Jak jsem psala minule, bydleli jsme v Letojanni. Na malé městečko plynule navazuje jedno z nejnavštěvovanějších letovisek na Sicílii - Taormina. A tu jsme se vydali prozkoumat v neděli ráno.
Taormina je krásná. Od moře se po poměrně prudkých serpentinách dostanete rychle skoro až před bránu do historické části města. Pokud tedy přežijete jízdu autobusem. Silnice je tu dost úzká, svodidla na můj vkus nízká a autobusy se v zatáčkách, na které si musí ještě zeširoka najíždět, hodně naklánějí. Je sice pravda, že u okýnka máte nádherný výhled na pobřeží, ale ten jsem si moc neužila, protože jsem se snažila silou vůle přenášet těžiště autobusu zpět na silnici a nikoli do srázu, kam mi přišlo, že míří. Navíc pravé ucho už jsem neměla zalehlé, ale levé ano a výškové převýšení mu moc dobře nedělalo. No, přežili jsme (a pak ještě asi pětkrát) a ponořili se do úzkých uliček starobylé Taorminy.
Proud turistů nás neomylně dovedl k největší atrakci - starověkému řeckému divadlu. Vstup 10 Euro na osobu nám toho dne byl odpuštěn, protože se scéna připravovala na večerní vystoupení skupiny Duran Duran, a je pravda, že krása dva tisíce let staré památky mezi všemi těmi repráky, kabely a plastovými židlemi trochu zanikne. Ale i tak bylo teatro greco impozantní. A ten výhled! Kdyby se Etna milostivě zbavila svých mráčků, měli bychom ji jako na dlani. Ale Etna se po celý náš pobyt chovala jako stydlivka a zůstávala zahalená.
Následovala prohlídka uliček, kostelů, náměstíček a hlavního korza, lemovaného butiky světoznámých značek. To vše ztížené houstnoucím davem lidí a zvětšující se bolestí mého levého ucha. Už se to skoro nedalo vydržet, takže jsme honem zamířili do našeho dočasného domova, abych do sebe mohla hodit růžové pilulky na bolest. Jedna nezabrala, po půl hodině jsem přidala druhou a taky bez výsledku. Seděla jsem v příšeří ložnice na posteli a po tváři mi tekly tiché slzy. Kdybych si zrovna na prstu levé ruky nemačkala akupresurní bod pro zánět ucha (když je nejhůř, upne se naděje k čemukoli), utírala bych si slzy pěstičkami, jako nedávno Honzík.
Můj starostlivý, jazykově ne moc dobře vybavený muž mi akupresuru nevymlouval, místo toho rychle obvolal maminku - doktorku ("Běžte to ucho nechat píchnout."), mojí ségru ("Nemocnice je kousek za Taorminou, vezměte si taxíka.") a místní taxikářku, které za pomoci náhodné kolemjdoucí dobré duše vysvětlil, kde nás má nabrat a kam nás má dovézt. A už jsme jeli.
V čekárně nám další dobrá duše prozradila, že nemáme čekat, ale naopak vytrvale zvonit na dveře lékařů, jinak že nikdo nepřijde. Dozvonili jsme se, asi půl hodiny vyplňovali různé důležité formuláře (to už jsem se nestyděla bulet nahlas), abych byla odvedena do kóje, kde mě místo doktora čekal jen ten stejný zdravotní bratr, který s námi všechna ta lejstra vypisoval, sdělil mi, že lékař specialista bude přítomen až v pondělí a že on mi může jen píchnout do zadku injekci na bolest. I stalo se, ale světe div se, ucho bolelo dál. Přešli jsme do jiné místnosti (zřejmě sesterny), kde jsme vyplnili další papíry, dostali názvy dvou léků (antibiotik a tzv. "pain killer"), které si mám koupit v lékárně, a byli jsme odejiti na chodbu. Ještě jsme se bratra stihli zeptat, kde seženeme lékárnu a on nám řekl, že v neděli nikde, ale můžeme to zkusit v Giardini Naxos. A byl pryč. Já stála u okna a řvala jak mimino, a to včetně nudlových bublin u nosu, Honza se snažil po telefonu od ségry zjistit, jestli neví o otevřené lékárně, když v tom najednou "lup", náhlá prudká bolest mi podlomila kolena a z ucha mi začala téct krev. Tělo si poradilo samo. Bubínek mi praskl.
Jak se říká, že se člověku po propíchnutí bubínku okamžitě uleví, tak to je kec. Ale bolest se přestala stupňovat a pomaličku se zmírňovala (asi konečně zabírala i ta injekce). Utřela jsem si bubliny a šli jsme hledat lékárnu. V Giardini Naxos opravdu žádná otevřená nebyla, tak jsme si aspoň dali pizzu a jeli domů.
Na internetu jsem zjistili, že po prasknutí bubínku se nemůžu koupat a musím se vyhýbat slunci a ofouknutí. Což mi na větrných sicilských plážích zaručovalo perfektní dovolenou...
Můj starostlivý, jazykově ne moc dobře vybavený muž mi akupresuru nevymlouval, místo toho rychle obvolal maminku - doktorku ("Běžte to ucho nechat píchnout."), mojí ségru ("Nemocnice je kousek za Taorminou, vezměte si taxíka.") a místní taxikářku, které za pomoci náhodné kolemjdoucí dobré duše vysvětlil, kde nás má nabrat a kam nás má dovézt. A už jsme jeli.
V čekárně nám další dobrá duše prozradila, že nemáme čekat, ale naopak vytrvale zvonit na dveře lékařů, jinak že nikdo nepřijde. Dozvonili jsme se, asi půl hodiny vyplňovali různé důležité formuláře (to už jsem se nestyděla bulet nahlas), abych byla odvedena do kóje, kde mě místo doktora čekal jen ten stejný zdravotní bratr, který s námi všechna ta lejstra vypisoval, sdělil mi, že lékař specialista bude přítomen až v pondělí a že on mi může jen píchnout do zadku injekci na bolest. I stalo se, ale světe div se, ucho bolelo dál. Přešli jsme do jiné místnosti (zřejmě sesterny), kde jsme vyplnili další papíry, dostali názvy dvou léků (antibiotik a tzv. "pain killer"), které si mám koupit v lékárně, a byli jsme odejiti na chodbu. Ještě jsme se bratra stihli zeptat, kde seženeme lékárnu a on nám řekl, že v neděli nikde, ale můžeme to zkusit v Giardini Naxos. A byl pryč. Já stála u okna a řvala jak mimino, a to včetně nudlových bublin u nosu, Honza se snažil po telefonu od ségry zjistit, jestli neví o otevřené lékárně, když v tom najednou "lup", náhlá prudká bolest mi podlomila kolena a z ucha mi začala téct krev. Tělo si poradilo samo. Bubínek mi praskl.
Jak se říká, že se člověku po propíchnutí bubínku okamžitě uleví, tak to je kec. Ale bolest se přestala stupňovat a pomaličku se zmírňovala (asi konečně zabírala i ta injekce). Utřela jsem si bubliny a šli jsme hledat lékárnu. V Giardini Naxos opravdu žádná otevřená nebyla, tak jsme si aspoň dali pizzu a jeli domů.
Na internetu jsem zjistili, že po prasknutí bubínku se nemůžu koupat a musím se vyhýbat slunci a ofouknutí. Což mi na větrných sicilských plážích zaručovalo perfektní dovolenou...
 |
| Takový pohled na Etnu se nám bohužel z antického divadla nenaskytl, ale stejně to byl zážitek. |
 |
| Taormina za návštěvu stojí. Obzvlášť, když vás nebolí uši :-) |
Žádné komentáře:
Okomentovat