Tentokrát jsme začali brzo. Na naše poměry. Naposledy Honza maloval, až když jsem byla v porodnici, ale teď jsem pořád ještě dva v jednom a už máme oškrábáno! A vypadá to, že po víkendu bude i vymalováno a bude se moct položit nový koberec a nastěhovat nábytek.
Stejně, nejlíp se rekonstruuje, když v tom člověk může bydlet. To se jenom vynosí všechny věci z jedné místnosti, spravedlivě se přerozdělí do těch ostatních - ideálně tak, aby se něco neustále hledalo nebo aby aspoň bylo o co zakopávat - a potom se jen snažíte eliminovat roznášení stavebního prachu po celém domě. V tom bezvadně pomáhají děti, kterým zavírání dveří absolutně nic neříká. A když z toho máte nervy na pochodu, přihodí se něco neočekávaného (spadne kus stropu, manžel musí pracovně na pár dní do Brna, začne se rodit a tak dále) a celá rekonstrukce se ještě o několik dní až týdnů protáhne.
Ale to určitě nebude případ pokoje pro miminko. Tam bude všechno šlapat jako na drátkách :-)
 |
| To ještě není finální verze :-) |
|
|
|
 |
| Vše zakryto - stěny zatím bílé |
 |
| A začínáme - stěny nám rudnou |
 |
| Hlavně že pomocníků je dost! |
 |
| A může se začít malovat :-) |
To je moc pěkné. Vymýšleli jste si to sami nebo jste si sjednali realizace interiéru na míru. My jsme původně chtěli všechno svépomocí. Nakonec jsem ale potkal jednu, dnes už, kamarádku, která dělá návrhy bytů. A tak jsme si řekli, že jí využijeme a necháme si to od ní nakreslit. A musím říct, že tolik praktických podnětů, které jsme od ní dostali, je fakt k nezaplacení. ;-)
OdpovědětVymazat