Ohniště

Vedle pergoly máme ještě kus místa, kam by se nám hodilo ohniště.
Je to zapuštěné v terénu (jako naše pergola) a obezděné cihlami, které se už ale částečně rozpadají...

Když dáme pryč starý beton, místo něj vymyslíme něco na zem, zapustíme doprostřed ohniště, opravíme cihlové zídky a využijeme je jako lavice, budeme mít nezastřešené sezení ideálně navazující na zastřešenou pergolu (která zatím ještě zastřešená není, ale to je detail :-)).
Zatím si musíme vystačit s ohništěm poblíž, kam ale vždycky přenášíme židle a stoly a navíc je, díky naší terasovité zahradě, o tři schody výš...

Výsledek bych si představovala nějak následovně:

Kamenná varianta (Pinterest)

Dřevěná varianta (Pinterest)

To by bylo ohniště! (Pinterest)

jp

Kam s nimi

Vrší se, vrší. Pokukují na nás skoro z každé místnosti. Je jich tu hodně a pořád jich přibývá.
Zajímavé je, že každého člena naší domácnosti oslovují jinak.
Honzíka pošťuchují: "Shoď nás na zem!"
Aničce našeptávají: "Rozstříhej nás."
Honza slyší: "Vyhoď nás, zabíráme místo."
Ve všech vzbuzují destrukční sklony.
Jenom mě vždycky pokoušejí: "Prohlédni si nás znovu. Ne za chvilku. Teď. Než se děti probudí. To nevadí, žes chtěla žehlit. Nádobí taky počká. Plevel ti nikam neuteče. Ale na zahradu nás klidně vezmi. Sedneme si spolu do křesílka a budeme si ten klid užívat..."
Někdy podlehnu. Ale nedělám si výčitky, ostatní podléhají o dost častěji a ničí.
Proto je chci zachránit. Vymýšlím, kam s nimi.
Aby byly na jednom místě, abych k nim měla přístup, aby vypadaly uklizeně a případně ještě dekorativně, aby mi je už nikdo nebral.
Pár tipů už mám.
Kam dáváte časopisy vy?

Zdroj: Pinterest



Chic - a ta šedá zeď!

Najít tak bedýnku odpovídající velikosti...

Palety a kolečka

Kolečka trochu jinak

Kdyby tak stačil košík

To by u nás nefungovalo
Děti by po tom běhaly...

Do šuplíků

Poličky asi vyhrají

Úložný prostor a sedátko zároveň

Nebo takový malý stojánek

Pro lidi, kteří nevyužívají krb :-)

Čertovy hlavy

Až pojedete z Mělníka na Českou Lípu, zastavte se na chvíli ve vesničce Želízy a protáhněte nohy k Čertovým hlavám.
Zabere vám to tam i zpátky asi půl hodiny, pokud vás nepohltí skalní labyrint, jako naše děti :-) To potom počítejte s delší zastávkou.
Čertovy hlavy dříve odpočívaly ve stínu borovic, ale před několika lety byly stromy vykáceny a teď jsou už hlavy ze silnice nepřehlédnutelné.
Procházka k nim je příkrá, cestička je samý písek na tvrdém povrchu, takže dost podkluzuje, a když už dokloužete mimo ni, máte jistotu alespoň pár škrábanců, protože vede hustým ostružiním. Cesta do pekel, k čertům :-)
Ale shora je krásný výhled (který kazí jen jeden, dva hustě čadící tovární komíny) a to za tu námahu určitě stojí. A taky si odřené tělo hezky procvičíte při lezení po skalách.
Může vás navíc uklidňovat, že po tom sportovním výkonu ještě nemusíte podávat výkony výtvarné, jako sochař Václav Levý před 170 lety :-)
Až pojedete z Mělníka na Českou Lípu, přijďte se pokochat...




Cestička vypadá nevinně...

Děti chtěly prolézt všechno

Ve výhledu jsem usekla zmiňované komíny (byly až za pravým okrajem)

Sochařské výkony podávat nemusíte, ale klidně můžete...

... udělala to už řada lidí před vámi :-)

Ikea hacks: Trones

Botník, který může mít mnohá další využití.
Svět je posedlý organizováním a jestli to máte stejně, boxíky Trones využijete skoro v každé místnosti. Můžete je naplnit botami, kosmetikou v koupelně, hračkami v pokojíčku a jistě přijdete na další možnosti.
A ani je nemusíte příliš měnit. Jsou geniální ve své jednoduchosti a hlavně - vejdou se všude...
Fotky z Pinterestu to dokazují :-)

Součást stylové šatny

Doplněné dřevem jako elegantní botník

Nechte je vyniknout na působivé fototapetě

Rozházejte je po zdi v ložnici

Nebo je v malé ložnici použijte jako noční stolek

Poslouží i na tříděný odpad

Do studentského pokoje na všechny nezbytnosti

Úložný prostor se hodí všude :-)

V kuchyni si je pro lepší orientaci popište







Ložnice

Už dřív jsem psala, že se chceme vrhnout na ložnici. Teď vám ji ukážu na fotkách.
Aktuálně je naše ložnice vystěhovaná a Honza ji v zimě používal jako dílnu, aby nemusel při renovování dveří mrznout v zahradním domečku.
Manželskou postel máme u dětí v pokojíčku a děti ji samozřejmě upřednostnili před svými postelemi. Takže se v noci můžou tulit, ale hůř jsem na tom já s Honzou...
No, nebudu to rozebírat. Prostě už by to chtělo hnout s tou ložnicí :-)
Čeká nás škrábání a malování a ideálně bychom chtěli udělat ještě něco s podlahou. Je bytelná, dřevěná, jen jsou ta krásná prkna pohřbená pod nánosy barev. A nejdou zbrousit, protože ty barvy tvoří lepkavé blátíčko. Musíme něco vymyslet, ale dřevěnou podlahu bychom chtěli zachovat.
A pak už jen nastěhujeme nábytek, dodáme záclony a závěsy a další místnost je hotová :-D
Tak snad brzo...

Takhle to vypadalo před třemi lety po nastěhování - zdi samá díra

Současný stav - i s výhledem na balkonek

Nová elektřina už je rozvedená, dveře zrenovované, ještě vrátit zárubně...

S dveřmi na balkon taky bude hooodně práce

Třešňování

Včera, když jsme se vrátili z kol, na nás čekalo před dveřmi překvapení. Plná mísa třešní od babičky. To se máme - děti si odvezli rodiče a dobrotami nás zásobuje babička :-)
Museli jsme je ale rychle zpracovat, protože byly pomačkané a některé malinko nahnilé, tak jsem dělala bublaninu.
A protože bylo třešní docela dost, dala jsem jich opravdu velkou vrstvu. Sice se bublanina pekla déle než obvykle, ale byla výborná a šťavnatá.
Lepší jsem ještě nejedla :-)
Pochutnejte si aspoň na fotkách...

Luxusní výsledek

Připravené ingredience

Pečení předcházela asi hodina odpeckovávání

Na tenhle kousek jsem pozvala babičku

A sklidila jsem pochvalu

Plány nám hatí plot

Tak je samozřejmě všechno jinak.
Děti jsou sice pryč a ze začátku šlo vše podle představ.
Stihli jsme kola a nějaký ten filmek a začali jsme dávat do pořádku zahradu. A tady se to právě zvrtlo.
Měli jsme v plánu rychle ostříhat asi třímetrovou šípkovou růži, která nám před barákem už prorůstala plotem a spolu se psím vínem si začala dovolovat i na rododendron a naši krásnou azalku, což jsme jen tak nemohli nechat. A pak jsme se chtěli vrhnout na tu ložnici.
Vybaveni tlustšími rukavicemi a zahradními nůžkami jsme brzy pochopili, že růže si své místo na slunci jen tak vzít nedá. Zatímco jsem si foukala první škrábance, Honza se vrátil do dílny pro ruční pilku. Ony totiž ty její "stonky" už dosáhly šířky dětské ruky...
Honza řezal a já se snažila ty propletené šlahouny tahat do ulice, kde jsme měli příhodně přistavený vozík. Ale ta mrcha se držela. Když už nebylo co řezat, obešel Honza plot a společnými silami jsme tu trnitou masu přetáhli na silnici.
Bohužel se ukázalo, že plot celou dobu zřejmě drží jen ta růže...
Stáli jsme a nechápavě zírali na ztrouchnivělé zbytky planěk, válející se na zemi.
Takže ložnice se nekonala, protože jsme potom museli sehnat na pile nové rýgle a plaňky, do večera jsme je hoblovali, aby byly hladké, a ještě jsme před setměním stihli první nátěr.
Když všechno půjde dobře, budeme mít plot opravený, než se nám vrátí naše milované potomstvo.
Ať žije plánování!!! :-)

Plot je trošku prorostlý, rododendron ani není vidět

Pod růží se dalo krásně projít

Předtím...

...potom. Rododendron se sice objevil, zato zmizel plot :-)

Takže natíráme plaňky...