeden víkend v únoru báječně odpočinu. Ježíšek nás posílá do Karlových Varů a dokonce domluvil hlídání s babičkou, aby ten odpočinek stál za to. To bude paráda.
Jen mě překvapilo, že si Ježíšek myslí, že už mám dost knížek. Knížek není nikdy dost :-) Třeba to napraví příští rok.

pondělí 21. prosince 2015

Teplo domova

O teplo se u nás doma stará plynový kotel a krbová kamna. A já.
Kotel už je starší, byl do domu pořízen při plynofikaci Doks v polovině devadesátých let, ale zatím funguje bezvadně.
Krbová kamna máme z druhé ruky od sousedky, ještě z našeho posledního podnájmu. Kupovala nová a zbavovala se starých. Na podzim roku 2010. Stěžovala si, co s těmi původními má udělat, že jí je firma nechce odvézt. Tak jsme je od ní odkoupili. Za tisícovku. Už v nich topíme šestou sezónu a sice se pomalu ale jistě rozpadají, ale hřejí neuvěřitelně.
První dva zdroje tepla jsou tedy spolehlivé. Zato já v poslední době selhávám. Zatím kolem sebe nešířím ledový chlad, ale hřejivou atmosféru taky ne. A k mračícímu se obličeji a zvýšenému hlasu mě dokážou vyprovokovat úplné maličkosti. Když se děti u přípravy těst začnou po sto padesáté přetahovat o nástroje a ještě sypký obsah mísy skončí na zemi. Když se tytéž děti s pravidelností švýcarských hodinek v sedm hodin večer začínají honit po baráku a nejsou k zastavení. Když nespolupracují při převlékání do pyžam. Když si nechtějí čistit zuby. A když potom následně ne a ne přestat skákat po postelích a jít spát. To už pomalu řvu.
Anička to okomentovala: "No, mami. Samý příkazy, příkazy, příkazy." A znechuceně se v posteli (konečně ležící!) obrátila ke zdi.
Kdy přijde ta chvíle, kdy už děti spolupracují bez odmlouvání a po první výzvě? A neříkejte, že nikdy. Protože potřebuji vidět aspoň náznak světla na konci tunelu :-) 
Domov nám teď taky protepluje světlo svíček. Tyto jsou z IKEA a doma máme tu šedou...

úterý 15. prosince 2015

Linecké

Včera večer jsem konečně slepila upečené linecké cukroví tou úžasnou malinovou marmeládou. Ráno jsme všichni ochutnali jeden kousek a je to dobrota. Jen kdyby se mi poslední plech, na kterém zrovna byla kolečka s dírkou, tedy ta nejvíce viditelná, trošku nepřipálil. Vlastně se nepřipálil, jen zhnědl. Což nám nakonec pomohlo, protože teď máme z jednoho druhu cukroví najednou dva. Černochy a bělochy, jak je trefně pojmenovala Anička.
V práci pořád poslouchám, kolik má kdo napečeno, jak už jsou všude vydrhnutá okna, vyprané záclony, vycíděné sváteční nádobí, vyzdobeno, načančáno, nakoupené a někde už i zabalené dárky. Možná to není všude, jen se mi to násobí, protože nás je v kanceláři šest. Možná má jedna kolegyně napečeno, druhá naklizeno a třetí nakoupeno. A my tři zbývající se potichu užíráme, že jsme ještě nic nestihly. U nás doma máme linecké cukroví, pár dárků a vysáté pavučiny. 
Ale my to ještě stihneme. Až koupíme stromeček a rozsvítíme na něm světýlka, nikdo si nevšimne, že jsem závěsy prala naposledy na jaře. Cukroví půjdeme zobat k babičkám a pak si v televizi pustíme pohádku nebo vánoční film a děti se budou prát o hračky od Ježíška. Vánoční pohoda bez předvánočního stresu :-)

To nejsou ti naši černoši, ale kdybych je pořádně pocukrovala... (Pinterest)

neděle 13. prosince 2015

Třetí adventní

Konečně jsme něco stihli. Za tu cenu, že jsme byli na třetí adventní víkend rozděleni. Děti s tatínkem se vraceli domů jen na noc a já měla prostor:
- vzít vysavač pořádně do ruky a poprat se s většinou pavučin v domě. Všech se asi nikdy nezbavíme. Přibližně dvacet pavouků (takových těch tenkých, suchých) skončilo ve vysavači. Nejspíš tam teď mají mejdan.
- udělat dvě těsta a z jednoho dokonce vytvořit cukroví. Linecké. Ještě ho musíme s Aničkou slepit. Letos máme parádní malinový džem. Doufám, že cukroví vydrží do vánoc.
- prát. To je neuvěřitelné, kolik se nám nahromadí prádla za týden. A když se k tomu přidá pozvracené povlečení, protože babička s dědou nechali Honzíka navečer přejíst těžkým hovězím masem, jsou ty hory prádla ještě větší.
- upéct kachnu. Poprvé v životě. Šest hodin v troubě při 120 stupních. Neměla chybu. Akorát dlouho blokovala troubu. Jinak bych zvládla upéct i ty perníčky, na které mám těsto v ledničce.
- zjistit, že dětem špatně čistíme zoubky. Nebo máme špatnou pastu. Byli na prohlídce u babičky zubařky a Anička je měla zažloutlé, ale bez kazu (bude mít zuby po tatínkovi) a Honzík sice bělejší, ale s dvěma malými kazy na horních jedničkách (bude mít bohužel zuby po mně). Anička si je nechala na křesle profesionálně vyčistit, vydržela to tu potřebnou půlhodinu a teď má zoubky jako perličky. Honzík na křesle skoro neotevřel pusu, natož aby si zuby nechal vyčistit. Musíme na tom zapracovat doma.
- strávit třetí adventní neděli ve Scontu. Ještě nikdy jsem nebyla v jednom obchoďáku pět a půl hodiny. Ale máme přesně naplánovanou kuchyni a nábytek do obýváku a koupelny. Bohužel ne k nám, ale k manželově mamince. Jen nás na konci zarazila cena. Proč se nám vždy nejvíc líbí ty nejdražší věci?
- usnout s dětmi opět v osm a před půlnocí se celkem čilá probudit a jít psát blog :-)
Jen s Honzou jsem se skoro vůbec neviděla. Což je škoda, protože přes týden to kvůli práci nedoženeme...
Na fotce z Pinterestu sice jedna svíčka chybí, ale třeby ji tam do příští adventní neděle přidají :-)



 

čtvrtek 10. prosince 2015

Malovaná jablíčka

Dny jsou teď hrozně krátké. Ráno za tmy chodíme do školky a do práce a večer se už zase za tmy vracíme domů. Energie na nule, po osmé usínám s dětmi a pak se v noci budím a nemůžu dvě, tři hodiny spát. A když už konečně usnu, za chvíli zvoní budík a začíná to celé znova. Stýská se mi po mateřské. To jsme aspoň chodili na procházky a trochu denního světla, případně sluníčka, jsme si užili...
Včera se mi ale povedlo hned neusnout a protože jsem neměla hladkou mouku a nemohla jsem dělat cukroví, vzala jsem si bílou cukrovou polevu v tubičce a malovala jablíčka. Malinko vánoční atmosféry se mi povedlo přičarovat. Ale jen do rána. Pak se o bílé malůvky na jablkách postaraly děti :-)
Jablíčka po útoku nenechavých ruček



neděle 6. prosince 2015

Dvě malá křídla

I kdyby nebyla k ničemu jinému dobrá (jakože je), školka vás donutí. Minulý rok nás donutila vstávat brzy, i když by děti čirou náhodou rády spaly déle, abychom stihli nástup do osmi hodin, kdy se školkové dveře hermeticky uzavírají a neprojde živá duše. Teď už s pozdními příchody nemáme problém, protože vstávám do práce na šestou a děti jsou ve školce mezi prvními.
Letos nás školka donutila zamakat na kostýmech pro děti. V říjnu jsme z důvodu nemoci propásli medvědí převleky, ale na Mikuláše byly shodou okolností obě děti zdravé a mohly vyrazit mezi ostatní jako čert a andílek. Na malém městě byly všechny kostýmy v cuku letu vyprodány a my museli sáhnout do domácích zásob a zapojit kreativitu. Uznávám, že čertík Honzík byl ošizený. Dostal černé oblečení, ocas jsme ustřihli z peříčkového boa a místo růžků měl chudák dvě Santovy čepičky :-) Ale andílkovi babička vyrobila křídla ze dvou drátěných ramínek a zlatého vánočního řetězu. Krásně třpytivá křídla, která hází desítky prasátek. Anička je teď chce nosit pořád :-)
Náš tmavovlasý andílek

Inspirace zde
 

 

čtvrtek 3. prosince 2015

Prosincová tapetka

V předvánoční shonu a přemíře barev přijde vhod zklidnění alespoň na obrazovce počítače nebo telefonu. Proto nejspíš Caro ze Sodapop design vytvořila prosincovou tapetu černou s jemnou bílou kresbou. Až budete chtít zpomalit, zadívejte se chvilku na větvičku jmelí a odpočiňte si od všech ostatních vjemů. Pročistí to hlavu. Mám to vyzkoušeno z práce :-)
Kresbička zaujala i Martinu Jelínkovou z My One Way a na několik dní si ji namalovala u sebe doma. Třeba bude inspirací i vám.
Tapetu můžete stáhnout zde.

středa 2. prosince 2015

Přípravy na vánoce nás zatím míjejí

Snad je to tím, že jsme dlouho plánovali oslavy narozenin. Snad je to tím, že jsem žila v přesvědčení, že mám letos náskok, když už jsem stihla hned na začátku listopadu vytvořit vánoční truhlíky a když nám od minulého roku zůstaly na jednom okně v obýváku světýlka (vytváří krásnou atmosféru i v průběhu roku, asi je tam rovnou nechám na příští vánoce). Nejspíš na tom bude mít i velký podíl počasí, které se tomu vánočnímu ani zdaleka nepřibližuje. Kdyby aspoň mrzlo. Ale takhle...
Prostě jsem se k tomu vánočnímu zdobení a čančání ještě nedostala. Nemáme ani adventní věnec. A to jsem plánovala i věnec na dveře a stromeček z březových větví na zeď vedle vstupních dveří. Byl by dozdoben červenými ozdobami a večer bych na něm rozsvěcela světýlka. A máme jen cesmínu v truhlíkách.
Ale já se polepším. Hned po víkendu se polepším. Proč na tom nezapracuji o víkendu? Protože to mě čekají ještě příjemnější povinnosti. Budeme pomáhat na naší tradičně předvánoční zabijačce. A potom se odvalíme na gauč a budeme u nějakého pěkného filmu nebo pohádky pomalu trávit. Což už se možná jako příprava na vánoce počítá :-)
Takhle jsem si představovala první adventní víkend...
Zdroj: Pinterest

Podobný stromeček nás měl vítat po návratu z práce
Zdroj: Pinterest