Jak už asi většina z vás pochopila, rychlost naší rekonstrukce je závratná. Ani nestíhám všechno dokumentovat. Je to sotva pár dnů, co mě v březnu donutil Honza vystěhovat ložnici, že se na ni vrhne. Nejdřív tam brousil dveře, aby se ani ne za několik měsíců pustil do škrábání a téměř vzápětí (co to je týden nebo dva?)začal natahovat perlinku. Bohužel mu potom došel dech. A ložnice čekala na štuk. A štuk nikde.
Asi před měsícem Honza nesměle nadhodil, že by na to mohl pozvat zedníka. Abychom to konečně dotáhli. No, vůbec nejtěžší bylo dotáhnout k nám potřebného řemeslníka. Ale od pondělka to tu sviští. Tři stěny a půl stropu jsou naštukovány, zítra zedník dodělá zbytek stropu a štuk může v klidu zrát. A já mám dva týdny na výběr barvy, případně tapety. To je spousta krásných večerů strávených ve společnosti Pinterestu :-)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTedy když si vzpomenu na to, jak jsme štukovali, tak mě jímá hrůza. To bych raději znovu stříhal svařované pletivo do základů na sluníčku uprostřed července, protože to taky nebyla zrovna líbivá práce. Ale aspoň to bylo venku na vzduchu, i když horkém. Mně to štukování prostě vůbec nejde, nechápu to proč, ale vždycky to po mě musel někdo předělávat.
OdpovědětVymazat