pondělí 21. prosince 2015

Teplo domova

O teplo se u nás doma stará plynový kotel a krbová kamna. A já.
Kotel už je starší, byl do domu pořízen při plynofikaci Doks v polovině devadesátých let, ale zatím funguje bezvadně.
Krbová kamna máme z druhé ruky od sousedky, ještě z našeho posledního podnájmu. Kupovala nová a zbavovala se starých. Na podzim roku 2010. Stěžovala si, co s těmi původními má udělat, že jí je firma nechce odvézt. Tak jsme je od ní odkoupili. Za tisícovku. Už v nich topíme šestou sezónu a sice se pomalu ale jistě rozpadají, ale hřejí neuvěřitelně.
První dva zdroje tepla jsou tedy spolehlivé. Zato já v poslední době selhávám. Zatím kolem sebe nešířím ledový chlad, ale hřejivou atmosféru taky ne. A k mračícímu se obličeji a zvýšenému hlasu mě dokážou vyprovokovat úplné maličkosti. Když se děti u přípravy těst začnou po sto padesáté přetahovat o nástroje a ještě sypký obsah mísy skončí na zemi. Když se tytéž děti s pravidelností švýcarských hodinek v sedm hodin večer začínají honit po baráku a nejsou k zastavení. Když nespolupracují při převlékání do pyžam. Když si nechtějí čistit zuby. A když potom následně ne a ne přestat skákat po postelích a jít spát. To už pomalu řvu.
Anička to okomentovala: "No, mami. Samý příkazy, příkazy, příkazy." A znechuceně se v posteli (konečně ležící!) obrátila ke zdi.
Kdy přijde ta chvíle, kdy už děti spolupracují bez odmlouvání a po první výzvě? A neříkejte, že nikdy. Protože potřebuji vidět aspoň náznak světla na konci tunelu :-) 
Domov nám teď taky protepluje světlo svíček. Tyto jsou z IKEA a doma máme tu šedou...

1 komentář:

  1. Kdy že děti poslechnou na první pokyn? Tak já ti nevím, jestli tě svými zkušenostmi povzbudím. Jak to bylo se staršíma dcerama mi pokročilý věk milosrdně vygumoval z paměti. Vzpomínám jen na okamžiky, kdy jsem zrudlá vzteky, s pulsující žílou na spánku nepříčetně řvala na svou prvorozenou, která tehdy měla rovných 18 let a toužila jsem ji zfackovat do červena.. O co šlo, už nepamatuju, jen ten vztek- a to, že už byla plnoletá...
    Momentálně mám doma jen 17letého synka. Nedohaduje se, na všechno přikývne, souhlasí, vyhoví. Pravda, úmysly má dobré. Jak se říká, duše by chtěla, ale tělo je slabé. Neodmlouvá, ale příkaz nesplní. Ani ten následný. Prý zapomněl, má toho moc...
    Včera večer ( 21.12.) jsem našla kupu obálek s vánočními gratulacemi pro naše blízké- které slíbil v minulém týdnu vhodit do schránky. No co, dyť ono to dojde...

    OdpovědětVymazat