Myslela jsem si, že když truhlíky osazuji, zalévám, opečovávám a chválím výhradně jen já (ostatním členům rodiny je to upřímně fuk), měla bych to být taky já, kdo bude rozhodovat o jejich vzhledu. Nasázím si tam, co se mi líbí, abych si je zase mohla pochválit a aby mi dělalo radost se o ně starat.
Honza nebyl stejného názoru. Viděl na jednom okně truhlíky s různě barevnými chryzantémami a chtěl to stejně. Vypadaly sice hezky, ale já už měla v hlavě představu vřesových truhlíků. Nemohli jsme se dohodnout, oba jsme si trvali na svém.
Zkusila jsem na to jít oklikou a poukázala jsem na fakt, že okolí Mácháče je teď jedno velké rozkvetlé vřesoviště a že bysme si truhlíky mohli vyzdobit zadarmo. Můj drahý manžel mi poradil, ať si vezmu na příští procházku s Gábou lopatičku a nějaký ten vřes si vydloubnu. On s tím nechce mít nic společného. Protože on chce chryzantémy.
A dohadovali jsme se dál. Skoro měsíc. Až jsem zašla do Lidlu a koupila tam 4 krásné dvoubarevné vřesy po 70,- korunách za kus. Donesla jsem si je domů, z truhlíků vyhodila už úplně suché macešky, nasázela vřesy, pochválila jsem si to, vyfotila jsem si to a truhlíky pyšně umístila na okna. Cestou jsem si všimla, že nám schránka zase přetéká letáky, tak jsem ji vybrala a odnášela do tříděného odpadu.
A moje radost z truhlíků mohla trvat o něco déle, kdyby na mě neskočila Gába. Letáky mi vypadly, Gábina je začala čile roztahovat po zahradě a při uklízení katastrofy mi padlo oko na jednu stranu nového Lidlu, kde byly vřesy od pondělí za dvacku.
Co já za těch dvě stě osmdesát korun mohla mít...vřesů!!!
 |
| Vřesy mají krásné barvičky |
 |
| Slušelo jim to už v původním obalu |
 |
| Ale teď to sluší i truhlíkům (akorát bych chtěla nějaké lepší...) |
Žádné komentáře:
Okomentovat