sobota 15. dubna 2017

Páv

Pořídili jsme si páva. Teda, on si spíš pořídil nás. A všechny sousedy :-)
Někdy v říjnu nebo listopadu se u nás objevil páv. Měli jsme snahu vypátrat majitele, což na malém městě není moc složité. Pávy tu nechovají na každém rohu. Nechali jsme u nich na sebe kontakt, že nejspíš máme jejich páva a ať se nám ozvou. Neozval se nikdo. A páv se u nás usadil. Respektive k nám chodí jen spát, přes den se zdržuje na okolních zahradách. Tenhle páv totiž absolutně odmítá rozčlenění prostoru pomocí plotů a chodí/poletuje si, kde chce. Je to docela drzý páv. 
Takže jakmile padne šestá hodina večerní, páv se poměrně hlučně vznese na nejvyšší větve našeho bouřkou polámaného smrku a hřaduje zde až do rána. Ráno si ze své výhodně vyvýšené pozice prohlédne, čí slepice dostaly nejlepší baštu a elegantně plachtí na snídani. Den tráví potulováním po okolí, hledáním potravy a útěkem před dětmi a ostatními zvířaty. Večer potom opět párkrát zakřičí a už se pod ním prohýbá jedna z větví na smrku.
Zkusil přespávat i na naší pergole, ale nebylo to ono. Zřejmě si připadal moc nechráněný a zase zaparkoval na smrku. Chtěli jsme ten polámaný strom už na jaře nechat pokácet, ale je nám našeho páva trochu líto, tak to vydržíme do podzimu. Snad se páv mezitím vrátí ke svým původním páníčkům. Jeho zpěv totiž moc neladí k bečení sousedových ovcí. Spíš se spolu překřikují a to je koncert, který k relaxování na zahradě vůbec nepřispívá...


I když děti pořád navádím, zatím se jim nepovedlo vytrhnout ani jednou dlouhé paví pero...

A že ta ocasní pera má doopravdy dlouhá! Ale dát je nechce :-)
 

Žádné komentáře:

Okomentovat