Sousedi

 

Máme sousedy, kteří nám tak trochu lezou na nervy. To asi zná každý.

Jakmile se objevíme na zahradě, mají nejvíc práce zrovna u našeho plotu. Když je pozdravíme, jen tak něco zabečí. Není jim hloupé na nás dlouze civět a až po několika minutách, kdy jim nevěnujeme pozornost, se líně odloudají pryč.

Přes den ani tak ne, ale večer ruší naše posezení u ohně nadměrným hlukem. To rozčiluje hlavně Honzu a když hluk překročí určitou hranici, začne se po nich opičit. Pěkně nahlas. Což k posílení sousedských vztahů moc nepřispívá...

To všechno by ještě nebylo tak hrozné. Dalo by se to s nimi vydržet, kdyby vítr občas nefoukal z jejich strany. Šíří k nám totiž odér věrně připomínající pavilon opic. V létě samozřejmě silnější, takže se už brzy máme na co těšit.

Ale musím říct, že naše děti je mají celkem v oblibě a i Gábě se nejspíš líbí. Proto se snažíme udržovat dobré vztahy a občas je zásobujeme nějakou dobrotou. Mohli by se nám totiž hodit, až budeme potřebovat posekat trávu. Nikdo to prý neumí líp než ovce...

 

Fotka pro odvedení pozornosti - nechtěla jsem hned prozradit pointu :-)

Náš čtyřnohý soused - beran Hugo

 

A další členové rodiny (a to nejsou zdaleka všichni)