pátek 22. června 2018

Pan Bublinka

Bude tu už brzy. Termín je sice za šest týdnů, ale vidím to spíš na čtyři, maximálně pět. Protože mi dává zabrat už teď. Ničí mi žíly, způsobuje křeče v lýtkách, nenechá mě vyspat (no dobře, tady bude mít svůj podíl i to horko, které naštěstí na pár dní polevilo), chce neustálý přísun sladkostí a ještě ke všemu mě nutí nakupovat! To se každou chvíli zamiluju do nějakého oblečku, botiček, čepičky a peněženka naříká a šuplíky přetékají. U předchozích dětí jsem tak nešílela, tak proč teď? Asi je to tou delší pauzou (Aničce letos bude 8 a Honzíkovi 6 let) a já si to chci znovu užít. Protože s největší pravděpodobností je to naposled...

Ultrazvuk z konce května - nedal jinak, než že chce mít u pusinky bublinu - takže je to pan Bublinka :-)

Měli jsme týden možnost vyzkoušet si, jaké to bude, až budou tři. Bylo to moc hezký. Jenže malou Cristinku jsme mohli po prvním zabrečení vrátit její mamince...