pondělí 31. října 2016

Je tu listopad!

Listopad se u nás ponese ve znamení oslav. Podařilo se mi oba porody vtěstnat do tohoto měsíce, i když, přiznám se, je dělily dva roky. Zatím si dětičky vždy užily společnou oslavu, letos už možná dojde na separé :-) 
V neděli jsme byli na procházce a Anička se potkala s kamarádkou Barunkou. Dva roky spolu chodily do školky a teď už se nevídají, protože Barča je v první třídě. Nějak mi to přišlo líto a povídám Áně: "To bysme mohli letos poprvé udělat oslavu, kam by sis pozvala pár kamarádek ze školky a Barču, viď? Ale ještě to budeme muset probrat s tatínkem, jestli s tím souhlasí." A pak Honzík vběhl do silnice a já na to zapomněla. Ne tak Áňa. Hned v pondělí po příchodu do školky pozvala na oslavu skoro všechny holčičky. "Ani, vždyť jsem ti říkala, že se nejdříve musíme zeptat tatínka!" "Neboj, já jim řekla, že půjdou na oslavu, ale jenom MOŽNÁ." 
Takže příští víkend budeme mít doma asi 15 Aniččiných nejbližších kamarádek. Možná. Jestli tatínek dovolí :-) 
Listopad bude veselý.
Změňte si tapety :-)

Dost tapetek najdete na pixelstalk

Jestli si přejete strávit podzim v Paříži, najdete tuto tapetku v záplavě dalších na smashingmagazine

Něco jednodušího připravila Caro
 

úterý 25. října 2016

Lék na podzimní splíny

Ne že bych měla splín. Ale někdy je to náročné. Prší. Sluníčko už nějakou dobu nevykouklo. Podmračené počasí, podmračená nálada...
Tady by se před nepěknou tváří podzimu dalo schovat. Zalézt si s knížkou pod deku. Číst. Psát. A pomalu se propadnout do zimního spánku... :-)
Kdybych měla vysněný víkendový dům, byl by to tenhle. A mohl by být i na nějakém podobném místě.
 
Zdroj: Style Juicer
 
Nevím, čím to je, ale tady mi to podmračené nebe nevadí :-)

Asi bych byla trochu nervózní z průhlednosti objektu, ale vypadá to, že okolí je liduprázdné

Stačí přidat deku, čaj a knížku. Nebo radši knížky :-)

Dostatek světla na pracovní ploše je důležitý...

A večer se můžete rozhodnout, jestli budete spát dole nebo nahoře


sobota 22. října 2016

Popojeli jsme

V pokoji pro hosty se nám to konečně trochu hnulo. Přišli dva zedníci, práci, kterou by Honza dělal aspoň dva dny, stihli udělat za dopoledne (ve dvou je to samozřejmě rychlejší) a máme vyštukováno.
Teď štuky schnou a čekáme, až bude mít volné okénko v rozvrhu topenář. Dohonit řemeslníky je pomalu práce na plný úvazek...
Potom už jen vymalovat a vyměnit podlahu a bude další místnost hotová :-)
Jo a ještě musíme něco udělat s těmi shnilými okny, ale to už je detail :-D 


Výhled jako na samotě u lesa :-)

A chodba je další na řadě...
 

pondělí 17. října 2016

Halloweenské řádění

Už i školku ovládla halloweenská mánie a v pátek děti čeká halloweenská párty. Mají přijít v kostýmu ducha, čarodějnice, kostry, dýně, prostě v čemkoli, co bude alespoň trochu tematicky souviset :-)
Máme sice doma klobouky z čarodějnic, ale díky neteři Alence, která si vzala při nedělní návštěvě všechny děti do parády a pomalovala jim obličeje (třeba z Honzíka udělala zombie), se moje představy ubírají spíš duchařským směrem. A našla jsem krásné líčení malých duchů. Takže jdu shánět tělové barvy a stříhat prostěradla a záclony :-)

Takhle přesně by mohl vypadat Honzík - jsou si z chlapečkem z Pinterestu i dost podobní :-)

Aničce se určitě výrazné líčení bude líbit...

A bude potřebovat minimálně takhle velkou sukni :-)

Honzík nemusí být oproti sestřičce vždy elegantní :-)

Kdybych uměla šít, moc by se mi líbil tento pláštík - hlavně kvůli kapucce
 

neděle 16. října 2016

Dýňák

Už straší i u nás. Byť nám, rodičům, Halloween nic neříká, děti vidí vyřezané dýně všude a chtějí mít nějaké i doma. Takže jsme se do nich pustili. Anička předkreslila obličej, tatínek si ho pak vyřezal podle svého a děti na střídačku vydlabávaly. Samozřejmě se to neobešlo bez hádek, kdo toho vydlabal víc a kdo dlabal dýl a za chvíli lítala dužina a semínka po celé kuchyni. Takže tatínek děti vyhodil, aby se umyly, maminka, aby se taky zapojila, poklidila kuchyň. A pak jsme společně dýňáky zapálili. Teda, svíčky jsme zapálili a dýňáky rozzářili :-) Hezká rodinná chvilka.


čtvrtek 13. října 2016

Pondělky

Pondělky se pro mě v posledních letech několikrát změnily k nepoznání. Jako z úplně jiného života se mi zdají pondělky typu "Že já blázen si dávala ty přednášky už na devátou! Snad mi to odpoledne někdo půjčí k okopírování." Ranní rozjezdy jsem mívala hooodně dlouhé :-)
Vysokoškolské začátky týdne byly docela brzy vystřídány pondělky těhotenskými, v podstatě celými prospanými, a následně pěti lety pondělků na mateřské. Nebo to možná byly úterky. Nebo středy. Naprostá absence spánku si dokáže krutě pohrát s vnímáním času, prostoru, ročních období i lidí kolem vás. 
Loni jsme doma konečně přešli na normální kalendář - pětidenní pracovně-školkový týden a potom dva dny volna. Pondělky nám začínaly už v neděli večer, kdy děti plakaly, že zítra nechtějí do školky. Já prvních pár týdnů skoro plakala, že už svoje miminka nemám u sebe 24 hodin denně a to jen kvůli pár korunám za nějakou nesmyslnou kancelářskou práci. Zvykli jsme si. Já i děti.
S novým školním rokem a mojí zkrácenou pracovní dobou měly být ty pondělky zase o něco pohodovější. To by ale nesměly existovat pasti na rodiče v podobě kroužků. Díky kroužkům vypadá každé pondělní odpoledne následovně:
13.25 opouštím práci
13.30 vyzvedávám Aničku ve školce, abych ji odvedla na výtvarku. Když jde všechno dobře, nezahlídne nás Honzík. Jakmile nás zahlídne, nastává nejstrašnější mučení mé maminkovské duše - nevěřícně ublížený pohled, že Aničku beru někam s sebou a jeho tam nechávám, to celé doprovázené tichými slzičkami zoufalství a lítosti nad sebou samým. Takže ho musím vzít taky.
13.30-13.35 snažím se co nejrychleji obléknout dvě děti do všech těch mikin, bund a čepicí. Ideálně přezujeme i bačkůrky.
13.35-13.38 už bysme měli být na cestě, ale ještě pořád bojujeme s oblékáním ve školce...
13.38-13.45 cestu přes půl města do ZUŠky si, abychom to stihli, zpestřujeme hrou na závodní koně a já nechápu, proč jsem si ráno brala podpatky.
13.45 předáváme Áňu na výtvarku a konečně můžeme zpomalit.
14.15 doloudáváme se domů. Honzík, kterej vydrží dvě hodiny skákat na trampolíně a pak si ještě párkrát oběhne zahradu, se tváří, že takovou dálku ještě nikdy nešel a pod posledním kopcem chce vzít na koníčka. Teď už proklínám nejen podpatky, ale i kabelku, která mi pořád padá z ramene, a Honzíkův batůžek, který samozřejmě taky nesu já.
14.15 vítání s Gábou
14.16 nadávání Gábě za rozkousanej pelech a za louži v koutě
14.17-14.30 svléknutí Honzíka, příprava rychlé svačinky, protože Honzuška chce vždycky něco k jídlu, usazení dítěte u pohádky, kýbl, hadr, spousta bublinek a rukavice a jde se odstraňovat katastrofu v předsíni
14.30-15.00 přemlouvání Honzíka, že se musíme oblíknout a dojít pro Aničku
15.00-15.05 synáček se nechává za nějakou sladkou úplatu oblíknout a vyrážíme. Pro zpestření bereme Gábu.
15.20 dorážíme skoro poslední k ZUŠce a přebíráme si již oblečenou Aničku
15.20-15.30 měli bysme stihnout cestu na tanečky. Já to ještě nepsala? Beruška si vybrala kroužky dva a oba se nám sešly v jeden den...
15.30-15.40 "Dělejte, už tam skoro jsme." "Honzo, ty muflony jsi lákal minule a vůbec nepřišli." "Áňo, ty nevidíš tu kaluž?" "Dělejte, už tam skoro jsme!" A tak podobně.
15.40 "Aničko, zhoupneš se, až půjdeme domů. Teď mazej dovnitř!" Zamáváme si s tetou Renatkou, která taneční hodiny vede a následuje dloooooooooooooooouhá cesta s protivným Honzou domů.
Když už konečně dorazíme domů, je mi jasné, že bysme to ve stejné sestavě do deseti minut pro Áňu nestihli. Volám SOS. A rodiče mě zachrání.
Pak si hezky užíváme s dětmi zbytek dne a večer usnu při čtení pohádky jako první.
Jojo, pondělky jsou náročné :-)

Takhle nějak se cítím :-)
 

neděle 9. října 2016

Jerlínek - sophora prostrata

Kytky jsou u mě chudáčkové. Flákám zalévání, skoro vůbec je nepřesazuju do většího a jednou za čas je pořádně prostříhám, abych je omladila. Což jim v 90 % nesvědčí...
Když jsme kupovali náš dům, dostali jsme k němu i dva velikánské oleandry. Nádherně v létě kvetly. Bylo nám, botanikům, jasné, že zimu venku nezvládnou, tak jsme je uložili do chladné místnosti. Na půdu. A s narozením druhého potomka na ně klidně zapomněli. Na jaře (asi tak v květnu, to znamená po osmi měsících) šel Honza na půdu pro kolo. Protože jdou kytky úplně mimo něj (například všechny fialové jsou levandule nebo bouřka), prošel kolem zežloutlých seschlých pozůstatků bývalých skvostů zahrady bez povšimnutí. Já jsem se ten rok na půdu nedostala. Až další jaro jsme nesli nahoru uklidit zimní pneumatiky a ty opadané chudinky nám stály v cestě. Pohřeb na kompost byl důstojný, jen náš rotvajler pokazil atmosféru, když si šel oleandrové pahýly označkovat.
Od té doby mi zhynulo květin ještě několik. Ale některé přežily a zoceleny dlouhými obdobími sucha zdobí dnes parapety dvou místností. A proto si myslím, že už jsem připravená. Připravená začít si pořizovat kytky, které se mi líbí a které doma chci mít. Že jsem svou péči zdokonalila (ony dost pomáhají děti, když chtějí skoro obden zalévat :-)) a že to ty zelené krásky taky přežijí. A jako první bych si chtěla pořídit jerlín. Viděla jsem ho v Zahradě na niti, ale tam už není, takže si na něj budu muset počkat, nebo budu muset víc zapátrat na internetu. Ale ten krasavec za čekání stojí :-)

Sophora little baby - je tak křehká...

Ty lístečky jsou kouzelné :-)

sobota 8. října 2016

Dveře jak z bytu na Vinohradech

Skoro :-) Tak dopadly naše naprosto zdevastované dveře po několikadenní péči mého šikovného manžela. Když je otvíráte, čekáte dřevěné parkety, vysoké stropy, umělecké štukování... a pak přijde naše chodba se starým kotlem a systémem trubek :-) To nevadí. Hlavně, že máme v domě další kousek, který mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři, když jdu kolem.

V detailu - nová skla a kliky
 
Takhle vypadaly před týdnem

Tak vypadají dnes :-) Ještě obrousit a natřít zárubně a je hotovo.

středa 5. října 2016

Můj druhý byt

Líbí se mi strašně moc a navíc se náladou krásně hodí k dnešnímu pošmournému podzimnímu dni. Jen si vzít knížku a zachumlat se na gauči do kožešin :-)

Zdroj: Style Juicer

Tmavé, zemité barvy, drsné struktury a do kontrastu hladké tvary vany a zrcadla

Krásné dřevěné podlahy a vtipná lampička na "nočním stolku"

V kuchyni taky převažuje hrubé dřevo nad jemným porcelánem

Krásná kachlová kamna... A teploučké kožešiny :-)

Úžasně prosvětlená jídelna

Vím, že lněné povlečení je teď všude, ale to je tím, že vypadá tak dobře :-)
 

úterý 4. října 2016

Odcházení

Jak jsem psala minule, je u nás posledních pár dní ve znamení změn a loučení.
Rodičům umřel jejich skoro třináctiletý kamarád, vlčák Dusty.
Moje sestřička se rozhodla k obrovskému životnímu kroku a stěhuje se na Sicílii. Ruší tu své podnikání, rozprodává vybavení kanceláře, balí věci z bytu a nechává čipovat kočky, aby mohly na tu cestu s ní. A těší se. Strašně :-)
Máme to v rodině. Tu touhu žít jinak, než se žije u nás. Touhu žít jinde. A bohužel se to dědí z tety na neteř. Píšu bohužel, protože se obávám, že to čeká i Aničku. Moje miminko. Ach jo, musím si ji užít, dokud ji mám ještě doma.
Ale abych to odlehčila. Když už byl skoro nový nábytek z kanceláře k mání za výrazně nižší cenu, neodolali jsme a pár kousků si domů přivezli. Rozloučili jsme se s šíleným koutem, ve kterém byly do pyramidy vyskládány hračky a zátiší krásně doplňovala židle zavalená prádlem. A místo něj teď máme kancelářský koutek. Honza je nadšený a první dva dny se z něj skoro nehnul. Zavírá se v pokoji a pracuje. Takže se už pomalu loučíme i s ním :-)
 
Pro zútulnění jsem na fotku přidala oleandr. Moc to nepomohlo :-)
 
Původní stav
 
Mezistav


A tak to vypadá teď (teda spíš vypadalo, protože potom jsme museli někam uklidit všechny ty hračky a Honza si do horní části nastěhoval kancelář...)
Z boku - jen mi tam čouhají dráty :-)
 


neděle 2. října 2016

Říjen a nové tapetky

Pondělní pracovní rána bývají těžká, obzvlášť když jim předchází 5 dní volna jako v mém případě. Takže si v neděli večer chystám dáreček na pondělí do práce - nové tapety na pozadí počítače :-)
Zruším květiny, které rámovaly září, a vyberu tentokrát něco jednoduchého. A až zas dostanu chuť na pestřejší pozadí, tapetku si vyměním. Změna je život. A pár změn proběhlo i u nás, tak se brzy s vámi podělím...

Minimalistický October najdete tady

Několik variací černé/bílé a zlaté je na stránkách Ohsolovelyblog

Španělský Octubre z Milowcostblog

Přece jen trochu květin :-)

Trochu jako vzorek na dece vypadá tapetka z Redstamp blogu, jen se zachumlat :-)