Máme úžasné sousedy. Ve věku našich rodičů. Jejich syn chodil s mou sestrou do školky a následně do školy, maminky se potkávaly ráno, když jim učitelky odtrhávaly brečící potomky a obě pak svorně proplakaly cestu na autobus do práce. To bylo před čtvrt stoletím. A před třemi roky jsme se nastěhovali naproti nim přes ulici. Malé město, lidi tu na sebe narážejí celá desetiletí :-)
A tihle sousedi mají na zahradě několik ovocných stromů, které (naštěstí pro nás) bohatě rodí. V létě jsme dostali mísu třešní a dneska bedýnku švestiček. A tím se dostáváme k nadpisu.
Zítra ponesu švestky do práce. Aby holky ochutnaly. Je nás v kanceláři 5 a každý den někdo přinese nějakou mňamku i pro ostatní. Po prvních dnech jsem si myslela, že si nosí navzájem ovoce, aby je nehonila mlsná. Vystřídaly se tam jahody, meloun, nektarinky, hroznové víno, hrušky, žlutý meloun, jablka a ... a pak to sklouzlo. Nenápadně. Slavily se narozeniny, byl dortík a chlebíčky. Druhý den jen tak na ochutnání nepečený dort s ostružinami. A nějak se to rozjelo - švestkové knedlíky s tvarohem a zalité máslíčkem, koláč z pekařství, čokoládové muffiny, cuketová buchta a já chtěla donést štrůdl. Ale děti (no, co si budeme nalhávat, JÁ a děti)ho snědly.
Tak jsem se rozhodla, že je zase strhnu na zdravou cestu. Proto zítra otevřu dveře s papírovým pytlíkem plným fialových plodů a místo pozdravu jim ho nesměle podám se slovy: "Tady jsem si dovolila, švestičky ze sousedovic zahrádky." Uvidíme, jestli se chytnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat